Breaking free

36. Část

,,Taylor?" zeptá se obezřetně paní Stoneová a stoupne si, ,,Taylor?"
Vytrysknou jí slzy do očí a rozeběhne se směrem ke mně, uvězníc mě ve svém obětí.
,,Moc se omlouvám," zašeptám. Neomlouvám se za nic konkrétního - jen se omlouvám. Kdyby nebylo mě, její syn by nebyl na operaci a jejich život by nebyl ve věčném zmatku. Zničím všechno na co sáhnu- jsem jako jed.

Odtáhne se a chytne mě za ramena na délku paží, prohlížíc si mě jako by se chtěla přesvědčit, že to jsem opravdu já.

,,Jak?"
,,Nemůžu o tom teď mluvit," zašeptám.
Všimnu si, že všichni okolo mě vytvořili jakýsi dav - krom Jakea, který zůstal stát v rohu, zírajíc na mě.

,,Mysleli jsme že jsi mrtvá," zašeptá Joy, ,,Carter byl-" není schopna dokončit větu. Její oči se setkají s mými.
,,Už nám to nikdy nedělej," zašeptá.

Dveře se rozlítnou a dovnitř vběhne Ariel. Překvapena davem lidí, klopýtne zpět a na tváři má patrné zmatení. 

,,Taylor?" zapiští, odtáhnu se od davu, přijdu k ní a vezmu jí za ruku.
,,Tohle je Ariel - moje sestra," oznámím. 

Reakce, které se mi dostane se podobá tomu, že všem klesla čelist k podlaze.
,,To není možné - tví rodiče jsou mrtví," začne Joy, na její tváři je patrný zmatek. 

,,Ne nejsou," zašeptám. ,,Mám toho hodně co vám říct, ale teď na to není čas."
Jako by mě kryl, vešel do místnosti doktor. 

,,Vy všichni čekáte na Cartera Stonea, je to tak?" zeptá se chraplavě.

,,Ano," souhlasí pan Stone.
,,Operace zatím probíhá dobře a už jsme téměř na dosah kulky. Naše největší obava je, že je to tak blízko srdce, a že možná neúmyslně zasáhneme srdce a poškodíme ho. Ale pokud vše půjdu dobře, měl by se zcela uzdravit." Pronese autoritativně než odejde a vrátí se zpátky na sál.
,,Co teď?" zeptám se.
,,Budeme čekat."

-----------------

Tak jsme čekali. Hodinu, dvě. A pak šest. A jedenáct.
Dovolte mi říct, čekání smrdí. Nemůžu spát, protože pokaždé když zavřu oči, vidím náhrobní kámen s Carterovým jménem.
Bojuju se spánkem, jako by to byl mor, bojíce se nočních můr, které bych možná musela snést.
Nemohu mluvit, ze strachu, že začnu plakat. Nemohu jíst.
Tak jen čekám.

Jen jediná věc je horší než čekání, přemýšlení. Přemítání nad tím, co se děje. Z toho všeho co vím, může být mrtvý nebo umírat na operačním stole. Každá sekunda, která uteče, může být jeho poslední. A já nevím. Zabíjí mě to.

Ariel má svou hlavu položenou na mém rameni, oči má zavřené v klidném spánku. Závidím jí. Nedělá si starosti o Cartera, ne jako já. Přemýšlí o něm jen jako o dalším člověku- ale pro mě je vším. Nemohu bez něho žít. Musí být v pořádku nebo nevím co budu dělat.

Prostě musí být.