Breaking free

29. Část

O dva dny později

Taylořin pohled

Něco mě tížilo na hrudi a ztěžovalo mi to dýchání. Snažila jsem se to odtlačit, ale zjistila jsem, že moje ruce jsou omezeny podobnou tíhou.
Trhavě jsme otevřela oči, což bylo překvapivě obtížné. Moje oční víčka byla bolestivě těžká.

První co jsem uviděla byla bedna. Rozhlédla jsem se okolo a zjistila, že jsem se objevila v nějakém skladu.
Snažila jsem se vstát- ale neúspěšně, protože, víte, to se stává, když jste pevně připoutáni k židli.
,,Co to dopr.." zamumlám, než mi to všechno dojde. Tanec, polibek, hotel, auto - oh bože.
,,Strážník Peters." Zašeptám.
,,Je mi líto, momentálně není k dispozici. Ale možná mu mohu předat zprávu?"
Muže, který přede mnou stál, jsem viděla jen na obrázcích a zpravodajských klipech. 
Ale i tak, to ve mě vyvolá takovou hrůzu, o které se mi ani nezdálo.

,,Clint Harris."

Carterův pohled

,,Jak to zvládáš?"
Lidi tu celý den proudili - někdy přinesli jídlo, občas se jen zastavili, aby nám dali najevo, že na nás myslí. A každý z nich se mě ptá na tu stejnou otázku.

Říkám jen, že mi je fajn, nebo že to zvládám, ale pravda je, že nic necítím. Jsem úplně otupělý. Vím, že bych měl brečet nebo být naštvaný nebo vůbec něco cítit, ale není to tak. Jen se nemůžu přimět uvěřit, že je pryč. To je nemožné.

A přece je.
Abych se dostal pryč z té záplavy lidí - kterou mí rodiče zvládají opravdu velmi dobře, abych se nezapomněl zmínit - jsem šel ven do stájí.
Předtím než si plně uvědomím co dělám, stojím před Ezhnovým boxem.

Protože nejsem jediný kdo jí ztratil - on jí ztratil taky. A nehledě na to, jak pro mě byla důležitá, pro něj byla milionkrát důležitější. Ezhno se nikdy nedozví co se stalo. Nikdy se nedozví, že jeho majitelka byla brutálně zavražděna - detail, který jsem se dozvěděl včera - předtím než byla hozena do příkopu.
Bude očekávat, že přijde k dveřím od jeho stání. A když ne - myslím, že se možná se vzdá svého života.

,,Ahoj chlapče," zamumlám a poplácám ho po krku.
Jeho oči vypadají smutně, bez obvyklého ohnivého záblesku.
Povzdychnu si, otočím se a zamířím zpět do domu. Dostanu se tam přesně ve chvíli, abych uviděl několik známých tváří vylézat z auta.
Nejdříve uvidím Joy, Sky, Andreu a Ethana. Všichni mají uplakané oči a červené tváře, kromě Sky. Ta má nečitelný výraz na tváři- jako by věděla něco víc než my. Když mě uvidí věnuje mi slabý úsměv, který jí nemám sílu oplatit.
Vykročím, abych se s nimi setkal, když v tom se na své cestě k nim zastavím. 
Protože ta poslední tvář, kterou chci na této Bohem zapomenuté Zemi vidět je ta Jakeova.
Neschopný sebekontroly, jsem si to nakráčel přímo k němu a srazil ho k zemi. Opakovaně jsem mu dával pěstí, řvouce při tom nadávky, které se nebudu obtěžovat sem napsat. Nebýt Ethana a mého otce, pravděpodobně bych ho zabil - nebo při nejmenším bych mu vážně poškodil mozek.
Ale oni mě od něho odtáhli, zmateni mým náhlým výbuchem vzteku. Nikdy se nedozví, proč jsem tak naštvaný. Nikdy jim neřeknu co Jake udělal. Ale budu ho vinit z Taylořiny smrti.

Jen si to vezměte - kdyby jí nepolíbil, nebyla by tak náhle odešla. A pokud by neodešla, byla by tu teď pravděpodobně se mnou.

A/N
Aww chudáček Carter! Kdyby jen věděl!