Deadly races! 1. [H.S.]

-4-

Nevnímala jsem jejich nasrané obličeje věnované mé osobě. Nehodlám si kazit mojí náladu, která je teď naprosto povznešená a to jen díky tomu, že můžu svobodně a bez problémů závodit.

''Pojedeš přes most a pak garážema, jo?'' oznamuje mi Jarredův hlas z telefonu.

''Vážně je chceš táhnout přes most? Mezi normálními auty?'' vytřeštím oči nad vzpomínkou, když jsem poprvé jela závody za bílého dne. Bylo to příšerně složité a stresující, vyhýbat se těm autům, která v tu chvíli asi jedou rychlostí 10.

''Musím si je prověřit, jak nejlépe to jde. Neboj se, všechno budu fajn'' jeho hlas sice nezní, že by mě jím chtěl uklidnit, ale dělám co mi nařizuje. Jeho boj, pokud se něco stane.

''Něco mi za to ale dlužíš'' řeknu rychle než stihne Jarred hovor ukončit.

''Co? To je za ten včerejšek. Nepamatuješ si to snad? Někoho jsem vytáhl z basy'' směje se.

''Stejně jsem si kauci platila sama. Ty peníze jsou u mě v pokoji'' protáčím očima a vidím, že už se blíží k místu startu. Je to na pobřeží a tak je tady i celkem klid. Bohužel jsem nucena projet městem až na konec a jak už říkal Jarred, musím to vzít přes nejrušnější most San Francisca. Ano přes Golden Gate Bridge. Je to dlouhá trasa, ale závody se vlastně uskuteční pouze a jen kilometr před mostem, na mostě, která je dlouhý skoro tři kilometry a pak těsně za mostem odbočit do garáží. Adrenalin mi kvůli tomu začíná rychle kolovat v žilách a já jsem z toho jako na drogách. Naprosto nadržená na závod. Tohle pochopí jen lidi, co to milují jako já.

''Idiote! Mluvím na tebe'' křičí Jarred do telefonu a já si uvědomím, že jsem ho díky přemýšlení vůbec neposlouchala.

''Sorry bro.. O co šlo?'' snažím se znít neutrálně, protože nechci, aby Jarred věděl, jak moc se na závod těším.

''Co si myslela tím, že ti něco dlužím?''

''Že chci jít večer se Smile ven'' usměji se, i když vím, že on to nevidí.

''Zase? Jste jak lesbičky..'' popichuje mě a já mám chuť m hovor ukončit.

''Polib si prdel brácha. Budou tam i ostatní'' protáčím už zase očima. To dělám hodně často.

''Fajn, ale v devět doma'' nasadí drsný hlas, ale já vím, že si jen dělá srandu.

''Tak zítra ráno v devět. Pa'' nechci radši slyšet jeho odpověď a tak rychle hovor pokládám. A také hlavně kvůli tomu, že už jsme tady.

''Pojede se přes Golden Gate Bridge'' oznámím těm týpkům, když už jsou všichni vylezlí z auta.

''Co?'' vykulí na mě jeden oči a je na něm vidět, že se trochu bojí.

''Klid. Budu to bez problémů'' mávnu nad tím rukou a pak jim ukazuji v mapě kudy se přesně jede a kde se končí.

''Hej'' luskám před obličejem dalšímu potetovanému chlápkovi, který stále čumí do mapy.

''Přemýšlíš nad podvodem a objížďkou co?'' vysměji se mu.

''Ne'' zalže.

''Všechny cesty vyjdou stejně a nebo jsou delší'' otočím se k němu zády a dělám že mi je úplně jedno. Ve skutečnosti si na něj budu dávat sakra velký pozor.

♦♦♦

''Ne nee!'' směji se, když předjíždím už na mostě toho potetovaého týpka a on mi ukáže fakáče, ale směje se.

''Ty se mi líbíš'' řeknu si o něm sama pro sebe a dál pokračuji v závodu. Čekala jsem, že to bude trvat déle, ale ty chlapy se nezdají. Potetovaný chlápek se drží těsně za mnou a jsem ráda, že je to zrovna on. Protože on mi sedí.

Klaksony našich aut neustále zní po celou dobu jízdy přes most. Lidi v autech jsou očividně zmatení, ale já se těm jejich vyděšeným výrazům jen směji. Nic jiného s tím dělat nejde. Zdá se, že dneska se rozhodli jít kvůli teplému počasí na pláž

Už se přede mnou objevuje konec mostu a já hned koukám po správné odbočce. Jsem první a protože jsem vážně hodně soutěživý typ, tak nehodlám prohrát.

Zatáčím hned od první ulice a jsem ráda, že jsem se trefila. Auta zabírají celou ulici a já nechci zastavit. Vidím malou skulinku, kterou bych dokázala projet, ale zase nechci riskovat odření mého auta. Auta se v poslední chvilce, díky zelené na semaforu rozjedou a já tak dál mohu s ostatními pokračovat v závodu.

Vjíždím do garáží a při zatáčení moje gumy pískají. Lahodná hudba pro moje uši.

''Jsi dobrá'' skoro vypadá, že se mi klaní chlap s tetováním. Už bych si měla zjistit, jak se jmenuje, protože mi jeho jméno vypadlo.

''Jak že se jmenuješ?'' opřu se o svoje auto.

''Bill a ty jsi Jasmine, že?'' natáhne ke mě svou dlaň a já jsem trochu mimo z tohohle gesta. Většina lidí mi ruku doopravdy nepodává.

''Jen Jay prosím'' protočím očima nad svým odporným jménem a vidím, jak k nám kráčí Jarred s taškou. Ta taška je určitě plná pistolí, protože tuhle tašku už jsem viděla tolikrát a vždycky jimi byla přeplněná.

''Zkouška spočívá v tom, jak dobří jste ve střelbě'' postaví si Jarred tašku na kapotu auta a pomalu ji otevře. Nemýlila jsem se, protože v ní jsou doopravdy pistole.

''Budeš střílet s námi'' usměje se na mě Bill a já to beru skoro jako výsměch.

''Jop'' rozhodnu se nakonec a sáhnu po pistoli.

''Jsem rád, že vás je už jen tak málo. Nerad bych tahal z basy hodně lidí'' popichuje je Jarred a já jsem ráda, že má dnes tak dobrou náladu.

''Slečna má přednost'' postrkuje mě do zad další z chlapů.

''Ale větší přednost mají starší'' usměji se na něj sladce a on si jen odfrkne a postaví se asi deset metrů od terče. Všichni z nich umí dobře střílet a dokonce dokážou trefit i tenisový míček za letu. Je jasné, že Bill a ten co do mě rejpal jdou do Jarredovi party, ale nevím co bude dělat s těm a ostatníma.

''James'' nastaví na mě také svojí dlaň další chlap. Ten co byl třetí.

''Jay a rukou si s tebou rozhodně nepotřesu chlape'' zasměji se a podívám se na Jarreda, který trochu zakroutí hlavou. Chce abych se chovala slušně, ale na věci jako je podávání ruky mu seru. Nechám ho být a chystám se si sednout do mého auta.

''Jay?'' otevře zase moje dveře Jarred a skloní se, tak aby na mě viděl.

''Jedu vyzvednou Smile a potom ti napíšu v kolik se vrátím'' pošlu mu vzdušný polibek a pak za táhnu za dveře abych je zavřela. Nijak neprotestuje a nakonec mi i zamává. Takže je všechno v pohodě a není naštvaný. Nemá na co. Dělám to takhle skoro každý večer.