Deadly races! 1. [H.S.]

-41-

''Myslím si, že stejně polovina tady nepřečetla ani obal knihy'' mluvila vedle mě Amy. Umanula si, že si vedle mě sedne na literaturu. A možná jsem i ráda, že nesedím sama a nemusím očima vyhledávat Harryho. Jednou jsem to už udělala a vidět tu čubku na něm přilepenou, to pro mě není příjemné. Možná mě jen Harry provokuje a já musím uznat, že se mu to skutečně daří.

''Ta knížka je ale zatím pěkná nuda'' zívla jsem.

''Je vidět, že si vážně četla jen prvních padesát stránek'' prohlédla si mě Amy a pak se začala smát. Já jsem se přidala, ale pouze a jen s mírným smíchem.

''Dobrý den třído. Rovnou zabrousíme do tématu. Doufám, že máte všichni načteno prvních padesát stránek a jste připraveni na konverzaci. Co si tedy myslíte o slečně Elizabeth Bennetové?'' padla hned v první minutě otázka. Ten na to jde rychle.

''Naivní husička'' ozval se někdo v přední řádě.

''Ještě nějaké zhodnocení Elizabeth?'' porozhlédl se profesor po učebně.

''Neviděla svět růžovými brýlemi. Nemohla být tedy naivní. Omlouvám se, ale pokud žena řekne muži to, co si skutečně o něm a o okolí myslí, tak je hned naivní'' vložila jsem se do konverzace a vysloužila jsem si pár překvapených obličejů včetně Harryho.

''To bylo dobrý'' naklonila se hned ke mě Amy.

''Padesát stránek snad stačí na názor ne?'' věnovala jsem jí úsměv a hned na to jsem zaregistrovala Harryho pohled.

''Byla naivní'' promluvil už i on. Tak tohle jsem chtěla asi ze všeho nejméně.

''Jsem velice polichocen, že jste se takto zapojili do konverzace a jak tak koukám, tak máte odlišné názory. Co tedy vy slečno vzadu. Co si myslíte o panu Darcy?'' díval se profesor přímo na mě a já na chvilku měla výpadek a nevěděla jsem, jak se přesně myslí.

''Jsem Jay Arquette'' v první řadě jsem se představila.

''Omlouvám se, ale byl to namyšlený arogantní idiot. Vím, že k utvoření úsudku na něj mi padesát stránek rozhodně nestačí, ale zatím se takhle jeví. Pyšný muž, co si ve společnosti přijde až přespříliš nadřazen nad ostatními'' pokusila jsem se vysvětlit svůj pohled na pana Darcyho a byla jsem na sebe upřímně hrdá, protože jsem to řekla přesně tak, jak jsem chtěla.

''Nebyl vůbec arogantní. To je jen další úsudek dívčího myšlení. Choval se tak, jak chtěl. Mohl si to samozřejmě dovolit. Byl majetný a jiní mu mohli být ukradení. Pyšný být mohl, protože měl skutečně na co. A pokud se k nějaké naivce zachoval nepříjemně, tak to hned znamená, že je arogantní idiot?'' začal se se mnou dohadovat Harry a já měla obrovskou chuť mu omlátit hlavu o malý stoleček před ním. Mám pocit, že tou naivkou nemyslí Elizabeth, ale mě a to mě šíleně sere.

''Vidím, že i toto budu muset radši ukončit, než se mi tady pohádáte. Zítra s vámi hodinu nemám a tak si přečtěte dalších padesát stránek a můžeme o tom hovořit za dva dny. Doufám, že příště se rozhovoříte jako dnes. A teď můj názor jako profesora. Elizabeth byla velice vychytralou dívkou a doopravdy neměla růžové brýle, přesně jak říkala tady slečna Arquette. S tímto s vámi souhlasí. Souhlasím i s jinými vašemi poznatky, ale souhlasím i s pane Stylesem. Oba se schodujete v jednom bodě. Muži a ženy vidí věci jinak a proto je někdy problém se dohodnout na stejném závěru, který by vyhovoval jak jedné straně tak i druhé'' mluvil profesor dál, ale já už jsem ho neposlouchala. Jen jsem se s Harrym vraždila pohledem a přála jsem si, aby se po něm ta jeho černovlasá kravka už tak moc neválela. Vypadá to, jako kdyby mu měla každou chvíli poslintat celé tričko. Bože je mi z nich zle.

