Deadly races! 1. [H.S.]

-65-

"Stejně se musím zeptat. Proč za ní prostě nedojdeš a neřekneš, že jsi se do ní zamiloval?" ksichtí se už po několikáté Smile. Je to docela fajn holka. Možná proto je to nejlepší kamarádka Jay.

"Myslíš, že mi k tomu dá vůbec prostor?" protáčím očima. Za dnešní večer už mi dala milion rad a ani jedna z nich nebyla tak moc oslňující, abych tak dostal Jay zpátky.

"Normálně to na ní vybal. Ona tě poslouchá. Jen umí dobře dělat, že tě vůbec ani nevidí" řekl bych, že tenhle Smile nápad patří k těm lepším.

"Šla na kolej?" otočím se naposledy na Smile a když přikývne, tak okamžitě vyrážím za Jay. Jdu docela rychlou chůzí, ale přijde mi to jak kdybych se plazil. V hlavě si utvářím všechno, co chci Jay říct. Na pokoji mám v zásuvce stále ten dopis. Stavím se pro něj a rovnou jí ho dám. Budu to mít všechno za sebou a bude to. Jediné v co doufám je, že mi odpustí.

Už vidím plot okolo areálu školy. Jen teď najít tu podělanou díru v plotě a dostat se tam. Kde ksakru je? Tady! Bože přijde mi nějaká menší, než když jsem lezl ven. Kdyby mě teď někdo viděl, tak by si myslel, že jsem kokot, protože se tím plotem nemůžu dostat. Pochopitelně, když jsem narazil na špatnou díru v plotě. Jít ještě o dva tři metry dál, tak najdu tu správnou a nesnažím se prolézt tímhle. Bože.

Prolezl jsem na druhou stranu a vykročil jsem k dívčí koleji. Vzal jsem to zadem okolo jídelny a v pohodě bych pokračoval dál, kdybych neslyšel hlasy. Nakoukl jsem oknem do kuchyně a mohlo mi být jasné kdo tam je. Jay příliš blízko u toho čuráka. Sahá mu do vlasů. V jeden okamžik mi přestane tlouci srdce. Cítím nával úzkosti z toho co vidím. Stačí kousek a oni se začnou líbat. Musím to nějak zastavit. Překazit to. Nesmí se to stát. Rychle najít kámen a prohodit ho oknem. Kužel světla přejel těsně nad mojí hlavou. Příliš mnoho zmatku, abych něco chápal. Jsem skrčený a snažím se pochopit všechno okolo mě. Jay se málem políbila s nováčkem. Měl jsem tam být já. To já jsem jí mohl políbit. Sáhnout zase na ten její božský zadek a pořádně ho zmáčknout. Cítit jí blízko sebe. Poslouchat její vzdechy.

Znovu se vzpamatuji a vidím běžet tři osoby. Jay, nováčka a? No jasně, hlídač. Ten mě zachránil. Vlastně co? Možná že už bych si to konečně mohl přiznat. Jay prostě patří ke mě!

Normální chůzí jsem se vydal na mou kolej. Pro ten podělaný dopis. Jenže v hlavě mám teď obrázek Jay a jeho. Jay na mě nezáleží. Jen holka co si s klukama hraje. Nic víc. Jak jsem mohl věřit něčemu jako já a ona? Sračka.

Nemohl by mi prosím někdo vysvětlit, co se děje? Nechápu nic. Své pocity. Své myšlenky. Nic.

Došel jsem až ke klučičí koleji. Na Jay seru. Ona chce žít dál. Beze mě. A já jí to dovolím. Ať si dělá co chce. Klidně ať vyšuká všechny kluky na téhle škole. Je mi to jedno. Došel jsem do svého pokoje a sedl jsem si na postel. Co si tady zase nalhávám? Měl bych za ní dojít. Smile říkala, že se mám snažit, tak se prostě budu snažit. Sáhl jsem do nočního stolku a vytáhl jsem z něj cár papíru. Papír, ve kterém je skrytá naděje. Zastrčil jsem si ho do kapsy na zadku a zase jsem vyšel z pokoje. Vyšel jsem až ven a nadechl jsem se vzduchu, jako kdyby to snad byla odvaha a já jí chtěl nasát co nejvíce.

"Sakra" ozval se udýchaný hlas vedle mě. Tak tenhle mi jde zrovna do rány. Udýchaný nováček naproti mě. Opírá se o stěnu a snaží se rozdýchat ten běh. By mě zajímalo, kde všude běhal blbeček. Ten před někým utíká určitě poprvé v životě.

