Deadly races! 1. [H.S.]

-22-

Pokud to odhaduji správně, tak jsem tak v půlce závodu. Jenže kdo by čekal, že se tady objeví oni? Majáky za mnou blikají a slyším i houkačku.

''Kurva, kurva, kurva'' mlátím do volantu, jak nějaký blázen. Ale není se čemu divit. Nechci, abych zase musela na policajty. To jako vážně ne. Nejspíše mi to Jarred přivolal. Prý nenech se chytit. Ty vole a jak to asi mám dodržet, když se mi na zadek lepí chlupatý?

Podívala jsem se znovu do zpětného zrcátka a všimla jsem si, že za mnou nejedou jen fízlové, ale i Harry. Takže ještě tenhle vůl mi to musí udělat těžší. Jestli budeme dva, tak je jasné, že se na nás budou poldové lepit, jak vosy na med.

K mému překvapení se Harry rozhodl mi ještě volat.

''Blbečku, jeď někam jinam'' začala jsem peskovat hned, jak jsem hovor dokázala přijmout.

''Nebuď hned hnusná. Něco mě napadlo'' spustil Harry a já si ho dala na reproduktor.

''Ty tvoje podělaný nápady. Ať je to prosím něco inteligentního'' protočila jsem očima a zahýbala jsem do různých uliček. Doufám, že nezajedu do nějaké slepé uličky.

''Pojď si to rozdat?'' ozval se Harryho hlas a já už sahala po tlačítku ukončení hovoru.

''To byl vtip Jay'' zasmál se Harry. I přesto jsem trochu měla chuť mu hovor ukončit. Jak může mít nadržený kecy i v tuhle chvíli?!

''Přestaň se vykecávat a řekni mi, co tě napadlo'' mluvila jsem příliš rychle.

''Roh šedesátý čtvrtý'' řekl Harry jen.

''A co?'' nepochopila jsem to.

''Jsou tam garáže. Musíme nějak přidat a u toho je trochu setřást. Pak se v těch garážích ztratíme'' dokončil Harry svůj nápad a já musela uznat, že to není tak pitomý.

''Fajn. Jeď doleva a já pojedu doprava. Pojedeme nadoraz a jen se modli, aby to vyšlo, protože jinak ti ho uříznu Harry'' nadávala jsem.

''Málem jsem se počůral strachem'' smál se Harry, ale já mu to hned potom položila.

''Debil'' protočila jsem očima a začala se soustředit na situaci, ve které právě jsem.

Takže abychom si to shrnuli. Už za mnou jede jen jedno policejní auto. To druhé jelo za Harrym. Takhle je to o mnoho lepší.

Snažila jsem se nesundavat vůbec nohu z plynu, ale chvilkami jsem si myslela, že se počůrám z té rychlosti, jakou jsem zatáčela do dalších a dalších ulic. Ujíždět policajtům je asi marný, protože mě docela i stíhají. Chce to plán B.

''Tak se ukažte frajeři'' vydechla jsem veškerý vzduch z plic a prudce jsem zastavila. Byly tady dvě možnosti úniku. Dopředu a nebo dozadu. Záleží jen na tom, jak odvážní páni policisté jsou.

A jak jsem doufala, tak mě policejní auto předjelo a zastavilo přímo přede mnou. Nasadila jsem ďábelský úsměv a ještě čekala než policisté vylezou z auta. Nikdy nepochopím, proč vylézají z auta všichni najednou. Tupci.

Čelila jsem právě pistoli a řevu policistů. Pořád opakovali, abych vylezla s rukama nad hlavou. Hrají si nejspíše na kovboje z filmu.

Rychle jsem zařadila zpátečku a začala jsem couvat. Možná jeden z nich měl pistoli v ruce, ale nejspíše ji a ni neměl nabitou, protože nevystřelil. Směju se jak opravdový blázen, ale jsem šťastná, že mi to zatím vychází.

Couvám do té doby než se po mé levé ruce objeví ulička. Okamžitě strhnu volant, zařadím jedničku a rozjedu do další ulice. Takže teď mám perfektní náskok. Kličkuji městem jako pošuk, ale sirény slyším méně a méně. To je dobře vycházející plán. Alespoň něco se té kudrnaté hlavě povedlo.