Deadly races! 1. [H.S.]

-49-

"Dobrý den, jsem tady, protože jste se mnou chtěl mluvit" vlezla jsem do kabinetu profesora Benneta.

"Jen pojď. Tady mi můžeš klidně tykat. Jsem John" natáhl ke mě ruku.

"Jay" řekla jsem skoro neslyšitelně.

"Škoda, že nejsi Francis. Mohla si být jako Baby. Akorát bych tě neučil tancovat, ale literaturu" vtipkoval. Ale mě to spíš přišlo divný.

"Máte. Tedy máš ten film rád?" koktala jsem jako idiot.

"Jo, ale teď k meditu věci. Chtěl jsem ti doporučit tuhle knihu" začal se hrabat v zásuvce stolu, až nakonec jednu knihu vytáhl.

"Jana Eyrová?" přečetla jsme název knihy. Alespoň něco dokážu udělat v klidu. Posadila bych se, ale to by znamenalo, že tady budu dlouho. Mám nějaký divný pocit, že jsem sem chodit neměla.

"Doufám, že se ti to bude líbit. Ale to není všechno" usmíval se a vstal od svého stolu.

"Ano?" snažila jsem se z něj dostat co víc ještě chce.

"Jsi z San Franciska?" stoupl si přede mě.

"Jo" odpověděla jsem jen.

"O prázdninách se jede do Anglie. Nechtěla bys jet taky. Mohla bys to říct i svým přátelům" udělal jeden krok ke mě. Do prdele. Krok dozadu a narážím zadkem na stůl. Hezky voní. Nemůžu dýchat. Moje pocity jsou divné. Touha po něm je stejná jako touha po útěku.

"To by bylo super" chytnu druhý dech, který mě dostane do klidu.

"Dobře. Budeš muset vyplnit jen přihlášku" stojí u mě už tak šíleně blízko. Osobní prostor. Osobní prostor! Křičí hlas v mé hlavě, ale já na Benneta jen zírám. Ty oči modré jako nebe. Ale nic víc. Jen hezký odstín modré. Hledám v nich odpověď na tuhle situaci, ale nic než modrá barva tam prostě není.

Jsem překvapená, když se jeho ruce dotknou mých boků.

"Co to?" podívám se na jeho ruce a pak zase do jeho obličeje.

"Jen to zkusit. Jen jednou a pak tě nechat. Jay. Ty ani netušíš, jak jsi mě okouzlila. Máš svou hlavu a jsi svá. To holkám v dnešní době chybí. Ty odřené klouby ti dodávají to co hledám. Nebudu se ptát s kým jsi se prala, i když to tuším. Neřeknu to. Jen mi to dovol. Jen jednou" šeptá a já nedýchám. Co se to sakra děje?

Než mu ale stihnu něco dovolit a nebo zakázat, už je svými rty na těch mých a pomalu mě líbá. Má hebké rty, které jako by chránily ty moje. Jeho velké ruce sjíždějí po mých bocích na zadek a jemně ho hladí.

Stačí malá setina sekundy a už sedím na jeho stole. Jeho rozkrok se tlačí na ten můj a vím, že jemu se to sakra líbí. Stačí jen rozepnout poklopec. Harry chci tě. Hlas v mé hlavě mě překvapuje. Myslím na Harryho. To s ním se tady celou dobu líbám. Zaměňuji Bennetovu tvář za tu Harryho. Jak rychle jsem to nechala zajít takhle daleko? Tak daleko že mám Harryho plnou hlavu? Cesta zpátky je zavřená. Ale otvírám další dveře. Bennet. Tohle je špatně. Jen malá nepozornost a jeho ruce se snaží poprat s knoflíkem na džinách. Kurva!

"Ne ne ne" okamžitě ho od sebe oddaluji na délku paží.

"Tohle nejde. Jste profesor a tohle je ne" okamžitě slézám ze stolu a mířím ke dveřím.

"Jay" upravuji si svoje rozcuchané vlasy.

"Tohle nejde" vrtím hlavou a už chytám ta kliku.

"Ta Anglie platí" dělá jakoby nic. Stejně ale vidím, jak má nateklé rty a zmačkanou košili. Do čeho jsem to zase spadla sakra?

Letím chodbou, na které se ještě pár studentů poflakuje.