Breaking free

40. Část

Taylořin pohled
,,Co chceš vědět?"
Sedíme u stolu v malém koutě nemocniční kavárny (pozn. redaktorky, v Anglii to nazývají nook a celá 'kavárna' je v podstatě malý koutek). Svírám svůj nápoj, jako kdyby mě to sem vázalo a bez toho bych odletěla do propasti.
,,Všechno," odpoví Ariel.
,,Potom musíš být trochu specifičtější," zakřením se a upiju doušek.
,,Dobře- proč jsem tě nikdy nepotkala?" zeptá se a lehce natočí hlavu na stranu. Můj pohled padne na zem, když pomyslím na to, že jsem celou tu sobu měla sestru a nevěděla o ní. Cítila jsem se jako by mě moji rodiče okradli o možnost jí poznat.
,,Znáš ty muže co nás unesli?" zeptám se jí. Zmatená přikývne hlavou.
"Jeden z nich je sériový vrah, který uprchl. Ten druhý byl jeho partner.
Jediný důvod proč Clint, ten který uprchl, šel do vězení byl ten, že někdo dal policii anonymní typ a on přišel na to, kdo to byl. Byli to naši rodiče."
Otevře pusu, by mě přerušila, ale já prostě pokračuji.
,,Policie jim řekla, že musí hrát svou smrt, přemístit se a vzít si nové jméno. Nechtěli mě opustit, ale byli přesvědčeni že je to to nejlepší. Plánovali dát mě do opatrovnictví Stoneovým, ale ty papíry se ztratili nebo něco, proto jsem byla vhozena do pěstounského systému. Proto jsi mě nikdy nepotkala." Informuji jí s melancholií v hlase.
,,Moc se omlouvám," zašeptá po chvilce ticha, ,,Nemůžu uvěřit, že by to udělali."
,,Je to minulost," pronesu a rukou si projedu vlasy, ,,Všechno dopadlo dobře."
Můj hlas je nucený, když to řeknu. Protože všechno se nevyvíjelo dobře. Ve skutečnosti to bylo strašné. Můj život je teď peklo.

Carter

Vytlačím jeho jméno do kouta mysli a soustředím se na konverzaci se svou sestrou.
,,Jsem na řadě - kde bydlíš?" zeptám se, ukazujíce prstem v jejím směru.
,,Bydlíme v Ocale, na Floridě. Jsou tu všude tuny koní, ale nikdy jsem předtím na žádném nejela." odpoví, skenujíce svým pohledem podlahu.
,,Nemáš ráda koně?"
,,Ne, mám!" odpoví hlasitě, ,,To jen- máma a táta vždycky zesmutněli když někdo zmínil koně. Nechtěla jsem, aby byli smutní."
Její sklíčený výraz, způsobil, že moje srdce trochu posmutní. Chudák Ariel- ačkoli jsem taky neměla zrovna nejjednodušší život.
,,Teď já," řekne a vzhlédne ke mě, ,,řekni mi víc o Carterovi. Jak si ho potkala, jak dlouho se znáte atd."
,,To by zabralo hodně času Ariel." zasměji se. Ale zadrhne se mi dech, když uvidím osobu stojící za ní.
,,Jakeu," pronesu sladce, v hlase mi zní krajní napětí. ,,Mluvím tu se svou sestrou, můžeš jít sakra pryč."
Smutně se na mě podívá a vzdychne.
,,Jsem tu kvůli Carterovi. Říkají, že by si měla přijít."

Srdce se mi zastaví, když vyskočím na nohy. Zamumlám Ariel omluvu.

Chodidla mi buší do podlahy, Ariel a Jakea nechávám daleko za mými zády. Neobtěžuji se výtahem, protože vím, že bych nedokázala vydržet stát na místě.

Každý krok, který na schodech udělám, zvětšuje můj strach víc a víc. 

Když konečně dosáhnu správného patra, sprintuji chodbami, těsně se vyhýbajíc lidem okolo.

,,Co se stalo? Co je špatně?" zeptám se, slzy jsem měla na krajíčku, jakmile jsem uviděla sestřičku pověřenou monitorováním Cartera.

,,Oh zlato," zašeptá a položí mi ruku na rameno. Zavřu oči a připravím se na ty nejhorší možné zprávy.

,,Probral se."