Breaking free

3. Část

Dnešní poslední hodina - konečně. Vypadá to, že Amy má se mnou snad všechny hodiny, ve kterých mě obdarovává vražednými pohledy. Naštěstí není na této.

Ale Joy, Erica a Jake ano. Všichni sedíme v jakémsi čtvercovém uspořádání lavic, takže jsem obklopena dobře známými tvářemi.

Učitelka - podrážděná, přísná dáma - nás seznamuje s naším studijním plánem pro stupeň ručních prací naší třídy.

,,Pane bože, zmlkne vůbec někdy " stěžuje si potichu Sky. Trochu se zasměji, ale jenom dokud mě nespatří učitelka.

,,Co vás tak pobavilo slečno Evansová?" Zeptá se mě paní učitelka Williamsová otráveně.

,,Oh, nic," odpovím.

,,Myslím, že třída by ráda slyšela, co bylo tak důležitého, abyste rušila ostatní, je pro ně důležité, aby to slyšeli." šklebí se samolibě. Nedělám moc dobrý první dojem.

,,No, když to musíte vědět, jen jsem si vzpomněla na něco vtipného co mi řekli rodiče ... víte, před tím než zemřeli a já se stala sirotkem." lžu s sarkastickým tónem.

Její obličej pobledl, a mohu říct, že úplně ztratila řeč.

,,Oh ...no... um... tak jako tak, vraťme se k pravidlům." vykoktá, ale pak se zase vrátí k nudným základům tohoto předmětu. 

Nechám mou mysl toulat se v neznámu, dokud mi na stůl nepřiletí papírek . Posunu ho do klína a rozložím ho.

'Ahoj, tady máš všechna naše čísla, pro případ, že by jsi některé potřebovala.

Joy - 405 788 9656

Sky - 405 367 9835

Erica - 405 751 1943

Andrea - 405 714  5193

Ethan - 405 629 7613

oh, a tady je moje - 405 231 345

'Jake

Podívám se na něj a pusou naznačím 'díky'.

Přidám si všechny čísla do kontaktů. Naštěstí, je paní Williamsová příliš zaneprázdněná svou přednáškou, na to aby si toho všimla.

Odešlu všem skupinovou SMS, která zní:

'Ahoj. To jsem já - Taylor. Jen abyste si všichni uložili mé číslo.'

Ale neposlala jsem jí dokud učitelka nedokončila výklad, takže žádný zvuk odesílající se SMSky nebyl slyšet.

Jakmile jsem jí odeslala, každý rychle odpověděl děkuji, nebo alespoň něco, aby potvrdili, že SMSku dostali.

Nakonec zazvonilo a já jsem spěchala ke své skřínce, abych si vzala své věci. Joyina skříňka je výhodně vedle té mé, takže jsme šli na parkoviště spolu.

,,Ahoj, uvidíme se zítra," řekne Jake. Otočím se a uvidím, jak jde za námi.

,,Ahoj Jakeu." loučí se s ním Joy. Já nic neřeknu jen mu napůl nesměle zamávám.

Jak odcházel pryč, všimla jsem si, že Joy na něj koukala s obdivem v očích.

,,Pane bože, máš o něj zájem?" dobírám si jí.

,,Co tím myslíš?" ptá se mě, červenajíce se při tom. Otočím svůj pohled na Jakea a pak pátky k ní, abych jí napověděla. 

,,Oh, Jake? Ew, ne jsme jen přátelé!"

,,No tak, mě to můžeš říct." směji se. Zhluboka se nadechne a pak se mi podívá do oči.

,,Okey, okey. Možná se mi malinko, trošičku líbí. Ale nic to není, dostanu se přes to." lže.

,,Cokoliv co ti pomůže v noci spát." hihňám se.

Stojíme chvíli v příjemném tichu.

,,Nevadilo by ti, kdybych k tobě po škole přišla?" zeptá se mě Joy.

,,To by bylo skvělé - jsem si jistá, že paní a panu Stoneovi to vadit nebude." vesele odpovím.

Akorát v tu chvíli vjel Carter na parkoviště a usmál se na mě.

Nastoupím na místo spolujezdce a Joy si sedne na zadní sedadlo.

,,Jaký byl tvůj první den?" zeptá se mě a nakloní se ke mě, aby mi dal pusu. Odtlačím ho a směji se.

,,oh, žádný kamarád" ušklíbnu se.

,,Co je špatně?"

,,Nic - jenom jsi mě zapomněl informovat o zrůdě Barbie vaší školy .... a o tom malinkého faktu, že jsi s ní chodil." řeknu falešným, veselým hlasem.

Vzdychne a promne si spánek.

,,Úplně jsem na to zapomněl. Ano chodili jsme spolu. Ale rozešel jsem se s ní, protože jsem zjistil jak protivná je. Navíc nemohla vydržet u koní. Je stále naštvaná kvůli našemu rozchodu a pravděpodobně na nás šíleně žárlí." informuje mě unaveně.

,,No, bylo by hezké vědět to dřív." reptám.

Chvíli jsme ticho, dokud neuslyším zvuk ze zadní části vozu.

,,Přestaňte se hádat. To je přesně to, čeho chce dosáhnout." zkonstatuje rozhodně Joy.

Sakra, zapomněla jsem, že je tu.

Carter se na mě podívá a pak se zase dál soustředí na cestu.

,,Kdybych věděl, že to bude problém, řekl bych ti to. Není to pro mě žádný problém, nemohu s ní vydržet. Je mi líto, že to na tebe vytáhla."

,,To je v pohodě," povzdychnu.

Můj mobil vydá zvuk, který oznamuje, že mi přišla SMS, tak se podívám dolů na mobil.

Jacob: Víš jaký máme úkol z matematiky?

Rychle mu naťukám odpověď, smějíce se sama pro sebe. Jsem ráda, že jsem si už našla kamarády, díky Joy.

Já: Ano, bohužel. Stále nemůžu uvěřit, že máme úkol už první den.

Jake: Přesně tak! Když už jsme u toho, jaké to bylo? Myslím, tvůj první den.

Já: Fajn, ale ta Amelie je šílená. Cítím, že s ní budeme mít problémy.

,,Komu píšeš?" ptá se mě Carter, přičemž se mi kouká přes rameno.

,,Jen jednomu Joyinýmu kamarádovi, kterého jsem dnes potkala." odpovím mu, příliš na to nemyslíce.

,,Oh, kdo je to?" ozve se Joy zezadu.

,,Jen Jake,"

Carter svraští obočí, jeho bezstarostný výraz se změní na zamračený.

Mohu říci, že je znepokojený. Ale nic na to neřekne.

,,Cartere, v kolik přijede veterinářka zkontrolovat Ezhnovu nohu?"

,,Oh, Dr. Fay by měla přijet ve 3:30. Teď je okolo třetí." odpoví.

Vjedeme na příjezdovou cestu, a já uvidím koně poklidně pasoucí se na pastvinách. Všichni kromě Ezhna, který je zavřený ve svém boxe.

Zavrní mi mobil, oznamujíc mi tak příchozí SMS a tak se na ní podívám.

Jake: stále potřebuji ten úkol ...

Já: Strana 133 v učebnici příklad 1- 45.

Dám si mobil do zadní kapsy a vyrazím k Ezhnovu boxu, šťastná, že ho po dlouhém dnu zase uvidím.

Vím, trvalo mi to strašně dlouho, radši to ani nijak nebudu komentovat a budu se snažit dál, ale zvlášť přes léto/ o prázdninách moc velkou aktivitu z mé strany nečekejte :).