Deadly races! 1. [H.S.]

-27-

Sakra moje hlava. Proč jsem si nezatáhla žaluzie? Myslím, že mi to sluníčko vypálí přes oči díru do mozku.

''Vezmi si prášek'' uslyšela jsem za sebou chraplavý hlas a pomalu jsem se na dotyčného otočila.

''Co tady děláš?'' protočila jsem otráveně očima. 

''Taky ti přeji dobré ráno zlato'' usmíval se na mě Harry s práškem v ruce.

''Zlato mi taky neříkej'' sáhla jsem pomalu po prášku a spolkla jsem ho. Taky mi Harry mohl přinést vodu, abych ho mohla zapít.

''Tak si vyber. Kotě a nebo zlato'' sedl si ke mě na kraj postele.

''Ani jedno'' přikryla jsem si hlavu peřinou. Možná proto, že jsem byla celá opuchlá a musela jsem vypadat hrozně.

''Taky jsi mi říkala kudrnáčku a já jsem nic nenamítal'' natáhl se nakonec Harry v mé posteli a chytil za peřinu, kterou mi potom stáhl z obličeje.

''Včera jsem mlela sračky, takže to se nepočítá'' nechávala jsem zavřené oči.

''Já to počítám'' pohnul se Harry, protože jsem cítila, jak se postel trochu hýbe.

''Protože jsi vůl'' otevřela jsem oči a podívala jsem na Harryho, který teď ležel na břiše a rukama si podpíral hlavu. Vypadal jak roztomilé štěně. Ne! Vypadal, jak ďábel čekající na raní sex.

''To jsi mi včera taky říkala, ale já vím, že to takhle nemyslíš'' poslal mi vzdušnou pusu a já musela protočit očima.

''Po ránu jsi nepříjemná. Měla bys pít i po ránu, aby s tebou byla zábava'' cvrnkl mi do nosu a já po něm hodila jeden malý polštářek. Trefila jsem ho přímo do obličeje a díky tomu jsem se neubránila smíchu.

''Takže po ránu jsi nepříjemná a ještě škodolibá'' zamlaskal Harry a pak z mé postele vstal.

''Nedělej chytrého'' hodila jsem po něm další polštářek, ale Harry akorát otevřel dveře a jen tak tak se mu vyhnul.

''Vedle kotě'' zašklebil se a pak opustil můj pokoj.

''Blbče'' zakřičela jsem na něj, ale odpovědi už se mi nedostalo.

♦♦♦

''Adame?'' vykoukla jsem ze svého pokoje a hledala jsem Adama na chodbě. Přišel asi před půl hodinou a teď někam záhadně zmizel. Šla jsem jen na záchod a Adam prostě vypařil.

''Adame?'' zavolala jsem na chodbě, ale stále jsem měla jako odpověď ticho.

''Kde je ten teplouš?'' zabrblala jsem si pod vousy a scházela jsem schody do přízemí. Nemusela jsem procházet místnosti, ale rovnou jsem zamířila do kuchyně. A taky jsem se trefila. Adam tam zrovna do sebe soukal jídlo a bavil se s Marií.

''Hledala jsem tě'' sedla jsem si vedle něho na barovou židličku.

''Jsem měl hlad'' prskal po mě Adam housku.

''Nemluv s plnou pusou'' napomenula jsem ho.

''Já můžu. Já jsem princezna'' zaculil se Adam.

"Tak to jsem Gandalf" zasmála jsem se.

"Kde máš vousy?" prohlížel si mě jako idiot.

"Jsi vážně někdy jak natvrdlý" pleskla jsem se rukou přes čelo, až to mlasklo.

"Večer půjdeme zase se Smile?" usmál se Adam. Je na něm vidět, že teď vážně chce, abych mu řekla jo.

"Faajn" protočila jsem očima.