Deadly races! 1. [H.S.]

-91-

Dojeli jsme do klubu a okamžitě se k nám připojil Adam, ale bez Luka. Ten nám totiž objednával pití. První panák a zábava mohla začít. Neřešili jsme nic. Jen to jak si dnešní večer užít. I přesto, že tady chybí mě i Smile kluci. Ale co. Nemůžeme je mít stále za zadkem. A tak jsme prostě pili dál a bavili se o hovadinách, které nás napadli.

''Jak se vlastně jmenuješ. Myslím pravé jméno'' otočila jsem se na Masku.

''Ono je to pitomé jméno'' zatvářil se znechuceně Maska.

''S prominutím, ale Maska není o nic lepší'' podívala jsem se na něj a myslela to naprosto upřímně. Kupodivu se Maska začal smát.

''Jmenuju se Frederick'' zavřel oči a nejspíše čekal, že se začnu smát.

''A proč to prostě nezkrátíš na Fred. To nezní špatně. Já osobně ti budu radši říkat Freddie. Lepší než ta tvoje přezdívka'' byla jsem naprosto upřímná. Možná díky alkoholu, který mi proudil v žilách.

''Freddie nezní blbě, ale je lepší mít přezdívku'' pokrčil s úsměvem Freddie rameny. 

''Já jsem třeba Jasmine. Hrozné jméno a tak si nechávám taky říkat zkráceně. Prostě jen Jay. Není to tak hrozné jako Jasmine. Lepší je si zkrátit jméno, než si dávat podivnou přezdívku. Jak tě vlastně napadla přezdívka Maska?'' zajímala jsem se. Možná jsem upovídaná, ale to je mi vlastně teď úplně jedno. Mám to všechno u prdele. 

''Já bych ti třeba říkal Střela. Nejen že rychle jezdíš, ale dokonce i mluvíš'' začal se smát Freddie. Také už má slušně upito.

''A Maska vznikla, protože často mám neutrální výraz. Nedávám mé emoce najevo. Nasadím masku a nikdo nic nepozná'' pokračoval a vysvětlil mi význam jeho přezdívky. 

''Děsivý'' podotkla jsem.

''Jak pro koho'' pokrčil rameny a nabídl mi dalšího panáka.

''Tohle bude poslední, protože už mám dost'' vzala jsem si ho a společně jsme ho do sebe koply. 

Celý večer byl fajn. S Freddiem jsem si asi nejlépe pokecala. Dalo se s ním bavit naprosto o všem. Byl překvapený, když jsem řekla, že mám kluka. Ne že by byl překvapený kvůli tomu, ale divil se, že tady s námi není. Tuhle jeho poznámku jsem nechala bez odpovědi. 

''Rád jsem vás poznal'' objal mě Leo a potom objal Smile, která sotva stála.

''Skvěle se s tebou povídá. Nemohli bychom si vyměnit čísla? Kvůli mému autu. Nerad bych, aby mě chytl tvůj brat, až budu u vás na dvoře sedat do auta. Vypadal docela děsivě'' smál se Freddie.

''Dej mi telefon. Napíšu ti svoje číslo'' zasmála jsem se jeho poznámce o Paulovi. 

''Tak zase někdy dámy'' zamával nám naposledy Leo i Freddie a pak nasedli do taxíku. A já se Smile jsme čekali na Paula, který nás měl vyzvednout a odvézt ke každé domů. Adam s Lukem řekli, že ještě zůstanou v klubu a pak si vezmou taxíka. 

Když přijel Paul, tak se neubránil pár poznámkám o tom, jak moc jsme se nalili. Obě jsme se Smile jen mávli rukou a nechali ho plácat něco o tom, že si pamatuje, když jsme byli ještě malinkaté a teď, že už chlastáme a jsme dospělé. Smile vyhodil v nějaké ulici, kde prý bydlí Louis s klukama. A já jela domů a okamžitě jsem hned padla do postele. Netrvalo to příliš dlouho a já hned usnula.

♦♦♦

''Máš návštěvu'' šťouchal do mě Jarred.

''Tak řekni, že nejsem doma'' zaskučela jsem. 

''Stojí za dveřmi a nejspíše tě slyší'' zasmál se Jarred. 

''Hajzle'' přikryla jsem si hlavu peřinou.

''Budeš si jí muset probudit sám'' uslyšela jsem Jarreda, ale nechtěla jsem odkrývat.

''Ahoj opilče'' chraplavý hlas prošel přes peřinu do mých uší.

''Harry'' zamlaskala jsem a odkryla se jen po nos.

''Dneska jdeš ke mě. Zapomněla si snad?'' seděl na posteli. Celý ve své kráse. Roztomilý a mírně rozcuchaný, tak jak se mi to líbí. 

''Zabalíš mi prosím?'' zamrkala jsem na něj.

''Dobře'' zasmál se a dal se do balení. Asi ani ne do minuty přede mně položil poloprázdnou tašku. 

''Tohle ti stačí'' usmíval se roztomile. Taška byla naplněná jen spodním prádlem.

''Budeš chodit jenom v tomhle'' mrkl na mě Harry a já začala mírně smát. Kdybych se začala smát víc, asi by mi upadla hlava.

''Přines mi radši prášek na hlavu a já si tam pár věcí zabalím'' hodila jsem po něm malým polštářkem. 

''Rozkaz kotě'' poslal mi vzdušný polibek a odkráčel pro prášek. Tahle věta mi způsobila pár motýlků v břiše. Já ho prostě žeru.

Zabalila jsem si dalších pár potřebných věcí, vzala si prášek na hlavu a vydala jsem k Harrymu domů. Cesta trvala přibližně dvacet minut. Musím říct, že to u Harryho vypadalo skvěle a rozhodně bych si zvykla na to tady žít. S ním. Sakra! Uvažuji o společné budoucnosti s Harrym? Přiznej si to Jay. Uvažuješ o tom dlouho a líbí se ti ta představa společného života. Ale nepředbíhej. Užívej si toho, co prožíváš teď v přítomnosti, protože to je nejhezčí. 

Ležím na gauči v Harryho náručí a koukáme na filmy. Lepší den to být ani nemohl.

''Včera si mi volal'' vzpomněla jsem si.

''No. Chtěl jsem vědět, co jsi dělala'' začal se rozpačitě usmívat.

''Ale pak už si mi to nezvedal'' zamračila jsem se.

''Usnul jsem'' podrbal se na zátylku a pak mě políbil. A tím mě umlčel. 

Celý den lenošení byl vlastně skvělý. A ještě lepší bylo usínání. Harry mě vtáhl do své náruče a políbil mě do vlasů. 

''Jsem rád, že jsi tu se mnou. Nenechám tě odejít'' zašeptal. Musela jsem se usmát. Je sladký.

''Já neodejdu'' usmála jsem. Pak přišel spánek. Sladký spánek s Harrym v mé blízkosti. Co jiného bych si mohla přát? Kluka, který je přímo k sežrání a jeho přítomnost. A taky pocit, že patří jen mě. Tomu se říká konečně štěstí v mém podělaném životě. 

*A teď? Tohle je předposlední díl. Zítra bych chtěla vydat další díl. A ten bude poslední této části. Máte se na co těšit. Doufám, že se tedy těšíte. A pak přijde Druhá část. Jen tak by mě zajímalo co byste v ní všechno chtěli? Jak jsem si všimla, tak více závodů. A co ještě? Doufám, že tenhle díl nebyl tak nudný, jak si myslím. Loučím se a snad zítra s ''posledním'' dílem! ♥*