Breaking free

12. Část

,,Taylor Evans," zavolá sekretářka v ředitelně. Amélie z ní právě vyšla s jejími rodiči, věnujíce mi ten nejchladnější pohled, jaký jsem kdy viděla, když si zakryje místo v jejích vlasech, kde jsme jí vytrhla pramen lehce hnědých vlasů.

Nervózně vstanu a vkročím do ředitelny.

Paní Wilkes, naše ředitelka, je jedna z nejděsivějších žen, které jsem kdy viděla. Její tmavě hnědé vlasy má stažené do pevného drdolu na vrcholku její hlavy. Má tenké, černé brýle, které až se zdá, že je protíná pohledem, jak na mě zírá. Sedí za stolem, ale je zřejmé, že je vysoká a hubená. Je oblečená elegantně, má na sobě černou halenku a sukni, která ji sahá po kolena. Pokud by si nevybrala tuto práci, snadno by mohla být modelkou. Přesto se vzduch kolem ní zdá důstojnější než je.

,,Sedni si," nařídí, její hlas prořízne nehybný vzduch.

Udělám jak řekne a vzhlédnu vystrašenýma očima. Nemůžu se tímto dnes zabývat - cítím se jako kdybych mohla každou chvíli propuknout v pláč.

,,Pojďme přímo k jádru věci," ostře konstatuje a překříží pod stolem nohy.

,,Jako ředitelka této školy, mám určitá pravidla, která musím dodržovat. Proto jsi vyloučena ze školy do příštího pondělí, kdy se můžeš vrátit zpět.

,,Ale pa-" skočím jí do řeči, než jsem přerušena.

,,Nicméně," pokračuje, ,,neoficiálně - a pokud o tom něco řekneš, popřu to - ačkoli to co jsi udělala bylo špatné, jsem ráda, že jsi to udělala. Tu holku je třeba odkázat na její místo, a než jsi přijela, všichni tady se to báli udělat."

Nemůžu uvěřit, že skutečně říká tyto věci. Zachichotám se a na tváři se mi objeví pravý úsměv. Jakmile tato výměna skončí, paní Stoneová vybouchne skrz dveře.

,,Taylor Hayley Evans, co je to proboha s tebou," vybafne na mě a věnuje mi přísný pohled ,,Po té co jsi byla ve vězení, by si jeden myslel, že budeš mít nějaký ten respekt k pravidlům."

,,Moc se omlouvám, to jen - ona ho pomlouvala a já jsem vyjela," posmrkávám a cítím, že pláču.

Pohled paní Stoneová se zjemní a vtáhne mě do náruče.

,,Neměla by jsi být tak impulzivní," zamumlá mi do vlasů.

,,Já vím - ale nemůžu si pomoct. Musím to mít v genech nebo něco - dělání blbostí." směji se navzdory slzám. Z nějakého důvodu jí najednou ztvrdnou rysy, ačkoli to rychle zakryje. 

,,Dobře paní Evans-" začne ředitelka.

,,Paní Stoneová" opravím jí.

,,Paní Stoneová - jak jsem řekla Taylor, je vyloučena ze školy do pondělí. Joy Smith jí bude dodávat domácí úkoly, aby Taylor příliš nezaostávala.

,,Ano, paní Wilkes," zamumlá, ,,Ráda vás poznávám, ačkoli za né příliš příjemných okolnostech,"

,,Já vás také,"

Odejdeme a zamíříme na parkoviště. Na chodbě narazíme na Jakea, kterého odtáhnu kousek stranou, abych si s ním na chvilku promluvila, zatímco Paní Stoneová stojí kousek stranou.

,,Hej děkuji, že jsi mě od ní dostal než jsem nadělala víc škod," poděkuji mu neobratně.

,,Žádný problém - ačkoli rád bych viděl její umělý nos zlomený," směje se.

,,Jakeu to je hrozné," zalapám po dechu, hravě ho plácnu přes paži. ,,Zamazala bych si svetr její krví - není to nejhezčí svetr, ale je pohodlný."

Chvíli se smějeme, a pak se s ním rozloučím.

Když jsem se vrátila k paní Stoneové, dívala se na mě podezřívavě.

,,Kdo to byl?" zeptá se mě.

,,To byl jen Jake, jeden z mých přátel," odpovím bezstarostně.

,,Taylor - myslím, že by na tebe mohl myslet víc než jen na 'kamaráda'" varuje mě.

,,Co? Ach ne - pokud vůbec něco, má rád Joy. Vím že ho má ráda." směji se.

,,O důvod víc být opatrná. Jen s ním nebuď - příliš koketní." zadrmolí. Tohle je dost možná jedna z nejvíce trapných konverzacích, které jsem kdy vedla.

Nasedli jsme do auta a vyjeli domů v úplném tichu.

----------------

,,Vypni to, nikdy tam neříkají nic pozitivního," kárám Cartera, když přepne televizi na zprávy.

Ignoruje mě načež nad ním protočím očima. Sedím vedle něj na gauči, přitulená k jeho boku. Pan a paní Stoneovi sedí na malé pohovce naproti nám. Paní Stoneová má v ruce skleničku s červeným vínem, které pečlivě popíjí.

'Nejnovější zprávy' řekne žena na obrazovce 'Clint Harris, viník řetězce hrůzných vražd v Oakvillu před více než deseti lety, utekl z okresního vězení. Pokud uvidíte tohoto muže, měli byste kontaktovat ASAP (agenturu na vymáhání práv), je extrémně nebezpečný. Tvrdí, že se pomstí anonymnímu páru, který ho vrátil, poté co ho usvědčili z jedné jeho vraždy.'

Potom co žena domluví, objeví se na obrazovce fotka muže s nejtmavějšíma očima jaké jsem kdy viděla.

,,Ach můj bože - to nemůže být pravda," řekne pan Stone, oči má zamlžené strachem.

,,Musíme jí to říct - už to nemůžeme dále skrývat." odvětí paní Stoneová s očima upřenýma na mě.

,,Můžete mi už někdo laskavě říct, co se tu sakra děje?" zakřičím nejistým hlasem. Carter mě pevněji sevře, když se místnost ponoří do úplného ticha.

Po dlouhé prodlevě v konverzaci, otevře paní Stoneová pusu, aby promluvila.

,,Nikdy jsi to neměla zjistit takhle," zamumlá, než se setkáme pohledem - a já vím, že mi řekne vše.

Tak po dlouhé době, další část, ale začíná to být pěkně napínavé, sama se nemůžu dočkat na pokračování, takže to nebudu prodlužovat, doufám, že jste si užili kapitolku. Máte nějaký tip co se asi tak dozví? :D