Deadly races! 1. [H.S.]

-74-

"Je to hezké" kroužila jsem prstem Harrymu po břiše. Obkresluji mu zrovna jeho tetování motýla.

"Co?" vzpamatoval se Harry nebo se spíše probudil.

"Ten motýlek. Je to něco jako připomínka toho, že můžeš být volný. Můžeš odletět pryč. A nebo se proměnit. S odporné housenky na krásného motýla" mluvila jsem už trochu podle mého zcestně, protože už se mi chce hodně spát. Jenže já nechci přijít o tuhle hezkou chvíli.

"Jo" zašeptal Harry a já si najednou chtěla povídat.

"Proč jsi si ty zrovna nechal vytetovat motýla?" položila jsem si bradu na jeho hrudník a koukala jsem, jak pomalu otevírá oči. Znovu jsem si hlavu položila a poslouchala jsem jeho tlukot srdce. Zhluboka se nadechl a tím způsobil, že se mu nadzvedl hrudník a tím i moje hlava. Jako vlna v moři, která vás nadnese a pak dál pokračuje dál pryč od vás. Přesto vám se to šíleně líbí a chcete další a další vlny. Chci, abych cítila, jak se zhluboka nadechuje. Je to uklidňující a já vím, že přeci jen můžete najít někoho, za koho byste položili život. Není to jen několikrát omílaná věta, používaná často především v televizi. Mě už teď dochází, že ji přeci jen každý za život použijeme.

"Bylo to moje dejme tomu jedenácté tetování. Chtěl jsem, aby bylo vyjímečné. Jenže jsem přesně netušil, co je přesně v mém životě výjimečné, abych si to mohl nechat zvěčnit. A pak jsem si vzpomněl. Víš, jak jsem ti psal o sousedce, která mě spíše vychovávala místo mé matky? Jednou jsem s ní seděl na zahradě a ona mi ukazovala různé věci. Kytky, berušky a tak různě. Pak přiletěl motýl a ona mi o něm řekla příběh. Jako kdyby toho motýla skutečně znala. Věřila v nějakou jeho minulost" nachvilku se odmlčel. Já tak moc chtěla znát ten příběh, že jsem ho hned začala prosit, aby mi ho řekl.

"Malá housenka, která je nechtěná. Lidé se k ní chovají odporně. Nemají ji rádi, protože jim okupuje zahrádky. Přesto housenka věří, že se svět může změnit. Měsíce plynou a housenka je více smutnější. Její život postrádá to hezké. Bojí se, že se spletla, když si myslela, že všechno se rázem změní. Pláče, ale nikdo to nevidí. Nikdo ji neutěší. Je sama. Chce svůj život ukončit. Zabalý se do peřinky a doufá, že zemře. Jenže její tělo se začíná měnit. Všechno jde sice pomalu, ale výsledkem je motýl. Krásný motýlek, kterého lidé obdivuji. Líbí se jim jeho zbarvení. Možnost létání. A tak jako se z máleho ošklivého káčátka vyklubala krásná labuť. Tak se z housenky stal krásný motýl.
Tenkrát jsem se jí poprvé zeptal, jestli i mě někdo bude milovat jako motýla. A ona řekla ano. Věřila ve mě a mou budoucnost. Byla to tak okouzlující žena Jay. Věděla, že i já dokážu vyrůst v muže, který bude milován a i on sám dokáže milovat. Je to zvláštní" mluvil zasněně a mě se jeho příběh líbil. Vlastně té ženy. Ženy, která dokázala Harry alespoň trochu vychovat.

"Žije ještě?" zeptala jsem se.

"Ano" zašeptal Harry a začal si hrát s mými vlasy.

"Kdy jsi jí naposledy navštívil?" další otázka.

"Než mě zavřeli. Pak jsem neměl odvahu na to, abych se ji podíval do očí. Musel jsme jí šíleně zklamat" zavřel oči Harry. Je mi ho tak líto.

"A nechceš se za ní dojít podívat?" napadlo mě.

"A kdy asi?" vrtěl Harry hlavou, jako kdyby můj nápad byl snad výlet na měsíc.

"To už se zařídí" usmála jsem se spokojená svým nápadem.

"Co jsi zase vymyslela?" zajímal se Harry, ale já mu nic říct nechtěla.

"Jsi hrozná" urazil se Harry, když jsem mu pořád opakovala, že mu to zatím nepovím.

"Ale notak Hazz" dala jsem mu pusu na špičku nosu a on se snažil nesmát.

