Breaking free

32. Část

Dveře se prásknutím zabouchnou a nechají mě samotnou s mými myšlenkami.
Nemohu se rozhodnout. Nemohu jednu skupinu odsoudit k smrti a druhou nechat žít.
Pokud bych nad tím přemýšlela čistě racionálně - v jedné skupině jsou tři lidé, jedno z nich je dítě. V druhé skupině je jedna osoba a kůň. Pokud bych to tedy brala racionálně, měla bych vybrat tu, kterou zachráním co nejvíce lidí.
Ale já nejsem racionální.
Ve skutečnosti jsem kompletně iracionální osoba.

Fakt, že jsem zamilovaná do kluka ve druhé skupině mi moc nepomáhá. Oh a ten fakt, že toho koně miluji víc než sama sebe.
Tak proto, to nemůžu udělat. Nemohu. Musím najít cestu ven.
Můj mobil.

Mám mobil ve své peněžence. Ale kde je ta peněženka? Museli to někam schovat, ne?
rozhlédnu se po místnosti, zkoušejíce něco najít, cokoli.
Z podlahy se ozve tlumený pláč. Pohlédnu tím směrem a uvidím dívku - mou sestru - šťouchat do něčeho nohou. Do kamene. Hodně hodně ostrého kamene.
Ostrého právě tak akorát, aby dokázal přeříznout pásku.

,,Nedosáhnu na to," zašeptám potichu. Přikývne a snaží se kroutit tělem dokola, dokud rukama nedosáhne na kámen.

,,Okay, teď ho vezmi do ruky a zkus přeřezat tu pásku, dobře?" nařídím jí tiše. Přikývne, ale páska, kterou má přes pusu ji brání odpovědět verbálně.
Šmátrá kamenem a opakovaně se snaží přeříznout pásku. Ukazuje se to jako těžký úkol, když několikrát selže.
Dokud se nepodaří - kámen vydá tlumený zvuk, když projde skrze pásku. Zvuk, který ve mě vyvolá vlnu úlevy.
,,Teď si rozvaž nohy," dávám jí instrukce. Udělá jak říkám a potom si strhne pásku z úst. ,,Hodná holka. Teď, můžeš mě odvázat?"

Pohlédne na její-naše rodiče, ale já zavrtím hlavou.
,,Jsou stále v bezvědomí, k ničemu nám to nepomůže." zamítnu to.
,,Dobře," odpoví a začne odvazovat mé nohy a ruce od židle, na které sedím.

,,Ariel, že?" zeptám se.
,,Jo, jaké že je tvoje jméno?"
,,Taylor," zamumlám, když skončí s odvazováním a jsem volná.
,,Musíme být potichu, dobře. Pokud se vrátí zpět a najdou nás - no nedopadne to dobře."
Přikývne a pochopí mou narážku.

,,Teď Ariel, mám mobil. Je tu někde v takové malé černé peněžence. Nevím kam jí dali. Pomůžeš mi jí najít?"
,,Jo, jasně," zamumlá.
Začneme spolu prohledávat skladiště. Dívali jsme se okolo, pod a ve všechno. Ale nikde jsem svou peněženku neviděla.

,,Plýtváme tu časem," zamumlám si pro sebe.
Když minu Carterovo bezvládné tělo, vynoří se mi v hlavě myšlenka. On má mobil. Možná, jen možná mu ho zapomněli vzít.
Padnu na podlahu a začnu mu prohledávat kapsy. Bingo.
,,Ariel pojď sem," zašeptám. Vystrčí svou hlavu zpoza jedné z beden a přijde ke mě.
,,Našla jsem mobil."
Vytočím Petersovo číslo a modlím se, aby to vzal. Po několika zazvoněních jsou mé modlitby vyslyšeny.
,,Cartere?"
,,Ne, tady Taylor," vydechnu.
,,Taylor? Co, proč máš Carterův mobil?"
,,Strážník Jones je Clintův partner. Drží mě spolu s mými rodiči, Carterem a Ezhnem. Oh a mou sestrou. To je malý detail, který jste zapomněl zmínit." potichu odseknu.
,,Pane bože. Dobře Taylor, můžeš mi říct kde teď jste?"
,,Já nevím, je to nějaké skladiště. Nejsou tu žádná okna. Clint a Jones jsou ve vedlejší místnosti, nemohu být příliš hlasitá. Můžete vysledovat adresu?"
,,Právě na tom pracuji. Je ještě někdo při vědomí?"
,,Jo, Ariel. Moje sestra."
,,A co zbytek?"
,,Moje rodiče ne, ani Carter. Nevím jak Ezhno. Svázali mu nohy k sobě a nehýbe se. Ale může si jen šetřit energii."
,,Zkontroluj ho. Může být důležitý pro dostání vás ven."
,,Nemůže nést nás všech pět."
,,Já vím, ale dva jsou lepší než nikdo." Jeho slova mě vyvedou z rovnováhy - říká, že se z nás ven dostanou možná jen dva?
,,Ariel, mohla bys prosím na chvilku mluvit s policistou? Musím se jít podívat na koně, dobře?
Přikývne a vezme si telefon.

,,Ez," zašeptám, plížíce se k němu. Jeho oči se do široka rozevřou a jeho nozdry se rozšíří frustrací.
,,Ezhno," skoro brečím. Je vzhůru a plně při vědomí. Začnu mu odvazovat nohy, aby si mohl stoupnout.
Jakmile jsou volné, pokusí se vstát.
,,Ne," zarazím ho, chytím ho za ohlávku a udržím na zemi. Požádám ho, aby si lehnul, jsem moc ráda, že jsem ho to na pokyn naučila.
,,Taylor- policie s tebou chce znovu mluvit," řekne Ariel a podá mi mobil. Vezmu si ho a přiložím k uchu.
,,Jo?"
,,Zjistili jsme vaší adresu. Už jedeme, ale v nejlepším případě tam budeme za půl hodiny. Ale spíše nám to zabere 40 minut. Zvládnete to?"
,,Ne- vrátí se zpět brzy. Než se sem dostanete budeme všichni mrtví." Zašeptám a doufám, že mě Ariel neslyší.
,,Dobře. Taylor, chci abys vzala tu holku a koně a vypadla odtamtud."
,,Šéfe, nemohu ho opustit." zašeptám.
,,Taylor, udělej jak říkám. Přesuňte tolik krabic kolik jen můžete před jakékoli dveře, ať už prošli, kterými Clint a Jones prošli. Schovejte někam vaše rodiče a Cartera a schovejte je dobře. Koupí nám to nějaký čas, abychom se tam mohli dostat. Prostě mi věř, dobře Taylor. Slibuji, že nenechám Cartera zemřít." nařídí mi pevným hlasem.
,,Dobře, dobře. Hlavně sem dorazte brzy." zašeptám. Zavěsím telefon a schovám si ho do kapsy.
,,Ariel musíme před těmi dveřmi vytvořit barikádu, použijeme všechny tyhle krabice." nařídím jí, ,,A rychle."