Deadly races! 1. [H.S.]

-92-

"Dobré ráno" políbila jsem Harryho na tvář.

"Takhle je to ráno nejlepší" usmál se stále se zavřenýma očima.

"Udělám ti snídani?" zeptala jsem se a Harry přikývl. Očividně budu dál spát.

Vylezla jsem z postele a šla do kuchyně jen v Harryho tričku a kalhotkách.

Pustila jsem se do lívanců, vajíček a slaniny. Krásně to provonělo kuchyň. Všechno jsem zvládla dokonce i bez nějaké havárie. Vše jsem dala na stůl a když jsem v lednici našla džus. Nalila jsem ho mě i Harrymu.

Harry potom vytáhnout z postele byl docela boj. Ale i to se mi povedlo. Dneska to vypadá na dobrý den.

Harry mi snídani několikrát pochválil a řekl, že bych mu měla dělat snídani častěji. Po dojedení jsem vzala talíře a odnesla je do kuchyně.

"Myslím, že by jsi si zasloužila odměnu" políbil mě Harry na ucho.

"Neprotestuji" usmála jsem se a otočila se jsem se na něj čelem. Asi bychom pokračovali, kdyby nečekaně nezazvonil Harrymu někde v bytě telefon. Já jsem si zatím došla vzít kalhoty. Stále jsem ale zůstávala v Harryho tričku. Bylo strašně příjemné.

Harry se zavřel do koupelny a nejspíše si čistil zuby. Já jsem se rozhodla, že bych mohla umýt to nádobí, které jsem díky snídaní ušpinila. Pustila jsem kohoutek ve stejnou chvíli, jako někdo zazvonil. Rozhodla jsem se, že tedy otevřu já.

Byla jsem příšerně překvapená, když přede mnou stála holka, kterou bych tady nečekala ani za sto let.

"Jay?" vylezl Harry z koupelny a s úsměv šel ke mě a ke dveřím. Úsměv mu při pohledu na Jessicu ztuhnul. A já stále byla jak přikovaná a netušila jsem, co se vlastně teď děje.

"Neozval si se" zamračila se Jessica. Mrcha jedna. Ale proč mu říká, že se neozval? Jak ví, že bydlí zrovna tady?!

"Myslím, že bys teď měla odejít" řekla jsem místo Hoarryho. Ten jen stál jako sloup a nebyl ani schopný slova.

"Ale" chtěla něco Jessica namítnout.

"Čau" práskla jsem jí dveřmi před obličejem. Neztrácela jsem čas tím, že bych se snad na Harryho podívala. Rozešla jsem se do ložnice, kde jsem si vzala těch pár věcí, co jsem si sem zatím přinesla.

"Jay" zhroucený Harry stojí ve dveřích do ložnice.

"Harry ne. Prosím" zavrtěla jsem hlavou. Myslím si, že i on poznal, jak moc mě zklamal.

"Řekla jsi, že mě už neopustíš" křičí za mnou, když okolo něj projdu a rychlou chůzi přejdu ke dveřím.

"Ty jsi řekl, že už mě nezklameš Harry" zadržuji vzlyky, ale marně. Přes slzy v očích nevidím ani kliku u dveří. Přesto ji nahmatám a dveře otevřu. Musím vypadnout ven, než se zhroutím. Nejsem stavěná na tyhle svinstva. Už nemůžu. Nezvládám to.

"Nehledej mě Harry. Prosím" řekla jsem z posledních sil.

"Miluju tě!" křičí ještě Harry. Vidím, jak klečí na zemi, ale to už se dveře zavřely. Jeho slova jsou jako dýka do srdce. Tyhle krásná slova v tak špatnou chvíli. Moje nohy jsou dřevěné. Nemůžu dopředu ani dozadu. Proto se sesouvám po zdi na zem hned vedle Harryho dveří. Netrvá to příliš dlouho a vevnitř slyším, jak se rozbíjí sklo a spousty dalších tlumených ran. Vždyť ten byt zdemoluje.

Můj telefon se rozvibruje v kapse u kalhot, ale já nemám sílu ho vytáhnout.

"Zvedni to" křičí Harry. To on mi volá. Všechno je tlumené. Hučí mi v hlavě. Nechci odejít. Bolí to.