Jako minulou hodinu literatury jsem si vytáhla svůj blok a začala jsem si do něj zase kreslit. Myslím si, že takhle strávím celý dnešek. Kreslením si. Ale když nevnímáte čas, tak nevnímáte ani okolí, které je vám někdy až moc nepříjemné. Jako třeba Harry teď mě. Dneska s ním mám ještě jednu hodinu a vůbec se na to netěším, i když jde o poslední hodinu dnešní vyučování.

♦♦♦

A věděla jsem přesně proč se na tu hodinu netěšit. Neměla jsem na ní lézt a nebo jsem se prostě jen mohla zahrabat hluboko pod zem.

''Utvořte si prosím dvojice'' zazněl pro mě ortel a já v tu chvíli doufala, že tu má Harry sebou toho svého černovlasého pudla. Ale bohužel. Ani jeden jsme nemohli utéct k někomu do dvojice a tak jsme zůstali volní jen mi dva.

''To mě poser'' protočila jsem očima, když profesor řekl, že Harry a já budeme spolu ve dvojici.

Jestli mě bůh skutečně nenávidí, tak to teď naprosto jasně vidím. Přímo mě chce snad zabít.

''Osud?'' naklonil se ke mě Harry.

''Radši drž hubu'' zvedla jsem ruku a tím ho na celou hodinu umlčela. Vůbec jsme spolu neprohodili ani jedno krátké slovo a tak nějak jsme si poradili i bez mluvení. Mluvení, které by mě teď dokázalo spálit na prach.

''Včera jsem to přehnal'' už se blížil konec hodiny, když se Harry ozval.

''Hmm'' nehodlala jsem to víc rozebírat.

''Omlouvám se'' snažil se mě chytit za ruku, ale včas si to rozmyslel a ruku stáhl.

''Velký pan Styles se právě omluvil. Páni. Mohu si to napsat do deníčku? Ale radši ne. Zbytečně bych popsala stránku. To ji radši využiji na nákupní seznam'' prskala jsem po něm všechno co mě napadlo a musím uznat, že tohle se mi také povedlo. Kdyby Harry neseděl vedle mě, tak bych se snad i poplácala po rameni.

''Chápu že jsi naštvaná. Ale mám jednu dobrou zprávu. Nespal jsem s Beckou'' snažil se mě přimět ke konverzaci.

''Dobrá zpráva pro tebe. Neumřeš na AIDS'' napsala jsem si poslední větu do zápisníku a zavřela jsem ho.

''Něco málo jsem vypil. A ty a Shadow. Prostě jsem byl nasraný. Použil jsem tady Cameron, jako máš ty Shadowa'' už do mě strčil dokonce i rukou. Sice jen jemně, ale strčil do mě!

''Tak to máš blbý. Jen pro srovnání situace. Znám Shadowa dost dlouho. Ty jsi tu děvku znal maximálně třináct hodin. Nemůžeš tedy používat něco co není možné. A pokud si mě tím chtěl nasrat, tak se ti to nepovedlo. Nasralo mě totiž jen a jen tvoje debilní chování'' zvedla jsem se ze židle. Už bylo načase, abych to udělala. Ve třídě už nikdo nebyl. Během mé a Harryho konverzace už všichni opustili třídu.

''Tak si polib ty slečno důležitá'' hodil Harry učebnicí o stůl a vyšla hlasitá rána.

''A víš co? Políbím a s velikou radostí, že nemusím už nikdy líbat tebe'' otočila jsem se na patě a vypadla jsem ze třídy. Díky bohu. Okamžitě jsem se odebrala na holčičí kolej, kde jsem si vzala tepláky a mikinu s kapucí. Jsem tak moc vytočená, že to ze sebe musím nějak dost. A v tuhle chvíli je nejpřijatelnější běh, protože rozbít hubu a ani zastřelit tady nikoho nemůžu.

*Co byste chtěli v dalších dílech? Nějaké nápady? :)*