Deadly races! 1. [H.S.]

-13-

''Buď už zticha'' protočila jsem očima a dál jsem hledala svůj telefon.

''Se neposer. Jen říkám pravdu'' obhajoval se Adam. Snažil se mi vysvětli nějakou jeho teorii o mě a Harrym. Prý jsme pro sebe stvoření a já do něj mám jít.

''Ale mě to nezajímá. Nehodlám s ním nic mít. Je to idiot'' vzdala jsem hledání svého telefonu a vydala jsem se ze svého pokoje.

''Nehledáš tohle?'' promluvil hlas vedle mě. Otočila jsem se tím směrem. Harry stál opřený o zeď a hrál si s mým telefonem.

''Kde byl?'' vytrhla jsem mu telefon z ruky.

''Slíbila jsi mi ty čísla'' napřímil se.

''Jen když odneseš ten pytel s odpadky'' zamračila jsem se. Bože, vážně mi vlezl do telefonu? Jaké čísla si tam sakra vzal? Jak kruci zjistil moje heslo?

''Chci se dozvědět jaké jsou tu holky. A být tady jen s tebou, je dost nuda'' pokrčil rameny.

''Ty víš moje heslo'' zvedla jsem telefon do vzduchu.

''Je to číslo tvojí SPZ. Pěkně trapný heslo Jay'' poplácal mě po hlavě jak malého fakana a odcházel ode mě.

''Ty sám si trapný'' rychle jsem ho předběhla a vydala se ke svému autu. Musím ještě odvézt Adama domu a pak vyrazím se Smile na to letiště.

''Trvá ti to'' protočila jsem očima na Adama.

''Koukni se na moje vlasy. Snažil jsem se je upravit, ale vůbec to nejde'' začal Adam dramaticky rozhazovat rukama.

''Vypadají pořád stejně'' prohlédla jsem si ho. Mám pravdu. Jeho vlasy nevypadaly vůbec jinak. Vždycky držely stejný tvar. Očividně jen Adam to viděl jinak.

''Ty vole, ten Advil vůbec nepomáhá'' vypotácela se z domu i Smile.

''Nemáš pít zlato'' mrkla jsem na ní a vysloužila jsem si od ní vypláznutý jazyk.

''Tak jedem'' rozhodla jsem a začala nastupovat do svého auta.

''Jay!'' zakřičel na mě Jarred.

''No'' vystrčila jsem hlavu ze dveří.

''Harry jede s tebou. K nám do auta už by se nevešel'' oznámil mi v klidu Jarred. Zatímco já jsem myslela, že puknu zlostí. Proč mi ho sakra pořád cpe. Radši bych jela na střeše auta, než s ním v autě.

''Harry jede s námi?'' strčil Adam hlavu mezi sedačky.

''Bohužel'' zabouchla jsem za sebou dveře.

''Nechápu proč je nasraná. Já osobně jsem nadšený'' zatleskal Adam. Už mi leze na nervy s tím, jak je z Harryho udělaný.

''Stejně ti nedá A, tak nevím proč jsi z něho tak odvařený'' protočila očima Smile a já si s ní plácla. Smile je očividně stejného názoru jako já.

''Nedám no'' nastoupil si najednou do auta Harry. Samozřejmě, že seděl na místě spolujezdce. Nevím, proč si dopředu nesedla Smile nebo Adam.

''Opovaž se!'' zastavila mě Smile, když jsem se chystala zesílit rádio.

''Moje kocovina na to není připravená'' vysvětlila mi. Byla jsem tedy nucena jet v tichosti s Harrym v autě. Díky bohu se o konverzaci nesnažil. Vlastně se o ni nesnažil nikdo. Sem tam něco plácl Adam. Jemu ta hubu jede obrovským stylem. Kdyby dostal bobříka mlčení, tak by to nevydržel ani deset minut.

''Půjdeme někam večer?'' zeptal se Adam, když jsme se blížili k jeho domovu.

''Já rozhodně ne. Mám rande'' pochlubila se Smile.