Deadly races! 1. [H.S.]

-44-

Jedu už slušných pár minut autem a konečně už se blížím k domovu. Svůj plán jsem nakonec zavrhla a radši jedu domů. Harry je idiot. Nasadil mi zbytečného brouka do hlavy a já nad tím pořád přemýšlím. Vychází mi závěr, že je to naprosto nemožné, ale pocit uvnitř mě mi říká, že i slovo MOŽNÁ existuje.

"Zlato?" ozval se hlas z reproduktoru mého telefonu a já rázem byla mírně nervózní.

"Odpověz mi. Měl si někdy něco s Kelly?" začala jsem hned. Nebudu to přeci zbytečně prodlužovat.

"Jak tě tahle hloupost napadla? Vždyť to je ta největší blbost" smál se Shadow a já byla mírně jeho slovy uklidněná. Harry mi zase kdákal kraviny.

"Nevím. Přemýšlím nad kravinami. Něco se mi zdálo a já jsem z toho trochu mimo" zalhala jsem.

"Nikdy bych ti tohle přece neudělal. Víš, že jsi pro mě to nejlepší a že tě miluju" uklidňoval mě Shadow a já se začala usmívat.

"Jsi sladký. Tak ve čtyři u mě?" zeptala jsem pro ověření.

"Nebude vadit, když přijedu až v sedm? Něco mi do toho ještě vlezlo" informoval mě a mě nezbívalo nic jiného než souhlasit.

Dorazila jsem domů a hned ve dveřích jsem byla podrobena výslechu od obou bratrů. Otázek bylo šíleně moc a já jsem nakonec ani nevěděla co už odpovídat. Jarred se ptal především na učitele, výuku, prostředí a spolubydlící. Paul zase volil vyhrožovací taktiku. Pokud budu dělat bordel, tak si to se mnou vyřídí. Nebo pokud mě bude někdo štvát, tak že si na něj došlápne. Vzhledem k tomu, že jsem zůstala už jen s ním v mém pokoji, rozhodla jsem se mu pochlubit.

"Hele ty ochranko. Já se zvládnu ubránit i sama. Měla jsem přece dobrého učitele" poplácala jsem ho po zádech a vybavila jsem si, jak mě Paul učí různé chvaty k ubránění.

"Jsem sice dobrý, ale nikdy nevíš. Dlouho jsme spolu netrénovali. Nezapomněla jsi to už?" škádlil mě.

"I když si seděl, tak jsem cvičila. A tohle dokazuje, že tvoje učení nepřišlo nazmar" ukázala jsem mu rozbité klouby a nemohla jsem si nevšimnout jeho překvapeného a zděšeného obličeje.

"Kdy? Jak? Kdo? Proč?" vysekl najednou plno otázek a prohlížel si u toho moje zničené ruce, které už začali chytat slušnou barvu.

"Jedna holka do mě trochu jela. Upozornila jsem jí a varovala zároveň. Ale pokračovala dál, tak jsem jí ukázala, že nelžu" smála jsem se a vyprávěla jsem nakonec Paulovi, že při mlácení do té holky jsem byla naprosto mimo tělo. Překvapil mě otázkou, jestli to přežila a nakonec jsme se smáli tomu, že jsem jí dokázala umlčet a zjednat si u ní respekt.

"Počkej až si toho všimne Jarred" nahodil trochu otrávený obličej.

"Řeknu, že jsem se byla uklidnit ve školní posilovně, kterou sice nemáme. Ale to nevadí" zasmála jsem se.

"Vychytralá jako máma" pohladil mě po vlasech a rychle mě vtáhl do svého objetí.

"Drsná jako táta" dodala jsem.

Paul opustil můj pokoj a já měla konečně chvíli pro sebe. To znamená sprcha a péče o svůj zevnějšek. Poprvé v životě jsem si říkala, že dneska vypadám vážně hezky. Oční stíny s linkami se mi vážně povedly a jemně natočené vlasy na koncích tomu dodávaly ještě lepší vzhled. Oblečení jsem nevolila nějak těžké a prostě jsem si na sebe vzala černé džíny a bílé volnější tričko.

Vyšla jsem takhle z pokoje a hned jsem na schodech uviděla svou noční můru. Tedy spíše člověka, který mi leze na nervy.

Neřekli jsme si ani slovo a jen jsme na sebe koukali. Stýská se mi po chvilkách, kdy jsme se provokovali a smáli jsme se tomu.