Deadly races! 1. [H.S.]

-85-

Dorazila jsem. Tedy. Dokolíbala jsem se k výtahu a s menším pohupováním jsem vyčkávála, než výtah přijede. A hned jak se dveře výtahu přede mnou otevřely, tak jsem litovala toho, že jsem nešla po schodech.

"Zdravím" vlezla jsem do výtahu a snažila jsem se, abych nevypadala příliš opile.

"Byla jsi za zábavou?" opřel se Bennet na druhou stěnu výtahu ode mě. Zmáčkla jsem své patro a pozorovala jsem, jak se výtah líně zavírá.

"Jop" přikývla jsem a začala se rozhlížet po výtahu. Ty patra ubíhají šíleně pomalu.

"Líbí se ti v Anglii?" nenechal Bennet mluvení.

"Jop" znovu jsem odpověděla to samé.

"To jsem rád" usmál se a pak si poposadil brýle na nose. Je vážně docela hezký. Tedy. Není. Jay notak. Není hezký. Nikdo není hezký. Jenom Harry. Klid.

Moje přesvědčování samu sebe bylo rázem zničeno. Ve výtahu problikly světla a výtah se se škubnutím zastavil.

"Kurva" uniklo mi z úst a já si hned dala ruku před pusu.

"Vystihující" podíval se na mě Bennet a okamžitě se potom přemístil k tabuli s patry a i tlačítkem o volání pomoci. Párkrát ho zmáčkl, ale nic se nedělo.

"Nemáš doufám nějakou klaustrofobii" podíval se na mě a na tváři mu pohrával úsměv.

"Ne" zavrtěla jsem hlavou.

"Dobře. Asi to" chtěl něco říct, ale přerušil ho hlas linoucí se z reproduktoru. Nejspíše nějaký mechanik. Řekl nám, že závadu jedou hned řešit. A že se omlouvají, ale bude to chvilku trvat. A to už jsem chtěla hodně sprostě nadávat. Proč jsem se ve výtahu nemohla zaseknout s Harrym. Necítila bych se tak divně jako právě teď.

"Takže Jay. Jak se máš?" stoupl si Bennet přímo vedle mě. Další chlap, co je příliš blízko mě.

"Jde to. Vy?" zeptala jsem se spíš ze slušnosti.

"Tak nějak se mám fajn. Jsem rád, že už je ti dobře" usmál se na mě. Sesunula jsem se po stěně výtahu na zem a posadila jsem se do tureckého sedu. Bennet udělal to samé, ale nesedl si do tureckého sedu. Natáhl si nohy na příč výtahem.

"Dlouho jsme neměli čas si popovídat jen mezi sebou" položil mi ruku na koleno. Chvilku jsem na tu ruku koukala a pak jsem mu tu ruku odendala.

"Co Harry?" mluvil zase Bennet.

"Dobrý" nehodlám se rozmlouvat. Chci už do postele. Spát vedle Harryho.

"Jsi má první studentka, kterou bych rád poznal co nejvíce" natočil se na mě Bennet celým svým tělem. Já zase mlčela.

V hlavě se mi vytvořila jedna taková představa. Držím v ruce zbraň a přede mnou stojí Shadow, Kelly, Bennet a rozhodně i Jessica a já jednoho po druhém střílím přímo do hlavy. Všechny problémy by se tím vyřešili a já měla konečně pokoj.

"Jay" vyrušil mě Bennetův hlas blízko mého ucha. Měla bych se vzpamatovat, ale nějak mě nic nezajímá. Je mi všechno totálně u prdele. Prostě jen sedím a čumím do těch očí, které se mění na dokonale smaragdové. Harryho krásné oči s dlouhými řasami.

"Řekni ano" zašeptal a svým obličejem byl těsně před tím mým.

"Řekni to" naléhal na mě. Ale já ze sebe nemohu dostat jedinou souhlásku. Potřebuji hodit záchranný kruh. Potřebuji pomoc. Sama si musím pomoc!

"Dost" odstrčila jsem Benneta v poslední chvíli.

"No tak Jay. Nikdo se to nedozví. Prosím" klekl si zase blízko ke mě.