Deadly races! 1. [H.S.]

-56-

Opatrně jsem zajížděla k nám na nádvoří. Všechno proběhlo hladce. I tiché prohlížení se až ke mě do pokoje bez výslechu Jarreda nebo Paula, co dělám doma.

Praštila jsem sebou do postele v oblečení, ve kterém jsem přijela. Seru na to.

"Je všechno v pořádku?" otevřeli se dveře a v nich stál Jarred.

"Proč je svět jen jedno veliké svinstvo?" zavzlykala jsem. Nedokážu nebrečet. Nejde to udržet. Všechno se na mě valí.

"Protože by to jinak bylo o hovně" objevil se Paul vedle Jarreda. Oba bráškové mě vidí brečet jako malou.

"Naposledy jsme tě viděli brečet při smrti mamky a táty. Co se stalo?" sedl si zleva Jarred a zprava Paul na mou postel.

"Jen mi život hází klacky pod nohy a já už to nedokážu dál snášet" nechci jim nic říkat. Řešili by to po svém. Jarred slovy a později zastřelením. Paul pěstmi a později zastřelením. Oba by Harryho zabili. Ale co Shadow. Kdyby se dozvěděli o něm, zabijou ho do deseti minut. Ale nemůžu to tajit. Jen jim dám podmínku. Řešení nechají na mě. Harryho bych tedy vlastně mohla vynechat a říct jim jen o Shadowovi. A tak to taky udělám. Nemusí vědět, že se píchala se synem jejich zaměstnance. Měla jsem od něj držet pracky dál. Píchal jinou. No a co? Nechodili jsme spolu, takže bych vyvádět nemusela. Jenže se vždycky musí objevit nějaké ale.. Ale mohl mi to říct na těch hajzlech a nedělat neviňátko, že on nic. A nebo taky mohl držet dneska večer tu svojí drzou hubu. Nemusel mě nazvat děvkou a zbohatlou dcerunkou. Blbeček se chtěl snad vytáhnout před kamarády? Není to poprvé co mě urazil. Ale teď to přepískl. Co pak jsem mu něco já provedla, že mě takhle nazval? Nechápu už nic.

''Tak..'' začala jsem vyprávět všechno o Shadowovi a nevynechala jsem ani mojí pomstu.

''Sakra s tebou bych nechtěl přijít do křížku, abys mi vybrakovala celý sejf se sračkama'' vydechl Paul.

''Myslím si, že si to přece jen budu muset s Marcusem vyřídit i já. Jak mohl být taková svině? Přijal jsem ho do rodiny'' vrtěl nechápavě hlavou. Vždyť se skoro stejně starý jako Jarred. Jen nemá rozum.

''Natrhnu mu prdel a pošlu ho expres na Saharu'' pomalu se začínal vztek Paul.

''A já ti pomůžu. Zmetek jeden. Říkám ti, že mu ukážu dnešní mafii, že se posere'' rozjel se už i Jarred. Tak sprostý moc často nebývá. Tedy alespoň přede mnou ne. Páni.

''Hej'' zakřičela jsem, když se těch dvou konverzace začala rozjíždět víc a víc. Začínala se točit okolo smrti a to mi nevyhovovalo. Po mém zakřičení se oba na mě otočili.

''Říkala jsem, že to máte nechat na mě. Takže kdybyste tak učinili, byla bych vám velice vděčná'' usmívala jsem se, jako kdyby mi srdce nepukalo. Opak je pravdou. Moje hruď hoří a chvilkami mám pocit, že se nedokážu nadechnout. Pár hodin zpět jsem ještě plavala v klidu na hladině a smála jsem se. Teď mě Harry potopil a já klesám ke dnu. Snažím se plavat nahoru, ale nejde mi to. Chci křičet, ale voda mě dusí. Koukám nahoru jak se leskne hladina vody. Chci se dostat nahoru. Pro pár nádechů, když nic víc. Ale snažím se marně plavat vzhůru. Stále klesám do temnoty pode mnou. Bojím se co tam na mě čeká. Panická hrůza ze dna mě děsí a já začínám panikařit. Utopím se? Ne. Už dávno bych byla mrtvá. Teď mi jen život dává další lekci. Zamilovaná až po uši? Musíš trpět.

''Jo a co ty a Harry?'' pohladil mě Jarred po vlasech. Jak ten to ví? Paul práskal. Ale Paul taky nic neví.

''Nic'' sklopila jsem pohled na své ruce, které si nemotorně hrály s lemem mého trička.