Deadly races! 1. [H.S.]

-18-

Jela jsem rychlostí blesku a prudce jsem zabrzdila před naším domem. Vylétla jsem z auta a rozeběhla jsem se k Paulově autu.

''Dělej'' strčila jsem hlavu do otevřeného okénka u spolujezdce.

''Počkej. Uklidni se'' seděl dál ve svém autě.

''Proč?'' stoupla jsem si před jeho dveře a nechápavě jsem ho pozorovala.

''Nemůžu se ukázat přede všemi. Dneska jsem měl pohřeb. Nesmím se vlastně ukázat před nikým'' rozhlíží se okolo sebe.

''To je asi pravda'' uznala jsem to.

''Kdo je tohle?'' díval se Paul jedním směrem. Podívala jsem se také a viděla jsem Harryho, jak se opírá o kufr auta a vytahuje si cigaretu.

''Jedno nadržený prase jménem Harry. Dělá pro nás jeho otec. Harryho musí mít u sebe. Nevím proč. Jen vím, že se pořád na mě lepí'' pozorovala jsem celou dobu Harryho.

''Od teď už to bude jinak. Teď jsem se vrátil a tenhle drsňák, už na tebe ani nesáhne'' mrkl na mě Paul. Neříkám, že se mi jeho nabídka nelíbí. Ale přece jen jsem si už na Harryho začala zvykat.

''Neboj se, já to zvládnu sama'' ukázala jsem palec a pak jsem se normálně postavila.

Rozhodla jsem se, že dojdu pro Jarreda. Našla jsem ho v jídelně spolu s dalšími lidmi, kteří tiše diskutovali.

''Můžeš na chvilku?'' chytila jsem Jarreda za ruku.

''Kde jsi byla?'' zamračil se na mě Jarred, ale pokračoval se mnou.

''Prostě pojď se mnou'' táhla jsem ho až ven.

''Co jsi zase vymyslela za blbost?'' postavil se vedle Paulova auta. Už jen potřebuji ho do toho auta dostat.

''Radši mlč a sedni si do toho auta'' otevřela jsem mu dveře. Celou dobu mě propaloval pohledem, ale pak si do auta sedl. Rychle jsem za ním dveře zavřela. Nechám jim chvilku o samotě.

''Tak už mi řekneš, kdo to je?'' vyfoukne Harry cigaretový kouř.

''Brácha'' pokrčila jsem jen tak rameny.

''A ten druhý?'' vyptává se mě dál.

''Brácha'' řekla jsem znovu.

''Ale, Můžeš mi to laskavě vysvětlit?'' založil si Harry ruce na hrudi.

''Vrátil se Paul'' opřela jsem se také o kufr mého auta.

''Vždyť jsme mu dneska byli na pohřbu'' otočil se ke mě Harry čelem.

''No to jo. Je to vážně složitý. Ani já to ještě nechápu'' usmála jsem se a vytáhla mu cigaretu z koutku.

''Děkuju Harry'' popotáhla jsem z cigarety.

''Za co?'' bere si ode mě zase Harry cigáro.

''Za to, že jsi mě dneska tak držel'' koukám se mu do očí a myslím to naprosto vážně.

''V pohodě'' pokrčí Harry zase rameny a hodí si pod nohy nedopalek, který hned zašlápne. Víc už spolu nemluvíme a on se otočí a odejde ode mě do domu.

''Stejně ti ale nedám'' zakřičím na něj ještě se smíchem a jako odpověď se mi dostane jeho zdvižený prostředníček. Zachichotám se a podívám se před sebe na Paulovo auto. Co tam spolu tak dlouho řeší? Můj mobil mě vyruší z pozorování tmavých oken auta.

Hned jak se podívám na displej, tak zjistím, že Smile něco napsala na skupinovou konverzaci.

Smile: Dneska se jde pít!!!!

Já: Proč?

Adam: Já to beru!

