Deadly races! 1. [H.S.]

-61-

"Nechci lhát, ale umírám" ležela jsem v trávě a paprsky slunce mě jemně hřály na odhalené kůži.

"Vypadáš, jak kdybys vůbec nespala" prohlížel si mě Adam.

"Nespala" odpověděla jsem se zívnutím.

"Jak to?" mračila se na mě Smile, ale jen díky sluníčku, které jí svítilo do obličeje.

"Moc jsem přemýslela a nemohla jsem z toho nějak usnout" mumlala jsem, protože právě teď mě chytl ten stav, kdy už bych usnula při čemkoliv.

"Moc na něj myslíš" koukal Adam do svého telefonu.

"Co vlastně ty a ten tvůj klouček?" vzpomněla jsem si na jeho vztah. Už ani nevím jak se ten kluk jmenoval.

"Toho idiota mi ani nepřipomínej. Nakonec se vrátil ke svému bývalému" protáčel Adam očima.

"Jak dlouho už jste od sebe?" zamračila jsem se trochu. Moc dlouho jsem byla v uzavřené bublině jen já a Harry.

"Tak dva týdny" vzpomínal Adam trochu posmutněle.

"Ahoj" pozdravil najednou někdo a při vzhlédnutí jsem uviděla Luka.

"Ahoj" usmívala jsem se jako blázen.

"Kam jdeš?" pokusila jsem se ho zastavit.

"Ani nevím. Jen tak se procházím a prohlížím si to tady" zastavil se a podíval se na mě.

"Tak pojď sem. Představím tě mým kamarádům" zamávala jsem na něj rukou, aby šel k nám a on tak udělal.

"Smile tohle je Luke. Luku tohle je Smile" nejdřív jsem ho představila s holkou. Pravidla etiky? Nebo jen moje představa toho, že by se nejdřív měla představovat žena. Není to vlastně jedno?

"Já jsem Adam" hrnul se hned k Lukovi Adam s napřaženou rukou rozzářený jako sluníčko

"Luke" odpověděl překvapeně .

"Luke se mnou chodí na náboženství" informovala jsem je.

"A se mnou na matiku" ozval se Adam.

"Fakt?" divil se Luke.

"Jo" zběsile Adam přikyvoval.

"Adame dej si pohov nebo nám ho vyděsíš a on uteče" začala Smile Adama zase provokovat.

"Ode mě by neutekl. Leda tak od tebe ty ropucho" naštval se hned Adam.

"Nehádejte se děti" vložila jsem se do toho já. Luke byl z toho celý vykolejený a stál jak sloup.

''Sedni si a jich si vůbec nevšímej'' plácla jsem párkrát rukou vedle mě a tím mu naznačovala, aby se posadil vedle mě. Během chvilky už seděl vedle mě.

''Takhle se hádají normálně?'' divil se a otočil se zase na Smile s Adamem.

''Většinou se hádám i já. Ale všechno je myšleno pouze ve srandě. Dej jim chvilku a všechno bude v pohodě'' zasmála jsem se. Vlastně se směji jemu. Bojí se, že by rozhádal přátele. Ale skutečně došlo na má slova. Během minuty už si se smíchem sedali k nám a chovali se jako kdyby se nic nestalo. Jen Luke na ně zíral překvapeně skoro s otevřenou pusou. Začalo se probírat všechno možné a nakonec jsem byla já ta překvapená. Luke se rozmluvil natolik, že nám nedal ani prostor ke kýchnutí. Za to jsem se dozvěděla, že je z New Yorku. Ale také už chvilku bydlel ve Španělsku, Austrálii a dokonce i v Číně. Jeho otec prý hodně pracuje v zahraničí. Je tedy jen otázkou času, kdy se otci naskytne příležitost jít dohlížet na firmu v jiném městě. Dozvěděli jsme se také, že jeho otec firmu vlastní. Je to firma s knihami. Nakladatelství. Luke prý otci často pomáhá, ale literatura ho moc nebere. Proto spíš otci pomáhá Lukova mladší sestra Beth. Je jen o rok mladší a za to prý vyspělá než kdokoliv z profesorů na této škole.

*Harry*

Vybrat si dvojice? Skutečně? Někdo tam nahoře si ze mě už asi fakt dělá prdel. Ale vidím v tom příležitost promluvit s Jay. Chvilku se rozhoduji a nakonec vykročím směrem k ní.

''Nechceš být se mnou?'' blondýnka stojící vedle mě si hraje se svými vlasy a mrká na mě. Holka tebe bych si dal. Ale ještě v Anglii. Teď se mi hnusíš. Chystal jsem se jí odpovědět, že rozhodně ne, ale uviděl jsem jak si Jay sedá s nějakým frajerem za stůl. Nejradši bych té blondýně rozbil tlamu za to, že mě zdržela a já tak nemohl toho kluka odstrčit a být s Jay ve dvojici.

