Deadly races! 1. [H.S.]

-43-

Z toho všeho zmatku okolo mě jsem dokázala usnout. Probudilo mě, až když Amy zavírala okno. Už byla tma a taky trochu nepříjemné chladno.

"Kolik je hodin?" zeptala jsme se jí, protože jsem byla moc líná na to, abych se podívala sama.

"Něco okolo desáté" oznámila mi.

"Nějaký kluk se na tebe ptal. Říkal, že máš jít za ním ven do parku. Ve čtvrt na jedenáct. Prý Shadow nebo jak se jmenoval" překvapila mě tímhle Amy. Možná mi Shadow psal, ale já mám ten mobil vybitý, takže o tom ani nevím.

"Jo. Aha. Děkuju" začala jsem se hrabat z postele a rychle se dávat trochu dohromady. Moje ruzcuchané vlasy totiž nepůsobily zrovna nejlepším dojmem.

"Jak jsi se sem vlastně dostala, když jsem zamkla?" uvědomila jsem si to najednou.

"Mám klíč přece. Každá máme svůj klíč" poklepala si s úsměvem na čelo.

"A jo. Nepřemýšlím" zasmála jsem se sama sobě.

"Půjdeš v pátek do Alfy?" otočil se na mě ještě Amy.

"A tam je co?" nechápala jsem.

"Vítání prváků. Tedy. To je jen zastaralý název, který skrývá nehoráznou kalbu pro všechny" vysvětlila mi a ke konci přidala pár házení rukou, aby ukázala jak moc skvělé to může být.

"Možná" zamyslela jsem se a rychle jsem si vzpomněla na můj plán na pátek. 

"Vlastně ne. Už něco mám" zesmutněla jsem trochu. Trochu mě štve, že prošvihnu první párty na vysoké.

"Nevadí. Párty jsou tu každý víkend. Tak si nic na příští týden neplánuj a zapaříme" mrkla na mě a já jsem jí musela odpřísáhnout, že se tam příští pátek skutečně ukážu.

"Tak zatím" zamávala jsem jí a už jsem vypadla z pokoje.

Vydala jsem se do parku a hledala jsem tu blonďatou hlavu. Jsem ráda, že je tady. Musím se mu svěřit. A už se mi stýská po jeho objetí.

Uviděla jsem osobu sedící u stromu s kapucí na hlavě. Hned jsem usoudila, že je to Shadow a okamžitě jsem se k němu rozeběhla.

"Stýskalo se mi" sedla jsem si vedle něj do tureckého sedu.

"Věděl jsem že přijdeš, když řeknu jeho jméno" chytil mě Harry za ruku, abych nemohla utéct.

"Blbče. Co si o sobě myslíš?" začala jsem se mu vykrucovat ze sevření, ale zase marně.

"Chci si s tebou promluvit. Prosím" pustil mi ruku.

"Dobře, protože jinak se tě nezbavím" protočila jsem očima a uklidnila jsem se.

"Mohl jsem tě mít, ale nesnažil jsem se dostatečně. Jenže pokud je ve tvém životě ještě jeden kluk, tak je to těžký. Ale ty Shadowa neznáš, takového jaký je. Není takový jaký se před tebou chová. To on ti udělal ze života peklo. Nejenom Kelly" mluvil a já se nestačila divit.

"Jak tohle sakra víš?" bylo první, co ze mě vyletělo.

"Dokážu si zjistit to, co potřebuji" usmíval se na mě, jako kdyby to bylo naprosto v pohodě.