Deadly races! 1. [H.S.]

-64-

"Nasrat" pronesla jsem tiše směrem ke dveřím, která otvírat nebudu. Ťukání se ozvalo znovu. Že by se něco stalo? A nebo mě Luke práskl hlídačovi a ten si teď pro mě jde? Rozhodně neotevřu.

"Nepůjdeš otevřít?" pohlédla na mě Amy.

"Ne" zavrtěla jsem hlavou a zase zavřela oči.

"Jay" znovu klepání a mě povědomí hlas.

"Co?" zamračila jsem se a nakonec vstala a šla otevřít. Tak nějak doufám, že ten hlas je jen opilecký hlas Harryho. Představa jak stojí za dveřmi s omluvou a říká, že s tou holkou nic neměl, je příjemná.

"Nialle?" otevřela jsem dveře plná očekávání, které ale mírně opadlo při zjištění, že za dveřmi nestojí Harry, ale Niall.

Nestačil se ani nadechnout, když ho přerušila Amy zaskučením. Okamžitě jsem se otočila a viděla, jak si drží pusu. Bude zvracet. Sakra. Kýbl na vytírání je na konci chodby. Okamžitě jsem vystřelila ze dveří, div jsem neporazila Niall. Popadla jsem kbelík a zase jsem běžela zpět.

"Tady" držela jsem kbelík u postele a pomohla jsem jí se k němu naklonit. Samozřejmě že vyzvracela i to málo čaje.

"Jay" chytila mě za ruku a drtila mi jí.

"Bolí to" vzdychla a znovu se začala dávit.

"Bude to dobrý. Přejde to. Vydrž" neustálé opakování uklidňujících slov. Slov, co se vyplní za hodně dlouho.

"Můžu nějak pomoc?" vešel Niall do pokoje a zavřel za sebou dveře. V pokoji zase byla tma.

"Rozsviť" bylo jediné co jsem řekla a on tak i udělal.

"Už dobrý?" přesvědčovala jsem se, když už Amy jen vzlykala.

"Jo" popotáhla a já jí pomalu nechala si zase lehnout do postele.

"Horko" zasýpala, když jsem jí chtěla přikrýt. Peřinu jsem z ní sundala a tak jsem odkryla i její ruce, které byly poznamenané jehlami. Sedla jsem si tak, aby Niall ruce neviděl a až potom k němu vzhlédla. Stál tam a koukal do země.

"Co je?" zeptala jsem se a on odpoutal pohled ze země.

"Harry tak trochu zmlátil toho kluka" vypadlo z něj.

"Jakýho?" pozvedla jsem obočí.

"Jak byl s tebou v klubu a odešli jste spolu" koukal na mě a očekával nějakou reakci. Chvilku jsem byla mimo a nějak jsem si neuvědomovala, že ten kluk, o kterém Niall mluví je Luke.

"Co?" vykulila jsem oči.

"Jsou u ředitele" podrbal se na zátylku a já najednou pociťovala vztek. Co si Harry o sobě myslí?!

"Zvládneš to tady chvilku sama?" otočila jsem se na Amy, která se klepala. Kéž by jí byla zima. Jenže má absťák.

"Jo. Jen jdi" šeptala a já hned vyskočila z postele a začala se převlékat.

"Počkám venku" zrudl a vypadl hned z pokoje. Stydlivka? Jak roztomilé. Ale co že se stalo? Harry tak trochu zmlátil Luka. Co konkrétně znamená tak trochu?

"Hned jsem zpátky" pohladila jsem Amy po jejím zpoceném a horkém čele. Chudák.

"Jo jo" zašeptala. Je vyčerpaná.

"Jen žádné blbosti. Slib mi to" ukazovala jsem na ní prstem. 

"Ano mami" zavtipkovala a mě se díky tomu ulevilo. Snaží se to vydržet. Nechce to vzdát. Jen má strach. Proto je lepší mít někoho, kdo vám pomůže.