"Jay" Harryho hlas, ale jak kdyby byl příliš daleko.

*Harry*

Co tady kurva dělá Jessica? Tohle je snad jen zlý se. Co mám dělat? V hlavě mám prázdno. Nedokážu nic udělat. Jsem jak vysmažená troska. Doprdele!

Jay má spousty bolesti v očích. V jednu chvíli se ke mě otáčí zády a najednou jde zase ke dveřím. Tedy spíše ze dveří.

"Řekla jsi, že mě už neopustíš" uvnitř sebe cítím strašnou bolest. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi, že Jay odchází přímo před mýma očima.

"Ty jsi řekl, že už mě nezklameš Harry" podívala se mi do očí a já měl pocit, že mi právě vyrval někdo srdce z hrudi. Podlomily se mi kolena a já padl na tvrdou zem.

"Nehledej mě Harry. Prosím" plakala.

"Miluju tě!" zakřičel jsem něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Snažím se zachránit situaci, která už ale zachránit nejde. Dveře se totiž zabouchly a všechno najednou utichlo. Nejradši bych se zhroutil do klubíčka a brečel jako malá holka. Ale potřebuji spíše něco rozbít. Potřebuji vyplnit tohle nechutné ticho.

Chytil jsem první skleničku do ruky a hodil s ní o zem. Hned za ní se rozbila další. A další.

Místo rozbíjení věcí, bych měl mluvit s Jay. Okamžitě jsem vytočil její číslo. Zvonilo to asi celou věčnost. A proto jsem jí volal znovu.

"Zvedni to" řval jsem a ucítil první slzu, která mi stekla po tváři.

"Jay" zaskučel jsem a lehl si na zem. Moje tělo není schopné žádné reakce. Posral jsem to, jak nejvíce to šlo.

Šel bych za ní, ale nechci jí trápit. A sám se teď taky nedokážu nikam přemístit. Tohle se nemělo stát.

*Jay*

Bylo hrozné ticho. Jen moje srdce tlouklo hrozně pomalu. Přála bych si, aby tlouci přestalo.

Musela jsem se vzchopit a dostat se alespoň do auta. Šourala jsem se po schodech a přes slzy jsem skoro neviděla.

U mého auta někdo stál. Po pár zamrkáních jsem konečně trochu viděla. Sama Jessica se mi sem přišla ukázat.

"Já vím, že mě nemáš moc v lásce. Je to přeci jen oboustranné. Jenomže tohle všechno co se dělo byla lež. Past na tebe. Harry se znát s Kelly už asi tři roky. Bydlel tady ještě před basou. Pak se vrátil do Anglie a chytli ho. Šel sedět a nakonec se sem vrátil s tátou" začala na mě najednou Jessica mluvit a já zase nemohla dýchat. Potřebuji doktora. Potřebuji někoho, kdo mě uklidní. Chci domů. Chci vrátit čas. Chci zemřít. Poslední nitky právě praskly. Jsem zpátky na dně jako tenkrát. S jedinou vyjímkou. Šlo tady o člověka, do kterého jsem se zamilovala až po uši. Šlo tady o někoho, o kom jsem si myslela, že mi pomůže. Ale on mě srazil na zem. Vytáhl mě ze dna a zase mě do něj pustil. Člověk prostě nemá věřit nikomu.

Pak už vím jen o tmě a spoustech hlasů okolo. A také bílé světlo. Doufám, že jsem zemřela a už se na tenhle zkurvený svět nebudu muset vrátit.

***

"Podělal jsem to" chytil se za hlavu kudrnáč.

"Na plné čáře" pokýval hlavou jeden z jeho kamarádů.

Kudrnáč cítil velikou bolest v jeho srdci. Nenáviděl se. A v tom mu to došlo. Vždycky se dokázal chovat k holkám jako kretén, jenže ty nemiloval. Teď se jako odporný kretén zachoval k ní. Jenže ONA si to nezasloužila.

"Musím jí získat zpátky" přaštil pěstí do stolu.

"Myslím, že je pozdě" vzhlédl k němu jeho dlouholetý přítel. A měl pravdu. To co provedl nelze odpustit.

Konec první části...