Deadly races! 1. [H.S.]

-68-

*Jay*

Lehla jsem si do postele a přemýšlela o všem, co mi přišlo zrovna do mysli. Většinou jen takové ty blbosti.

"Jedeš do té Anglie?" přerušila jsem ticho.

"A ty si myslíš, že na to mám?" uchechtla se.

"Aha" povzdechla jsem si.

"Ale vždycky jsem se tam chtěla podívat. Takové to kouzlo Londýna a tak. Bylo by to fajn. Třeba někdy jindy. Nebo rovnou v příštím životě" zasmála se. Právě jsem dostala dobrý nápad, ale ten budu řešit až ráno.

♦♦♦

"Dělej! Zaspali jsme!" třese se mnou Amy.

"O to mi šlo" otočila jsem na druhý bok a ignorovala jsem jí.

"Ty nejdeš?" zeptala se mě ještě.

"Vypadám na to, že jdu?" podívala jsem se na ní.

"Nejspíš ne. Tak pa" zamávala mi a rychle vypadla z mého pokoje. Díky tomu, že jsem otevřela oči, tak už nemohu usnout.

"Jarrede?" volala jsem mu.

"Nemáš hodinu?" diví se.

"Odpadla mi" zalžu mu trochu

"Fajn. Děje se něco?" zeptá se hned.

''Potřebuji nějaké peníze'' oznámila jsem mu. Ano. Svojí kreditní kartu jsem si já debil nechala doma, ale stejně potřebuji hotovost, abych ji rovnou mohla odevzdat. Domluvila jsem se s Jarredem na částce a i na době, kdy mi peníze přiveze. Nakonec jsem mu řekla, že mi odpadla i poslední hodina a tak mohl přijet dříve.

Když přijel, tak jsem chvilku strávila v jeho objetí a nakonec rozebíráním o škole. Vím, že ho to nezajímá, ale sám se na to zeptal. Po půl hodinové debatě jsem se s ním rozloučila a vracela jsem se zpět do pokoje.

''Jay'' volala na mě Amy a mávala nějakým papírem ve vzduchu.

''Co je?'' prohlížela jsem si jí vysmátou.

''Jeden kluk mi řekl, že se mi líbím. Ale tady ti profesor Bennet posílá nějaké papíry s tou Anglií. Co si máš vzít sebou a tak. Řekla jsem mu, že jsi nemocná. Tak řekl, že až ti bude lépe, tak se máš stavit'' mluvila rychle a stále na své tváři měla nádech červené. Nechala jsem si vyprávět o tom, jak je ten kluk hezký a že s ní chodí na chemii. A dneska že s ním měla pokus a tam jí řekl, že je hezká a jestli nechce zajít někdy ven. Skoro skákala metr do vzduchu.

''Já dojdu za Bennetem. Nechceš jít se mnou?'' zastavila jsem se před jednou z budov, kde měl Bennet kabinet.

''Jo'' kývla a šla se mnou. Samozřejmě to bylo další mluvení o tom záhadném a dokonalém klukovi. Dohodla jsem se s Amy, že počká před kabinetem. Mám jí tady zase jako takovou pojistku, kdyby Bennet něco zkoušel.

''Pane profesore. Chtěl jste se mnou prý probrat tu Anglii'' vlezla jsem do kabinetu. Nechala jsem si pořádně záležet na tom, aby Amy byla vidět, že je tady se mnou a až pak jsem zavřela dveře.

''Tady máš jen papír, kde potřebuji tvůj podpis. Poletí se letadlem a tak se ujišťuji u všech, jestli nemají nějakou fóbii, abychom tam potom nemuseli mít zbytečné problémy'' sedí na židli a zase si mě tak zvláštně prohlíží. Už abych vypadla.

''Nemám. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli se může ještě jeden člověk přihlásit'' vzala jsem si rychle papíry, abych se ho nedotkla.

''Musela by ta osoba zaplatit hned teď a podepsat mi papíry'' zamračil se. Asi to nečekal.

''Tady jsou peníze a podpis. Chvilku'' otočila jsem se a došla jsem pro Amy, která jen překvapeně koukala.

''Tak dobře. Tady se mi podepiš. A nemáš žádnou fóbii z létání?'' zeptal se Bennet i jí.

''Nemám'' stále nechápala a naklonila se nad papír.

''Anglie?'' ještě větší překvapení v jejím obličeji.

''Jedeš s námi'' usmála jsem se na ní a ona se alespoň na minutu zasekla.

''Ale vždyť'' už chtěla něco namítat.

''Podepiš to. Pak to spolu pořešíme'' skočila jsem jí hned do řeči. Ona tedy podepsala, vyslechla si různé věci související s výletem od Benneta a konečně jsme byli propuštěny. Já díky bohu z jeho očního kontaktu.

''Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju'' teď už skutečně skákala metr vysoko a nakonec mi skočila okolo krku. Najednou se rozplakala.

''Co blbneš?'' hladila jsem jí po zádech.

''Tohle pro mě ještě nikdo neudělal'' vzlykala.

''Tohle je to nejmenší zlato'' pořádně jsem jí objala.

♦♦♦

Už zase sedíme venku v parku a tentokrát už si jen povídáme. Nešlo si nevšimnout, že je Luke příliš blízko u Adama. Myslím si, že si asi hodně rozumí. Jsem ráda, že si konečně Adam našel někoho hodného.

Seděli jsme tam asi dvě hodiny a nakonec jsme usoudili, že bychom se měli jít vyspat. Zítra škola a budeme balit, protože pozítří už odlétáme. Uteklo to, ale myslím si, že se všichni těšíme.

Zrovna jsem se s holkama mluvili o Bennetovi. Přiznala jsem, že mám pocit, že do mě Bennet dělá a já z něho mám tak trochu strach. Na to konto mi bylo řečeno, že mě holky před ním ochrání. Kluci nevnímali a hned jsme zjistili proč. Zrovna do sebe byli zakousnutí. Neříkám, že nesnáším gaye, ale tohle je hodně divný. I Smile řekla to svoje fuj a Amy jen vykuleně koukala. Nakonec jsme začali pískat a řvát na celý areál školy. Ještě není deset, takže to nebude bráno jako problém.

''Tady nám vznikl nějaký nový snoví pár'' tleskala dál Smile. Kluci oba dva zrudli a začali se debilně usmívat.

Pak jsme zase probírali různé vztahy. Amy měla jeden vážný vztah, který trval půl roku. Další nový informace o ní.

Bylo načase to ukončit a tak jsem se vrátili zase zpět do svých pokojů a já si po umytí zalezla do postele. Nebyla bych to já, kdybych si nevzpomněla na jednu věc. Harryho dopis. Začala jsem se hrabat v mé zásuvce a konečně jsem ho našla. Přemýšlím, jestli si ho přečíst, ale asi jo. Vždyť mi to nic neudělá. A taky proto že jsem na to až moc zvědavá.

*A protože jsem mrcha, tak je tenhle díl hodně krátký a za to s dalším nápadem. Chcete ten dopis ještě dnes? Když tak bych ho vydala tak okolo desáté. Takže co vy na to?
P.S.: Přeji všechno nejlepší všem Domčám k dnešnímu svátku!!♥♥*