42. Část

304 27 23
                                    

Taylořin pohled
Jeho obličej téměř zbledne a na vteřinu se bojím, že omdlí. Ale on neomdlí. Jen na mě zírá, bez pohybu a zmatený. 

,,Cartere-" začnu, ale přeruší mě.

,,Ne, jsi mrtvá- musím mít halucinace nebo něco-"

,,Nejsem mrtvá a nemáš halucinace," zašeptám, ,,jsem tu."

Studuje mě jakoby se snažil zapamatovat si každý můj detail pro případ, že bych se rozplynu ve vzduchu.

,,To jsem já Cartere. Jsem tu," řeknu potichu.

Oči má plné nevyřčených otázek, které nevkládá do slov, ale otázky, které mohu pravděpodobně uhádnout.

,,Dáme vám dvěma minutku," řekne paní Stoneová, vezme svého manžela a vyvede ho ven z pokoje.

Pan Stone po mě střelí téměř ledovým pohledem, načež za sebou zavře dveře, způsobí tak, že mi přeběhne mráz po zádech. Ale chápu proč.

Otočím svou pozornost na Cartera, právě ve chvíli kdy otvírá pusu, aby promluvil.

,,Jak?" zašeptá chraplavě.

,,Teď si tím nedělej starosti," řeknu tiše, opatrně přejdu k němu na druhou stranu, ,,všechno ti vysvětlím později."

Lehnu si dolů na nemocniční postel a položím si hlavu na jeho rameno. Svým rameno obtočí kolem mého pasu.

,,Opustila jsi mě," řekne smutně, způsobujíc, že mnou projede vlna viny.

,,Taky jsem nechtěla. Snažila jsem se tě chránit. Byl jsi ve větším bezpečí, když sis myslel, že jsem mrtvá." odpovím mu a otočím se, abych na něj viděla. Několik slz se mi skutálí po tváři.

,,Bože Taylor, myslela jsem si, že jsi mrtvá," zamumlá, ,,Nezajímá mě, jestli jsem v bezpečí. Ty jsi jediná věc, která mě zajímá. Jen ty."

Naše oči se spojí a my jen ležíme v příjemném tichu po neměřitelnou dobu, než promluvím.

,,Ty jsi také všechno, co mě zajímá," zašeptám, ,,to proto jsem to musela udělat. Slibuji, že ti ti všechno vysvětlím později. Ale teď chci na to všechno zapomenout a-"

Přitlačí své rty na mé a přitáhne si mě blíž k sobě. Polibek je krátký a sladký, ale je to vše, co teď potřebuji.

,,Už mě nikdy neopouštěj," řekne autoritativně, když si položím hlavu na jeho hruď.
,,Nikdy," zašeptám.

Ležíme tak v tichosti, jediný zvuk je pravidelné pípán monitoru srdce. Začínám se cítit unavená, moje trpění nespavostí mě konečně dohnalo.

Těsně před tím, než se nechám unášet spánkem, uslyším ho zašeptat, ,,miluju tě Taylor."
,,Taky tě miluju," zamumlám a propadnu se do temnoty.

Breaking freeKde žijí příběhy. Začni objevovat