''Hej'' vykročím k němu a on se na mě podívá a je trochu překvapený.

''Ty jsi ten hajzl, co Jay udělal něco špatného'' rozmluví se hned. Nikdo se ho na tohle do prdele neptal.

"Jay je moje" řeknu hned. Protiřečím si. Už nevím co chci. Měl bych se rozhodnout.

"Není" napřímí se.

"Hraješ si na frajera nováčku?" udělám jeden krok k němu. Chci ho pouze postrašit. Nic víc.

"A na co si hraješ ty?" spíše kuňká, než aby zněl drsně. Podle mě má naděláno v kalhotách buzerant.

"Drž od Jay ruce dál. Nebo ti je zpřerážím" vyhrožuji mu.

''Jasně'' vysmívá se mi a nebo mě prostě jen provokuje.

''Je hezká. Ale ty si jí nezasloužíš'' začne hned a já zatínám čelist. Jay by se nelíbilo, kdybych mu rozbil hubu.

''Víš hovno'' dýchám jak kdybych uběhl maraton.

''Myslíš?'' začne se smát.

''Přestaň nebo to nedopadne dobře'' skutečně ho právě varuji? To nikdy nedělám. Varovat ho? Ochránit ho přede mnou?

''Jasně'' mávne rukou zase s tím samým slovem. Ono je mu to jedno chlapečkovi? Jak chce. Napřahuji se a vrazím mu pěstí do tváře. Trochu se zakolíbá a pak se zase vzpamatuje.

''Tak dělej. Prašť si taky'' nastavuji mu tvář a čekám až konečně přijde ta bolest. Netrvá to dlouho a skutečně mě ten nováček praští. Tohle nebylo špatný, ale to bylo poprvé a naposledy co mi dal ránu. Teď je řada na mě. A už do něj řežu hlava nehlava. Vidím Jay obličej blízko toho jeho. A to se mi nelíbí. Skutečně bych si měl přiznat, že jsem se zamiloval jen a jen do ní.

''Už na ní ani nehrábneš'' další rána.

''Nepromluvíš'' další.

''Nepodíváš'' a další rána do obličeje.

''Co se to tady děje?'' ruka na mém rameni a snaží se mě odtrhnout od nováčka. Řežu ho jako tenkrát on. Matky přítel. Okamžitě si uvědomuji co se ze mě stává. Tohle ne! Nechci být jako ten hajzl.  Vyděšeně jsem od nováčka odstoupil a snažil jsem se uklidnit. Jsem zrůda. Proto mám v osudu předurčeno navždy zůstat sám? Nezasloužím si být milován?

Mám další výkyv nálady? Jak kdybych snad měl periodu nebo co. Stala se ze mě buznička, která by si měla radši zalézt někam do kouta.

''Tak pojďte pánové'' strká do mě hlídač a vede mě někam. Z druhé strany hlídačova těla je i nováček. Nevypadá tak hrozně. Má štěstí, že právě teď jsem s nervy v kýbly. Skoro před budovou ředitelny jsem uviděl Niall, Smile, Louise, Adama a Liama. Všiml si mě ale jen Niall. A já mu ještě rychle naznačil, aby mlčel. Kývl.

''Tohle je tedy rušná noc. Nejdřív nějací výrostci se vloupali do kuchyně a teď se tady vy dva rvete. Co to s tou dnešní mládeží je?'' blekotá si hlídač něco pro sebe a já prostě musím protočit očima. Dál pokračujeme po schodech a nakonec se zastavíme u sekretářky ředitele.

''Pan ředitel už vás očekává'' kultivovaná dámička. Stejně každý ví, že s ředitelem píchá. Je totiž vypatlaná a ani nedokáže odpovědět na otázku, kdo napsal Romea a Julii. Ta snad ani nebude mít střední školu. Dlouho už si jí neprohlížím a rovnou jsem zase tlačen do ředitelny. Tam už stojí ředitel. Kafe na stole a rozcuchané vlasy. Právě jsme ho vytáhli z postele? Ten asi nebude zrovna dvakrát příjemný.

''Posaďte se prosím'' posadí se ředitel naproti nám za stůl. Hlídač mu něco ještě rychle pošeptal a ředitel se pak začal věnovat mě a nováčkovi. Mučení začíná.

*Protože si uvědomuji, že jsem teď pár dní nevydala díl, tak se chci omluvit. A jako vmou omluvu vám nabízím: Chcete ještě jeden díl dneska? ❤️*