Smile: Protože se bude zapíjet Paul

Adam: Tak to chci jít dvakrát víc

Oni si stále myslí, že je Paul mrtvý. Mám jim to říct a nebo mám nadále dělat, že zemřel?

Já: Dobře. Ale kdo všechno půjde?

Smile: Já, ty, ten náš gay a Louis

Začala jsem v paměti lovit, kdo je sakra Louis, ale nic se mi nevybavovalo.

Já: Louis?

Adam: Louis?

Hned jak jsem odeslala svou odpověď, tak se ukázala i ta Adamova. Oba jsme se zajímali o to stejné.

Smile: To je ten můj...

Adam: A já myslel, že je to někdo pro mě. A toho gaye ti jen tak neodpustím-,-

Smile: Vždyť jsi teplej...

Adam: To je vlastně pravda

Já: Přestaneme prosím řešit Adamovu teplost?

Adam: Závidíš mi Jay?

Já: Měla bych?

Adam: To si piš!

Já: Oba si vybíráme kluky. Není co závidět

Adam: Ale po mě letí ty hezčí a udržovanější

Já: Bla bla bla...

Adam: Tak pardon, že jsem ti sbalil jednoho kluka no

Já: To bylo jenom jednou! A já jsem nevěděla, že je to buzna!

Smile: Člověk si dojde na záchod a když se vrátí, tak se dozví tolik věcí

Já: Večer vás vyzvednu a nebo sraz tam?

Smile: Já už tam budu

Adam: Můj osobní šofére jménem Jay: Vyzvedni mě prosím okolo deváté a odvezeš mě do baru za Smile a Louisem

Já: Abys nešel pěšky

Smile: Po tomhle bych ho nechala jít pěšky

Já: A víš, že nad tím Smile uvažuju?

Adam: Hej!

Já: Ježiši. Přijedu pro tebe, ale nejsem tvůj šofér!

Smile: Těším se na večer! Buďte ale prosím na Louise hodní!

Já: Slibuji

Adam: Já mu když tak naplácám, kdyby zlobil

Smile: Adame!

Adam: Dobře. Budu na něj hodný a nenaplácám mu-,- Stačí?

Smile: Jo. Tak večer

Adam: Večer zlatíčka

Já: Večer!

Adam: Pojede i Harry? Prosím, že po jede?

Já: Třeba už má svůj plán. Rozhodně mu ale říkat nebudu!

Adam: Jsi tak tvrdohlavá. Kdybys mě dneska neměla vézt, tak bych ti řekl, že mě sereš

Já: Jdeš pěšky

Adam: Jayyyyyy. Nebuď ošklivá na svého kamaráda

Adam: Že pro mě dojedeš?

Adam: Že mě vyzvedneš?

Adam: Prosím Jay!

Adam: Jay!!

Adam: Jasmine!!!!

Já: No jo prosím tebe-,-

Adam: Děkujuuuuuuu!!!!!!

Telefon jsem zase zamkla a strčila do kapsy. Takhle konverzace mi zabrala docela dost času. Proto jsem si ani nevšimla, že Paulovo auto už zmizelo. Z domu začali vycházet lidé a nasedat do svých drahých aut. Někteří mi ještě smutně zamávali. Nasadila jsem smutný výraz a také jim zamávala. 

''Co teď?'' došla jsem k Jarredovi.

''Bill s Harrym se budou muset přestěhovat do jiného pokoje. Do toho jejich půjde Paul'' podívá se na mě konečně Jarred.

''A kam?'' zamračím se. Prosím ať řekne, že půjdou úplně pryč a nebo je vystrčí do zahradního domku. Prosím.

''Bill asi vedle Paulova pokoje a Harry vedle tvého'' prohodí Jarred jakoby nic.

''To mi děláš schválně!'' vyletím najednou jako čertík z krabičky.

''Ne'' odkašle si, ale vím, že akorát zakrývá debilní úsměv. Úsměv, který mě vždycky vytočí ještě víc.