''Hmm'' vydechl jsem otráveně. Téma vztah k přírodě je mi naprosto volný. Chci mluvit o mém vztahu k Jay. A ne s touhle blonckou, ale se samotnou Jay. Říct jí, že jsem šťastný jen s ní.

Průběh hodiny mě přímo mučil. Neustále jsem na Jay koukal. Ten kluk naštěstí nic nezkoušel, ale ona se na něj pořád usmívala. Roztomile a ne jako tenhle pudl naproti mě. Ta se spíše snaží o svůdný úsměv, který nakonec vypadá jako kdyby si vyhodila hubu z pantů. Vím, že mi říkala její jméno a spousty věcí o ní, ale já to okamžitě vypustil.

♦♦♦

Díky bohu, že už se můžu jít uklidit na pokoj. Jay mi dneska dala jasně najevo, že se mnou mluvit nechce a já jsem se rozhodl, že jí vyhovím. Nehodlám za ní lézt jako nějaký její psík. Už jednou jsem se takhle nechal zblbnout. Podruhé už ne. Buď se připlazí sama a nebo na ní jednoduše seru.

Kéž by všechno bylo tak lehké, jak se řekne. Samozřejmě že nejde na ní jen tak srát. Mám jí plnou hlavou. Příliš moc jsem jí nechal, aby se do mě dostala. Jako kdybych slyšel její smích. Nemýlím se. Je to skutečně její smích a ne jen moje představa. Začal jsem se okolo sebe rozhlížet, abych zjistil kde je a pak jsem ji uviděl. Zase s tím idiotem z náboženství. To snad nemyslí vážně. Co na něm do prdele vidí? Blonďaté vlasy jako má Shadow. Vidí v něm jeho a proto se s ním baví? Ale Shadowa nenávidí. Nebo ho prostě považuje za svou první lásku a když se rozešli, tak si našla jeho kopii? A já to nejsem.

Okamžitě jsem přidal do kroku, abych je už neviděl a zalezl jsem rovnou do svého pokoje, kde jsem začal házet věcmi jak posedlý. Vjel do mě zase ten neskutečně nesnesitelný vztek. Tomu může pomoc jedině běh. Takže proč ne.

Běhal všude možně a pokaždé jsem, když jsem uviděl nějakou holku, tak jako kdyby měla tvář Jay. Tohle už je naprosto nenormální. Buď jsem si něco nevědomky šlehl, nebo je to jen podělaný sen a nebo jsem skutečně zmagořel.

Radši bych se měl vrátit na pokoj a prostě si třeba číst, ale rozhodně nevylézat ven. Jenže při cestě zpátky jsem běžel okolo parku. Kohopak jsem tam asi neviděl? Jay tam seděla po boku toho zkurvysyna a byla tam i Smile s Adamem. Skutečně už ho seznámila i se svými kamarády. Seznámila mě vůbec někdy s nimi? Proč to vůbec porovnávám? Jsem ubohý.

''Nialle?'' vyslovil jsem hned do telefonu, jakmile Niall hovor přijal.

''Jo?'' ozval se.

''Za deset minut všichni sraz u brány'' řekl jsem jen a hovor ukončil. Starý časy se prostě vrací. Holky se stávají jen nástrojem pro ukojení chtíče a alkohol pro zahnání žízně. Všechno se odteď změní. Já si nenechám srát na hlavu nějakou holkou jako ona. Tohle bylo poprvé a naposledy, co jsem někomu tak podlehl. Víckrát už se to nestane.

''Bennet nám nabízel jestli chceme jet do Anglie. Že prý tam pořádá zájezd. Pojedeš taky?'' ptal se mě Liam.

''Nevim'' odpověděl jsem nasraně. Nevím jestli se chci vrátit do míst, kde mě akorát čekají špatné vzpomínky a špinavá minulost. Takže nejspíše ne. Nebyl by to výlet pro mě. Já radši zůstanu tady a klidně s touhle hnědovláskou, která se mi právě teď otírá zadkem o klín. Stačila jen hodina na to, abych se dokázal opít a abych sbalil první holku, která se mi zalíbila.

''Nechceš zajít ke mě?'' mrkla na mě a já okamžitě souhlasil. Potřebuji se odreagovat.

*Vím, že jsem psala, že příběh vyjde v neděli, ale skutečně jsem to vůbec nestíhala. Moc se omlouvám. A zase otázka na vás. Kdo je spokojený a kdo je naštvaný? Myslím si, že moc spokojených lidí nebude :D P.S. Moc děkuji za hvězdičky a komentáře na minulém díle. A vlastně na celém příběhu. Jste fantastický❤️*