Deadly races! 1. [H.S.]

-73-

''No to je dneska nevychovaných'' otočila se na mě jedna ženská, co jela s námi ve výtahu.

''Já bych zase řekl, že alespoň nejsme tak namyšlení, abychom si hráli na šlechtu'' přistoupil k ní Harry a hodil jí ruku okolo ramen. Myslím si, že se právě udusím smíchy.

''Co si to dovolujete?'' začne se hned žena otřásat a tím dává najevo, aby z ní Harry ruku sundal.

''To co ty puso? Komentuješ cizí. To je nevychované ještě víc, než když si tahle úžasná dívka užívá života a směje se'' podíval se na mě Harry a já zrudla nad jeho hezkými slovy o mě.

''Mohl byste ze mě laskavě sundat ten váš zamazaný pařát?'' mračila se na Harryho a koukala na jeho potetovanou ruku.

''Měla byste být spíše ráda, že na vás po delší době konečně sáhl nějaký pořádný muž'' přistoupila jsem k ní teď i já z druhé strany.

''No prosím?'' zhrozila se.

''Ani nevíte jaká slast to je, když se vás dotýkají tyhle krásné ruce. Prosíte o víc a víc a jste spokojená, když to dostáváte'' koukala jsem Harrymu do očí.

''Okamžitě přestaňte'' shodila Harrymu ruku a ještě víc se přiblížila k dveřím od výtahu. Nejspíše se modlí, aby už byla ve svém patře a mohla od nás vypadnout. Třeba je teď poučená pro příště a už si nebudete otevírat ten svůj botoxový zobák na jiné.

S Harrym jsme se zase zpět opřeli o zadní zeď výtahu a já jsem se nechala vtáhnout více do jeho objetí.

''Tak slast jo?'' položil mi Harry ruce na záda a pomalu s nimi sjel na můj zadek. Můj dech se pomalu zadrhává. Mám pocit, že se tenhle prostor zmenšuje.

''Notak Jay'' dýchá mi na krk a já si přeju, aby tenhle hotel měl nekonečno pater. Je mi jedno že je tady s námi zapšklá bába. Třeba i ona měla jednou takovýhle život. Chtěla kazit všechna pravidla. Chtěla žít tak volně, jak to jen šlo. Výtah cinkl a dveře se otevřely.

''Tak pojď'' chytl mě Harry za ruku. Cítím nepříjemný pocit, když jeho ruce zmizely z mého zadku. Ještě je cítím, ale pomalu to odchází. Nelíbí se mi to.

''Čau puso'' poslal ženě ve výtahu pusu Harry a já na ní udělala pukrle. Byla docela zasněná a tak si našeho gesta snad ani nevšimla. Přemýšlí snad nad tím, co promhrhala? Jaký jiný život mohla mít? Je mi jí najednou líto.

''Počkej'' strčím ještě ruku do zavírajících se dveří a díky senzoru se dveře zase otevřou. Žena si mě všimne a zase nasadí vážný pohled.

''Omlouvám se'' zašeptám a obejmu ji.

''To je v pořádku. Měli jste pravdu'' přiznává a já jsem šokovaná.

''Nashledanou'' usměje se a já zase vyběhnu z výtahu.

''Co to bylo?'' kouká na mě Harry.

''Ani nevím'' pokrčila jsem rameny a Harry jen zavrtěl hlavou. Sama jsem překvapená svým gestem.

"Pojď ty dobrá duše" uchechtl se Harry a dál jsme ruku v ruce pokračovali dlouho chodbou. Přímo to tady prachama smrdí.

"To byl ten nejdebilnější nápad" vyběhl najednou od schodů Niall a za ním hned Zayn.

"Tohohle vola napadlo jít pěšky. Teda běžet. Myslím že moje plíce zůstaly v hale" padl na kolena Niall. Musím se smát, když ho vidím udýchaného, zpoceného a v obličeji růžového jako prasátko.

"Ale hele. Jsme rychlý jako výtah" plácal ho Zayn po zádech a pak ho sbíral ze země.

"I kdybych byl rychlejší, jak Bolt. Bylo by mi to teď úplně u prdele" sýpal Niall. Tohle bude rozdýchávat ještě dlouho.