''Sereš mě'' svěsím nakonec ramena. Nemá cenu s Jarredem hádat. Stejně by mi akorát řekl, ať se tedy nastěhuji do zahradního domku a budu mít po problémech. Možná že to taky udělám, protože mít pokoj vedle Harryho? To bude peklo.

''Proč se tak mračíš?'' sedá si ke mě do auta Adam.

''Pokoj dostal pokoj vedle mě'' spustím hned s naštvaným tónem.

''Tak to je dobře, protože pak k němu budu mít blíž'' oblízne si zasněně Adam rty.

''Můžeš prosím alespoň dnes dělat, že tě vůbec sexuálně nepřitahuje?'' chytím pevněji volant.

''Ty jsi dneska zase nějaká nasraná. Musíme ti dneska někoho sehnat'' mluví Adam spíš sám k sobě.

''Jak dnešek probíhal?'' začne tiše Adam, když se v autě rozhostí ticho.

''Začátek byl psychicky vyčerpávající, ale pak se to zlepšilo'' usměji se nad vzpomínkou, kdy jsem zjistila, že Paul žije. Ptala jsem se ho jestli to mohu říct i Smile a Adamovi. Protože Paula znají moc dobře a nejspíš se taky trápí. A tak mi to Paul dovolil, ale dodal, že pokud se to dostane dál, tak nás všechny zastřelí.

''Štve mě, že jsme se s ním pořádně tenkrát nerozloučil'' zesmutní Adam. Pokud bych to mohla říct, tak Paul byl pro Adama také jako bratr.

''Není třeba'' začnu.

''Jak to myslíš?'' otočí se na mě okamžitě Adam.

''Řeknu ti to, až u nás bude Smile'' usměji se a už pomalu zastavuji u našeho oblíbeného klubu. Vidím, jak Smile postává venku a vyčkává nás.

''Ahoj'' obejmeme se spolu.

''Řekni to už'' strčí do mě Adam.

''Co má říct?'' nechápe Smile.

''Řekla mi v autě, že není potřeba s Paulem rozloučit. Ona ví něco, co mi ještě ne'' mluví rychle Adam.

''Tak to vyklop'' vyhrkne najednou i Smile.

''On není mrtví'' zašeptám, tak aby mě slyšeli doopravdy jen oni dva.

''Jak to?'' vyjekne Adama a já mu naznačím, že má být ticho.

''Prostě není, ale nesmíte to nikomu říct. Jinak nás prý zastřelí'' zasměji se a pozoruji dva naprosto vyjevené obličeje. Buď si o mě myslí, že jsem se zbláznila a nebo nevědí, co se děje.

''Tak teď se vážně musím jít napít'' zavrtí hlavou Smile a jde směre ke vchodu do klubu.

''Kde máš toho Louise?'' ptám se jí, když se snažíme dostat k baru.

''Tam'' ukáže na jeden ze zadních boxů. Podívám se tím směrem, ale dotyčný je ke mě zády a tak toho moc nevidím. Z té noci, co se s ním Smile díky hře seznámila, si ho moc nevybavuji.

Objednáme si každý nějaké to pití a připijeme si na Paula, který žije. Pak se odebereme za tím Louisem. Stojím od něj kousek, ale Adam se samozřejmě hned nasere přede mě a seznamuje se s ním první. Rozhlížím se po baru, když najednou vidím vcházet jednoho kluka. Je mi hned jasné, kdo to je. Harry. Trochu se mi zadrhne dech, když vidím, jak dokonale vypadá. Přijde mi to jako ve zpomalení, kdy on prochází a skoro všechny holky se po něm otáčí. Není divu. A pak se mu najednou pověsí nějaká blondýnka okolo krku. Neznám jí, ale Harry ji rychle od sebe odlepí. Díky bohu. Uslyším smích nedaleko mě, který mě vyruší z pozorování chodící dokonalosti a zároveň špatnosti. Ten smích mi trhá uši. Slýchávala jsem ho často a hned vím komu patří. Kelly.