Breaking free

16. Část

,,Co se děje?" zeptá se Serenity po dlouhé době ticha.

,,Pojďme dovnitř, je to trochu chladno," navrhne Corrine, ignorujíce Serenitinu otázku. Přikývnu a chytím Cartera za ruku, kterou mě měl na mém boku.

Serenity má na tváři nechápavý výraz po celou cestu k domu.

Beu se plahočí za námi, nechtíce zůstat pozadu.

V domě si pak sedneme do obývacího pokoje - já s Caterem na křeslo pro dva a Corrine se Serenity na pohovku. Beau si pro sebe zabere nejlepší a pohodlné místo pod konferenčním stolkem.

,,Vysvětlí mi už konečně někdo, o co tu jde" nařídí Serenity, její hlas se chvěje.

Nechala jsem Corrine to Serenity vysvětlit, zatímco já jsem se opřela o Cartera. Pohlédli jsme jeden druhému do očí, beze slov mě ujišťoval, že vše bude v pořádku. Jako potvrzení, mi lehce stisknul ruku.

,,Ó můj bože," zašeptá Serenity, když Corrine skončí s vyprávěním, ,,Prostě - ó můj bože,"

,,Bereš to mnohem lépe, než to vzala Taylor," směje se Carter a čechrá mi vlasy. Vyšpulím na něj rty a založím ruce.

,,Proč? Co udělala?" Tentokrát je to Corrine kdo se ptá.

,,Nic," zareptám.

,,No jo, pokud nic znamená vyběhnout z domu a odjet pryč na svém koni - na kterém, se mimochodem, mělo začít jezdit postupně." směje se Carter. Praštím ho za to ze srandy pěstí a věnuji mu vražedný pohled.

,,Byl to pro mě velký šok," zamumlám.

,,To musel být," souhlasí Corrine, ,,Zníš jako tvoje matka. Pamatuji si, když byli tví rodiče ještě na střední, že náš táta jí nenechal chodit s tvým otcem. Proto šla do stájí a odjela pryč na koni. Nikdo jí dva dny nemohl najít! Tvůj dědeček jí pak málem zabil."

Usměji se, pobavena příběhem. Hádám, že to je zdroj mé impulzivnosti.

,,Připozdívá se," poukáže Serenity. Má pravdu - je už 10 večer. To možná nezní moc pozdě, ale pokud vstáváte v 5 hodin ráno, aby jste nakrmili koně, tak je.

,,Máš pravdu," souhlasí Corrine.

,,Okey, Cartere, Taylor - vy dva můžete zůstat v jedné z chat. Každá mě dvě postele - jednu pro každého z vás." prohlásí striktně, čímž jasně naznačí, že budeme spát na oddělených postelích. V hlavě se zasměji nad jejím mateřským instinktem.

,,Neměj obavy, Corrine," směju se čímž jí odbiji, ,,Bude to tak jak říkáš,"

Carterův obličej zrudne, což je vzácnost, která se jen tak nevidí. Je tak těžké uvést ho do rozpaků a vypadá to, že se to Corrine právě povedlo.

,,Dobře, takže vás dva uvidím až ráno," zamumlá, obejme mě a zašeptá mi do ucha ,,Jsem tak ráda, že jsi se konečně vrátila." ,,Já taky," povzdechnu.

Carter a já odejdeme z domu, Beau se plahočí za námi.

,,To bylo - zajímavé," zamumlá Carter.

,,Jo. Je to pro mě divné, vezmi si, že ještě před týdnem jsme věřila, že mí rodiče jsou mrtví a že nemám žádné živé příbuzné, a teď -" nechám větu nedokončenou. Carter mě zastaví, obtočí své paže okolo mého pasu. A já ty své obmotám okolo jeho krku.

,,Vím, jak to myslíš," zamumlá a lehce mě políbí na čelo. Usměji se na něj jakmile se mi podívá do očí. V této pozici ještě chvilku stojíme dokud nás nevyruší Beau se svým ňafáním, zachichotám se a pohladím ho na chlupaté hlavě.

S Carterem vejdeme do první chatky a rozsvítíme. Já si vylezu na postel blíže u okna, zatímco Carter obsadí tu druhou.

Jakmile zhasneme světla, pokusím se usnout, ale nedaří se mi to.

Myšlenky se mi stáčejí k mým rodičům, Corrine a k děsivé myšlence, že tu můžu zase potkat Chloe. Asi po hodině to už nevydržím.

,,Cartere?" zašeptám, abych zjistila zda je vzhůru.

,,Jo?" odpoví rozespale.

,,Jsi vzhůru?"

,,Ne, mluvím ze spaní," stěží se ubrání se smíchu, ,,co se děje?"

,,Jen, že přemýšlím o všem možném. Nemůžu usnout," zamumlám. Uplyne několik minut příjemného ticha než zase promluví.

,,Přemýšlela jsi někdy o budoucnosti?"

,,Co? Co máš na mysli?"

,,Jako o tom, co chceš ve svém životě dělat," vysvětlí mi.

,,Někdy," odpovím, ,,Proč, co chceš dělat ty?"

,,Vždycky jsem chtěl být veterinářem." odpoví rozpačitě.

,,Veterinářem?" zeptám se a otočím se, abych se na něj podívala, ačkoli ho v té tmě nemohu zahlédnout.

,,Jo, co ty?"

,,Chci pomáhat problémovým dětem a teenagerům. Ale nejsem si tím jistá. Možná pracovat v ve stáji s hipoterapií nebo třeba budu sociální pracovnice." odpovím upřímně, ,,Pamatuji si jaké to je mít pocit, že tě nikdo nechce a já chci těmto dětem pomoci."

Ačkoli je už úplná tma, úplně ho vidím jak se při mých slovech směje.

,,Byla by jsi v tom dobrá. Dobrou, Taylor"

,,Dobrou noc," zamumlám a přitáhnu si deku blíž k tělu. Ačkoli se před pár minutami zdál spánek nemožný, teď mě tma rychle obklopí a já upadnu do klidného spánku.