"Hazzy" další pusa, ale tentokrát na tvář. Rozlil se mu úsměv na obličeji a ďolíčky se ukázaly. Líbí se mi to. Miluji jeho ďolíčky.

"Tohle je tak roztomilé" šťouchla jsem ho do ďolíčku.

"Ty jsi roztomilá" překulil si mě Harry pod sebe a začal mě lohtat. Začala jsem se hihňat jako posedlá.

"Počkej. Počůrám se" pištěla jsem.

"Tak se počůrej" nepřestával Harry. Plán, který mám na teď? Užívat si tuhle hezkou chvíli s ním. Ještě chvilku jsme takhle blbnuli a nakonec jsme se rozhodli pro spánek. Zítra nás čeká návštěva ženy, které chci hrozně moc poděkovat.

Chvilku jsem se převalovala a nemohla jsem usnout. Z okna jsem viděla, jak se někde v dálce blízká. Doufám, že ta bouřka nepřijde sem. Moc ty blesky a hromy nemusím.

Vylezla jsem pomalu z postele zabalená v prostěradle a šla jsem se konečně podívat na pokoj, který jsme dostali. A musím uznat, že Harry vybral velice dobře. Z ložnice jsem vylezla do obýváku, odkud také vedou dveře ven. Prošla jsem prostorným obývákem až nakonec, kde byla kuchyň. Udělala jsem si rovnou čaj. Slyšela jsem, že si do něho angličani lijí mléko. Ale já to neudělám, protože mi to přijde mírně nechutné.

S horkým čajem jsem se vrátila zpět do obýváku a došla jsem k oknu. Parapet je prostorný a venku je příjemný vzduch. A tak jsem okno otevřela co nejvíce a snažila jsem se výškrábat na ten podělaný parapet. Jak to v těch filmech dělají, že stojí u okna, střih a najednou sedí v sexy póze na okně. Mě to trvá alespoň pět minut. Neustále mi padá prostěradlo, vlasy mi lezou do obličeje a asi jsem zvládla polít i koberec čajem. Až tak moc šikovná jsem. Nakonec jsem si udělala drdol a. přistrčila jsem křeslo k oknu a vylezla jsem po něm. Konečně jsem se usadila a mohla jsem si užívat krásného pocitu rozlévajícího se po mém těle.

*Harry*

"Jay?" zašeptal jsem a snažil se její tělo nahmatat rukou. Ale nic. Není v posteli. Nachvilku jsem se vyděsil, že se mi vše jen zdálo a ve skutečnosti mě stále nechce vidět. Ale tahle postel není ani na koleji a ani u mě doma. Skutečně se nacházím v Anglii.

Po menším infarktu jsem vylezl z postele a vydal jsem se hledat Jay. První kam jsem zamířil, byla koupelna. Ale tady není. Takže rovnou do obýváku, kde jsem jí uviděl. Sedí na okně s hrnečkem v ruce. Musím se zasmát, když vidím, že si k sobě přistrčila křeslo, aby vůbec mohla vylézt a nebo slézt. Je moc hezká. I v tuto chvíli, když má vlasy rozcuchané a svázané do jednoduchého drdolu.

"Hraješ si na filmovou hvězdu?" ozval jsem se a Jay málem vypadla z okna.

"Já se lekla!" vydechla a snažila se uklidnit.

"Promiň. Kdyby tohle byl film, tak by jsi se na mě jen otočila a usmála" dodal jsem a on se zasmála.

"Všechno nemůže být jako z filmu" usmála se mírně.

"Proč sedíš na okně. Vždyť spadneš" došel jsem až k ní a chytl jsem jí. Chci mít jistotu, že skutečně nespadne.

"Proč bych padala? Víš co si o lidech, kteří vypadnou z okna myslím? Že jsou to naprosto stejní lidé jako ty co skočí dobrovolně. Tyhle to akorát neumějí přiznat, že jsou tak moc zbabělí a chtějí takhle trapně skončit život" kouká se Jay dolů z okna. 

''Tak co? Jdeme spát?'' navrhla mi Jay a já souhlasil. Jsem unavený po tom všem plánování odletu a Anglie.

''Pomůžeš mi prosím?'' usmála se a trochu zčervenala. 

''Tak pojď kotě'' natáhl jsem k ní ruce a pomohl jsem jí slézt z okna. 

*Když se budu dnes nudit, tak bych se pokusila napsat ještě jeden díl a vydat ho večer. Ale skutečně nic neslibuji :)*