Breaking free

25. Část

,,Sky jsi si jistá, že to chceš udělat?" ptá se jí Joy.
Sky vypadá rozhodnutě - a impozantně jen tak mimochodem - na jejím invalidním vozíku.
Její dlouhé, levandulové šaty jsou zvrásněné v místě, kde se jí ohýbají nohy a spadají až ke kotníkům.

,,Je mi jedno co říká můj doktor - já jdu na svůj homecoming." láteří, zatímco si upravuje svůj make up, který použila, aby zakryla své modřiny.

Věnuje mi vědoucný pohled a řekne ,,Přijde to jen jednou za život. Navíc nemůžu uvěřit, že naše škola zamluvila Eventing Hall pro tanec. Obyčejně je to místo, rezervováno pro bohaté lidi."

Od té doby co jsem jí řekla co se stalo, byla úžasná. Slíbila, že to nikomu neřekne, byla mi podporou a dodávala mi odvahu.
Všechny jsme si upravili vzhled u zrcadla, ujišťujíce se, že je pro dnešní noc vše dokonalé. Já na dokonalost vynakládám opravdu velké úsilí - přece jen, je to moje poslední noc, jako Taylor Evans.
Možná řeknete ,,Proč jsi tak pesimistická Taylor?" No víte, ráno jsem se probudila mnohem optimističtější než jsem teď. Šla jsem ven, abych se podívala na Ezhna a olonžovala Queen of Hearts, předtím než mi zatelefonoval šéf policie Peters.

,,Ano?," zeptala jsem vesele, beztoho abych se podívala na to kdo volá.
,,Taylor," začne vážně, ,,Budeme v černém sedanu u exitu z pravého křídla koncertního sálu, vyzvedneme tě v půl dvanácté. Počítej s tím, dobře?"

Potom, dříve než jsem se mohla na cokoli zeptat či dokonce registrovat tyto informace uslyším klapnutí na druhé straně a poté monotónní pípání.
Od toho momentu jsem byla jako omráčená. Ačkoli jsme se v průběhu příprav smála a žertovala s kamarády, uvnitř jsem se cítila naprosto mrtvá.
Od zítřka, budu pryč. Budu muset z tohoto města kompletně zmizet- navždy.

Povzdychnu si a schovám uvolněný pramen vlasů do svého účesu, vlasy mám sčesané do elegantního, lemovaného drdolu na mé hlavě. Prameny na stranách jsou natočené a ponechané volně.
Sky na mě soucitně pohlédne - už ví o posledních novinkách. Bohužel, je jediná komu to můžu říct.
,,Děvčata, je čas jít," volá Carter zvenku. Na tváři se mi objeví unavený úsměv, načež mě ochromí zdrcující smutek. Dneska je poslední den, kdy ho uvidím. Navzdory knedlíku v krku a s pocitem strachu v žaludku, nahodím statečný výraz.

,,Jdeme," odpovím vesele.
Joy tlačí Sky první ze dveří a já jí nervózně následuji. Carter čeká u limuzíny, spolu s Jakem - ačkoli se nezeptal Joy, jestli mu nebude dělat doprovod, jede s námi.
Prudce se nadechnu, když uvidím Cartera. Má na sobě smoking - který na něm musím říct, vypadá doopravdy skvěle. Sladil svou kravatu s mými šaty, takže bude každý vědět, že patříme k sobě, ačkoli to každý už ví. 
Ačkoli jsem tak zaměstnaná Carterem, nezaregistruje to - je příliš zaneprázdněný díváním se na mě.

,,Taylor- vypadáš úchvatně," řekne Carter tichým hlasem. Usměji se na něj a dojdu k němu. Přitáhne si mě za boky a přitiskne své rty na ty mé. Oba se od sebe odtáhneme celkem rychle, abychom nebyli hrubí k našim přátelům.
V tu chvíli jsem byla tak zaměstnaná, že jsem si téměř nevšimla, že Jake na mě zírá, v očích má neurčitelnou emoci, která se velmi podobá touze- ale to nemůže být pravda. Pokrčím nad tím rameny a usměji se na Cartera.

,,Pojďme ať už tam jsme," zašeptám.
Všichni nastoupíme do limuzíny a za moment už míříme do Eventing Hall. Ačkoli jsme tam nikdy nebyla, slyšela jsem o tom. Je to údajně nejmódnější místo na 100 mil od Oakvillu. Obyčejně, je toto místo rezervováno pro charitativní účely a nóbl bály pro ty, kteří si mohou dovolit utratit několik stovek za takové věci. Ale nějak se naší škole povedlo zajistit rezervaci pro homecoming.

Povzdychnu si a opřu se o Carterův bok.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se.

,,Je mi fajn- proč se ptáš?"

,,Poslední dobou jsi nějak duchem mimo," zamumlá.

,,Už jsi jí to řekl?" zeptá se Joy nadšeně. 

,,Řekl mi co?" zeptám se zmateně.

Carter jí věnuje pohled prozrazující, že mi to očividně ještě neřekl, ať už mluvila o čemkoli.

,,No- chtěl jsem, aby to bylo překvapení, ale  vypadá to, že mi Joy překazila plány." řekne Carter a podívá se ještě jednou na Joy.

,,Ale domluvil jsem se se Serenity, že sem přijede na vánoční prázdniny. Bude tu na dva týdny. A zařídil jsem pro vás dvě a Joy výlet na koncert Maroon 5." 

On si vzpomněl! Před několika měsíci jsem se dozvěděla, že Maroon 5 bude koncertovat tady ve Firestar stadionu, což je nejbližši stadión u Oakvillu. Náhodou jsem se o tom zmínila před Carterem, ale až doteď jsem na to úplně zapomněla.

,,Pane bože, to je úžasné!" zaječím, načež na mě dolehne vlna smutku. Nebudu tam moct jít, ani neuvidím Serenity.

,,Děkuji," vzdychnu.

Začala jsem se naklánět, abych ho políbila, když v tom se ozve nadšený výkřik a zkazí ten okamžik.
,,Jsme tady!", vykřikne šťastně Joy.

A tak to začíná - moje poslední noc jako Taylor Evans.