Deadly races! 1. [H.S.]

-53-

*Jay*

Kdyby jen chlapeček věděl, že mě nikdo nevybržďoval. Jen jsem chtěla vidět ten Harry vítězný výraz. A také že ano. A ta jeho výhra? Stále mě překvapuje, jak dobrý v tom je.

Vstřebávám ten dokonalý orgasmus s hlavou na Harryho hrudi. Ani jeden nic neříkáme a mě to prvních pár minut vyhovuje. Když jsem zvedla hlavu, Harry měl zavřené oči a asi nad něčím přemýšlel.

"Děje se něco?" vyrušila jsem ho z přemýšlení.

"Jen jsem přemýšlel" usmál se, ale tak falešně. Stalo se něco?

"A nad čím?" musím to z něj dostat.

"Nad tím, že bychom si mohli dát druhé kolo" olízl si ret. Tohle mi nedělej Harry. Nebo ti podlehnu znovu teď hned. Ale moje tělo už to nezvládne.

"Tak to už budeš muset sám, protože bych to už nedala. Sotva se hýbu" zasmála jsem se.

"Tak co jít spát kotě?" pohladil mě po noze a já se hned k němu přitulila.

"To není špatný nápad" zamumlala jsem, protože už jsem byla naprosto unavená. Nedokázala bych se teď zvednout ani na záchod. Harry mě dokáže vyšťavit. To se moc klukům nepovedlo. Ani Shadowovi.

"Dobrou kotě" ucítila jsem polibek ve svých vlasech.

"Dobrou Hazz" zkrátila jsem si jeho jméno.

"Hazz? To se mi nelíbí" zaprotestoval mírně Harry.

"Mě se kotě taky nelíbí a stejně mi tak říkáš. Teď je to vyrovnaný" dělala jsem mu prstem kroužky na nahé hrudi.

"Dobře" zasmál se mírně Harry, až se mu zachvěl i hrudník. Nastalo ticho. To ticho, které mě donutilo usnout. Usnout s ním v objetí. Harry co jsi mi to udělal? Teď mě nesmíš zklamat. Ale já ti věřím, že mě nezklameš.

♦♦♦

"Brý ráno kotě. Snídaně z pekárny, kafe z automatu. Co víc si přát?" položil Harry přede mě pytlík s koblihami a v ruce držel kafe ve velkém kelímku.

"Páni. Takové gesto bych od tebe nečekala" zavrtěla jsem hlavou dost překvapeně a Harry se jen sebevědomě usmál.

"Spala jsi trochu déle a tak jsem se rozhodl tě nebudit a na školu se jednoduše vysrat. No a protože už bude dvanáct hodin, tak bys šla na poslední dvě hodiny na to se ti nechce že ne" dundal si Harry během svého proslovu tričko a lehl si vedle mě.

"Vážně?" podívala jsem se na Harryho. Tohle Harry udělal? Páni.

"Jop" mrkl na mě s pyšným úsměvem.

"Kdo jsi? Ty nejsi Harry" chytila jsem Harryho za bradu a začala si jeho obličej prohlížet.

"Jsem to pořád já jen" a nic. Zmlknul.

"Jen co?" pozvedla jsem obočí.

"Jen jsi se mnou něco provedla Jay" tahle odpověď mě překvapila. Az Harry. A kdybys věděl, co ty provádíš se mnou. Na tohle už jsem nic neřekla a zase si jen lehla.

Pochybuji, že by vás zajímal zbytek dne, který byl založený jen na posteli, jídle a filmech. Bylo to tak příjemné a zároveň tak odporně líné. Jak jsme jen s Harrym mohli proválet skoro celý den? Ale skutečně se nám to povedlo. Nezvedla bych se z postele, jenže mi zavibroval telefon někde na druhé straně pokoje.

Smile: Ty mrcho! Kde jsi k sakru byla?! Víš jaká bez tebe byla nuda na umění? Nemohla jsi mi alespoň napsat! A teď ani nejsi v pokoji. Doufám, že neležíš někde mrtvá v lese. Protože to je jediné, co by tě totiž mohlo omluvit.