Deadly races! 1. [H.S.]

-48-

''Budeme si povídat. Tak třeba o tom, jak moc to mají holky v životě lehké. Ony určují jestli se bude píchat nebo ne. Většinou musí mít poslední slovo, tím pádem je všechno podle nich'' začal Harry mluvit a já jsem se po těchto slovech na něj musela otočit čelem.

''Děláš si srandu? Holky to právě lehký nemají. Starají se o chlapy a vykonávají o mnoho více práce než chlapy. Samozřejmě pár výjimek by se našlo. A taky máme měsíčky'' snažila jsem se Harrymu vysvětlit, že chlapy jsou ti, co proplouvají životem naprosto v klidu.

''Měsíčky? Víš kolik to má výhod? Pár dní si konečně užijete v bavlněných spoďárách. Máte ujištění, že nejste zbouchnuté. Když nechcete mít sex, tak řeknete že máte svoje dny a nebo že vás od toho bolí záda nebo hlava. Když se vám nechce něco dělat, tak si někam zalezete a řeknete, že nemůžete nic dělat, protože máte své dny. My se na nic takového vymluvit nemůžeme'' vyjmenovával Harry možnosti, které holky mají při svých dnech a u toho to odpočítával na prstech.

''To si vymyslel sám a nebo z tebe mluví nějaký chytrý blog na internetu?'' bylo mi jasné, že tohle prostě nemůže mít ze své hlavy.

''Tohle jsme jednou dali s kluky dohromady'' vysvětlil mi to.

"Dovol, abych ti k tomu pár vět přidala. Neustálé se musíš kontrolovat, jestli všechno dobře sedí, aby se ti nestala nehoda. Ty bolesti jsou u některých příšerné. A to si piš, že vy kluci si to ani nedokážete představit. Nemůžeš se koupat v bazénu, pokud u sebe nemáš tampon. Ty si do toho bazénu vlezeš, kdy chceš. Nikdy nemusíš mít strach, že ti ze spodku plavek bude vykukovat šňůrka, která by na tvoje období upozornila. Zkrátka a jednoduše. Tvé teorie se dají snadno čímkoliv vyvrátit" mrkla jsem na znamení, že jsem prostě vítěz. Harry se samozřejmě nenechal a začal se se mnou dohadovat. Jeho argumenty někdy byly absolutně trapné a vůbec nedávaly ani smysl.

"Uznej už laskavě to, že měsíčky nejsou taková bomba, jak si myslíš" našpulila jsem pusu.

"Nikdy nepřiznám, že bych třeba prohrál" zavrtěl rezolutně hlavou.

"Jsi skutečně tvrdohlavý" řekla jsem svou myšlenku nahlas.

"Jo a s tím nic neuděláš" zasmál se.

"Jdu si pro snídani" odhodlala jsem se nakonec, že Harryho opustím a nebudu s ním už muset řešit holčíčí dny.

"Já tam hned za tebou dorazím" ležel dál v posteli. To mám jako vstát a jít si sebrat tričko ze země. Vím stoprocentně, že na mě bude koukat a prohlížet si mé nahé tělo.

Sebrala jsem všechnu odvahu a prostě jsem v klidu z postele vylezla. Ještě klidněji jsem sebrala tričko ze země a oblékla jsem si ho.

"Nechceš si dát ještě jednu rychlovku?" zubil se na mě Harry.

"Schováme si jí možná na příště" chytila jsem za kliku.

"Tak ono bude ještě nějaké příště? Jo" tleskal Harry rukama.

"Řekla jsem možná. To znamená že to není jisté" vypadla jsem z Harryho pokoje dřív, než stačil něco namítnout.

Sešla jsem schody a šla jsem rovnou do kuchyně, kde mě překvapila Maria.

"Dobré ráno. Snídani?" zaregistrovala mě hned.

"Jop" kývla jsem.

"I pro návštěvu?" dívala se na mě s podivným úsměv. Jak to jako myslí pro návštěvu? Vždyť. Ježiš!!! Vážně nás slyšela?

"Není tady žádná návštěva" začala jsem očima vyhledávat všechno jen, abych nekoukala Marii do očí.

"Nemusíš se červenat zlatíčko. Jsi v produktivním věku. To je normální" pohladila mě po ruce. Okamžitě jsem se začala hlasitě smát a ona později pochopila, že je humorné, že slyšela moje služka, jak si to s někým rozdávám. Bude se teprve divit, až sem přijde Harry.