Deadly races! 1. [H.S.]

-71-

Nic neříká a jen se prostě posadí.

"Nechceš mi říct, že tohle sezení jsi celé překopal ty" začnu já, když se on k tomu nemá.

"Co myslíš?" podívá se na mě.

"Pane bože. Stylesi. Ty jsi vážně blázen" plácnu se dlaní přes čelo.

"Ale do tebe. Jay já" natočí se ke mě horní částí těla.

"Počkej. Nech mě mluvit" přiložila jsem mu prst na rty a on zmlknul.

"Proč si mi nikdy neřekl tvoje dětství? Harry mrzí mě to. Mrzí mě moje chování. Někdy jsem to skutečně přeháněla. Promiň. Moc se omlouvám" omlouvám se najednou já jemu.

"Tohle jsem nečekal" vydechne a obejme mě. Jak moc mi jeho vůně a objetí chybělo.

"Ale málem jsem tě už úplně zavrhl. Díky líbání s nováčkem. Tedy Lukem. Smile tu noc za mnou přišla a pokusila se mě přesvědčit, že všechno není jak se zdá" mluvil a já se mírně vylekala.

"To ale nevíš, jak tahle dubová hlava je tvrdohlavá. Málem mě nepustil ani dovnitř" naklonila se najednou Smile mezi sedadli.

"Děkuju" naznačím rty a ona se úsměje a zase se zpět posadí.

"On jaksi není na holky" zašeptala jsem, tak aby mě neslyšel.

"To už mi docvaklo. A já mu rozbil hubu" zavrtí hlavou a pak se podobně jako Smile nahne přes sedadla nad Luka s Adamem.

"Sorry chlape" omluví se a já se začnu mírně dusit smíchem.

"Přihřátému bys asi neměl říkat chlape. Je to něco jako urážka" pošeptám zase Harrymu a on se zarazí a nakonec mávne rukou.

"Chyběla jsi mi" přitáhne si mě co nejvíce k sobě a já mu položíme hlavu na rameno.

"Proč sedí Amy zrovna u Liama?" zeptala jsem se.

"Líbí se mu" zašeptá a proplete si se mnou prsty.

"Tak je to alespoň vzájemné" usmála jsem se spokojeně.

"A sakra" ucítila jsem, jak se letadlo pohlo. Právě se chystáme ke vzlétnutí. Teď klid. Vždyť o nic nejde. Jen se odlepíme a je nás tady víc. Všechno bude fajn. Usnu a nebudu na to myslet.

"Co?" zbystřil hned Harry.

"Jak jsem jen mohla zapomenout?" mluvila jsem spíše sama na sebe.

"Na co?" zamračil se mírně Harry.

"Tam někde v oblacích zemřeli" sklopila jsem zrak na mují ruku s tou Harryho.

"Kdo?" Harry byl v těchto nepřesných informacích úplně ztracený

"Máma a táta. Stála jsem na letišti a zírala přes velké okno ven. Letadlo přistálo, ale nikdo nevystupoval. Jejich soukromé letadlo a bylo prázdné? Podívala jsem se na Jarreda a ten se mračil. Řekl tenkrát ať si sednu na sedačky a čekám. Jenže já si sedla tak šikovně, že jsem stále viděla ven. Viděla jsem jak Jarred vchází do letadla a pak celý zelený leze ven. Hroutí se na schodech a já vidím i to že brečí. Všechno najednou bylo v mlze a najednou dvě těla přikrytá prostěradlem. Nechápala jsem to" dýchala jsem trochu přiškrceně.

"Oni je zabili v letadle?" diví se Harry.

"Jo. Zbaběle" vzdychla jsem.

"Ale to přeci nezmizíš jen tak za letu" mračil se Harry, jako se při téhle větě mračil tenkrát Jarred.

"Jarred říkal, že na kamerách z letiště bylo, jak nějaké osoby vyběhli do letadla a po deseti minutách vypadly. Těsně před odletem" šeptala jsem. Jak kdybych vyprávěla nějakou historku, kterou jsem si už tak dlouho nepřipouštěla do mysli.