Deadly races! 1. [H.S.]

-36-

Nevím co mě bolí dřív. Jestli nohy, ruce a nebo hlava. V puse mám jak na Sahaře a mám naprosto zacuchané vlasy. Jen jedna věc je příjemná. A to Harryho vůně, kterou cítím blízko u sebe. Pomalu se snažím rozlepit jedno oko a potom se mi to podaří i s tím druhým.

''Au'' padnu zase hlavou do polštářů po jednom nepovedeném zvednutí.  Hned na to se můj pohled rychle přemísťuje na Harryho, abych zjistila jestli jsem ho náhodou neprobudila. Díky bohu dál spí jako andílek. Přirovnání Harryho k andílkovi není zrovna nejlepší a tak se nad tím debilně usměji. Nechce se mi zvedat z postele nebo spíš mi to moc nejde a tak dál ležím a koukám, jak je Harry ještě v říši spánku. Jemně se mu pohybuje horní ret, když oddychuje a mezi obočím se mu chvilkami dělá naštvaná vráska. O čem se mu asi zdát?

''Neměla bys čumět na lidi, co zrovna spí. Je to docela děsivý'' promluví najednou Harry. Ani jsem nepostřehla, že by se probudil a nebo na mě podíval. Tak jak sakra zjistil, že na něj koukám. Rychle zavírám oči a dělám, že spím. Uvidíme, jestli tohle neříká pokaždé když se probudí a chce být za borce, že poznal, jak na něj holka zírá. Bůh ví na kolik holek už tohle zkusil. Ale vzhledem k tomu, že říkal, že u holek nespí, tak nevím proč by to zase dělal.

''Nedělej, že spíš. Moc dobře vím, že jsi na mě koukala'' ucítila jsem Harryho dlaň na svém rameni.

''Co je?'' zkusila jsem trochu zahrát své probuzení.

''Ale no tak Jay. Měla by jsi se přestat pokoušet o hereckou kariéru a rovnou přiznat, že jsi na mě koukala, zatímco jsem spal'' pravé obočí vystřelí Harrymu víš a tím je mi jasné, že mi moje nečekané probuzení nesežere.

''Přiznávám pane soudce'' protočila jsem očima a pak jsem stejně začala smát.

''Smích hned po ránu ti sluší'' věnoval mi Harry kompliment, který mě trochu zaskočil a tak mi rychle vymizel úsměv ze tváře.

''Tak to ti moc dlouho nevydržel'' prohlédl si můj výraz.

''Emm jo" teď mi zdobil obličej trochu podivný výraz.

"Jsi roztomilá" další Harryho kompliment. Co se s ním děje?

"Rozdáváš komplimenty, jak kdyby jsi to dělal denně" zavrtěla jsem hlavou.

"Taky že dělám, ale ty je většinou nepochopíš" promnul si svoje oteklé oči. Kdybych chtěla, mohla bych mu taky říct, že je takhle po probuzení k sežrání, ale rozhodně to říkat nebudu.

"Jasně. Jestli je kompliment, že bys mě píchal, tak pardon, ale to rozhodně není kompliment" začala jsem se trochu protahovat.

"Fajn. Dnes po ránu jsi hrozně hnusná a ten úsměv je, jak kdybys chtěla někoho sežrat" věnoval mi Harry pokřivený úsměv. V tu samou chvíli dostal polštářem přes obličej.

"Blbče" smála jsem se.

"Taky hezký kompliment" hodil po mě zpět polštářem.

"Já jsem talent na komplimenty" mrkla jsem na něj.

"No jo ty talente. Co máš dnes v plánu?" podložil si rukou hlavu.

"No asi navštívím kamarády a pak musím ještě koupit pár věcí do školy. Nechápu, že už je skoro konec prázdnin" vzdychla jsem si.

"Ty chodíš do školy?" zamračil se trochu Harry.

"Ano. I bohatí lidé chodí do školy. Nechci si titul jako ostatní koupit" pokusila jsem se o vtípek.

"A ty jsi ještě na střední?" zeptal se mě a možná i trochu vyděšeně.

"Ne. Teď jdu na vysokou" odpověděla jsem mu hned.