Deadly races! 1. [H.S.]

-17-

Dneska přišel den D. Ten den, kdy si všichni oblečou černou. Všichni najednou cítí smutek a dávají to najevo.

"Už prý máš jít dolů" strčil Harry hlavu do dveří. Od rána, co jsem se dozvěděla, že Paul umřel, tak jsem s Harrym moc nemluvila. A ani teď jsem mu neodpověděla.

"Jay. Já" vlezl do mého pokoje a nervózně se začal pohupovat na patách. Podívala jsem se na něj a očekávala jsem nějaké pokračování.

"Je mi líto, co se stalo" vzhlédl ke mě nakonec.

"Myslíš Kelly?" neudržela jsem se a vypálila jsem na něj hned tohle. Vím, že mluvil o bráchovi.

"Dokážeš o tom přestat mluvit?" vydechl.

"Radši běž než mě nasereš" otočila jsem se k němu zase zády a začala jsem si nandavat prstýnky.

"Bože" slyšela jsem, že otevřel dveře. Trochu jsem se uvolnila a nahlas vydechla.

Najednou mě něčí ruce obejmout zezadu a pevně mě obejmou. Nic jsem nedokázala říct a tak jsem se prostě jen nechala objímat. V tom to zase přišlo. Moje hormony se zbláznily a já začala brečet.

"Promiň" začala jsem od něj odtahovat a utírat si uslzené tváře.

"Tohle nedělám, ale teď jsem musel" znervózněl.

"Radši už jdeme, než si o tobě začnu myslet, že jsi hodný" pokusila jsem se o odlehčení situace.

♦♦♦

Stojím a ani nevím, co se okolo mě děje. Je tu tolik lidí, kteří se naposledy přišli s bráchou rozloučit.

Stojí tady tolik kriminálníků a mafiánů, že kdyby sem přijeli policisté, tak by je tady všechny zatkli.

O kousek dál stojí ty nejluxusnější auta. Kdyby tady Paul byl, tak by mi určitě ke každému autu něco řekl. Ale není tady a už ani nebude. Rozhlížím se dokola a moje oči se upevní na jeden strom. Přijde mi, že jsem tam za ním někoho viděla. Buď nějaký šmírák a nebo někdo, kdo přišel uklidit hrob svému příbuznému. Ale proč by se schovával za strom? Zavrtím hlavou a zase se podívám na zavřenou rakev přede mnou.

"Byl mladý, ale život si užil" uslyším pár slov, co říká žena z druhé strany rakve.

"Zanechal tady svého bratra Jarreda a svou milovanou sestru Jasmine" další slova, která pochytím. Tyhle slova mě posílají dolů. Nohy se mi podlamují a já se snažím udržet hlasitý vzlyk. Harryho ruka okamžitě vyjede ke mě a chytí mě okolo pasu. Snaží se mě podpírat a já mu chci poděkovat. Ale pokud bych otevřela pusu, tak bych spíš nahlas vzlykla.

"Dýchej" zašeptá mi Harry a já se ho snažím poslechnout. Jenže můj hrudník se zmítá v křečích a já se nadechuji hrozně trhaně.

"Rodina vám tímto děkuje a chtěla by vás poprosit, aby jste se všichni odebrali ke smutečnímu obědu" ukončí svůj proslov žena a všichni se začnou pomalu zvedat. Pochopili, že já a ani Jarred si nepřejeme, aby nám podávali ruku se slovy ''Upřímnou soustrast''. Mě osobně to přijde jako ještě větší drásání rány. Všichni na vás soucitně koukají a někteří vás dokonce i obejmou. Tohle divadlo už mi bráchu nevrátí. Nevrátilo mi to ani rodiče.

''Jedu s tebou'' dožene mě Harry. Příliš rychle jsem vystřelila ze hřbitova.

''Ne'' nasednu do auta a protože vím, že Harry hned sáhne po klice, tak zmáčknu zámek a hned se všechny dveře uzamknou.

''Dělej'' ťuká mi na okýnko a naštvaně na mě přes něj kouká.

''Můžeš laskavě tahat pořád za tu kliku?'' stáhnu trochu okýnko, abychom se lépe slyšeli.