Breaking free

9. Část

Ani o hodinu později jsem s Flame neudělal skoro žádný pokrok, ačkoli tím nejsem nijak odrazena. Přestala už vyhazovat a vzpínat se, tedy z větší části, ačkoli pokaždé když po ní něco chci se rozcválá a ostře zatáčí a uskakuje, aby mě shodila. Držím se pevně a snažím se jí unavit.

,,Flame woah, holka woah," zabručím a přitáhnu otěže. Neochotně zpomalí, aby se zbavila tlaku, které vyvíjí udidlo, a jakmile se na chvíli uklidní povolím otěže.

Rozhodla jsem se jí dnes už dát pohov - nespěchám na její trénink a dnes jsme udělali malý pokrok. Zápasím s otěžemi, abych jí zastavila a rychle sesednu, dřív než dostane šanci utéct pryč. Obě těžce dýcháme a jsme pěkně zpocené.

,,Doopravdy si myslíš, že ježdění jednoho z nejšílenějších koních tady je pro tebe ta nejlepší věc, když se zotavuješ?" směje se Carter zpoza plotu, čímž mě překvapí.

Nezaznamenala jsem, že přišel a zajímalo by mě jak dlouho tu je, ačkoli jsme se ho na to nezeptala.

,,Oh, nikomu to neříkej a navíc je mi skoro osmnáct, mohu si dělat co chci," odseknu rozmrzele a vedu Flame k vazákům. ,,Mimochodem, proč jsi sem vlastně přišel?"

,,Chystal jsem se zkusit lonžovat Queeny," odpoví mi a následuje nás do stájí. 

Odsedlám Flame a kartáčem z ní vyčistím všechny známky po tom, že na sobě měla sedlo. Stále je velmi zpocená, proto jí opláchnu hadicí. Podívala jsme se do kruhovky a zjistila, že Carter vzal Queen of Hearts , aby jí zkusil olonžovat, ačkoli nebyl moc úspěšný. Tryskala okolo a vyhazovala jako vyšinutá a vyrazila proti Carterovi. Ten se úspěšně vyhnul ušlapání, i když mě to trochu zneklidnilo.

,,Okay, možná jsme neměli nejlepší den Flame, ale díky že jsi se nechovala takto." zasměji se a setřu jí přebytečnou vodu stěrkou na vodu. Podívám se za ní a nemůžu si pomoc, musím obdivovat černobílou Appaloosu přede mnou. Pokud se mi někdy podaří jí trénovat, určitě se stane závodním koněm.

Zavedu Flame do boxu a pak zamířím k Ezhnovu stání. Přeji si, abych na něm mohla jezdit, ale veterinářka řekla, abychom to vzali pomalu a já nemůžu riskovat, že by se znovu zranil.

,,Ahoj fešáku," pozdravím ho a podrbu ho. Zafrká a odvrátí hlavu.

,,Oh, promiň, krasavče"

Potom co pozdravím Ezhna, se jdu pomazlit s Charcoalem. Šedá na jeho tváři se šíři k hřívě a ocasu, což mě nutí čelit skutečnosti, že je velice starý kůň. Bylo mu dvacet, když jsem ho dostala jako dítě, což znamená, že mu musí být 35. Vzdychnu a dám mu pusu na hlavu a pak zamířím do domu, venku se už stmívá a já mám zítra školu - nemluvě o párty.

----------------

,,Co myslíš tím, že nejdeš?" běduji. Carter se právě rozhodl, že na tu párty se mnou nejde, potom co jsem všem ve škole, řekla že přijde. ,,Měl jsi být můj odvoz a já musím odjet do hodiny!"

,,Taylor, já nemůžu vystát  tyto párty. Věř mi je to jen banda teenagerů, kteří se chovají jako hlupáci a na plné pecky puštěná muzika."

Zasténám a dupu nahoru po schodech do svého pokoje, abych se převlékla. Oblékla jsem si šaty a černé tříčtvrteční legíny, kvůli poslední náhlé změně teploty. Plus nevím, zda bych se cítila pohodlně v krátkých šatech, když tam Carter nebude se mnou. Spěšně jsem si vzala robustní náramky a černé řemínkové lodičky.

Nanesu si lehké oční stíny a na rty trochu lehce růžové rtěnky. Vlasy si lehce natočím kulmou a nanesu si na ně lak, aby tak vydrželi.

Neochotně zvednu telefon, abych zavolala Joy.

,,Prosím?"

,,Ahoj, tady Taylor. Myslíš, že by jsi v autě pro mě našla volné místo, aby jsi mě hodila na párty?" zeptám se jí.

,,Myslela jsem, že tě tam doveze Carter."

,,Změna plánu - nepřijde. Jak se zdá tak 'on nemá rád párty'." zamumlám, očividně podrážděná.

,,Okay, budu tam za patnáct minut," souhlasí, ,, ale teď už musím jít."

,,Moc ti děkuju Joy. Uvidíme se."

Na druhé straně linka ohluchne a já zamířím zpátky dolů po schodech. Carter je v kuchyni, a spadne mu brada, když mě uvidí.

,,Taylor, vypadáš fantasticky." složí mi kompliment.

,,Snažím se." odseknu mu, a zamířím ven. Stále se na něj zlobím, že nejde se mnou, zvlášť proto, že je to moje první párty a dala jsem jasně najevo, že mi na tom záleží.

Zamířím ke stájím a nakouknu do každého boxu, abych zkontrolovala všechny koně. Postupně tak dojdu až k Charcoalovu boxu a zalapám po dechu. Leží natažený ve svém stání, tělo pokryté potem. Nepotřebuji být nějaký vědec, abych věděla co je špatně.

Ani jsme se neobtěžovala zastavit proud slz, který se mi hrnul z očí. Rozeběhla jsem se zpět k domu, ale když doběhnu na verandu podrazím si na podpatkách nohu a vykřiknu.

Carter vyrazí ven z domu, aby zjistil co to bylo za zvuk.

,,Co - Taylor co se děje?" zeptá se jakmile uvidí slzy na mě tváři.

,,Volej veterináře," dostanu ze sebe, ,,To Charcoal - kolika," To je vše co v tu chvíli ze sebe vysoukám, předtím než mě zase přemůžou slzy. Jak Carterův obličej bledne, mohu říct, že k tomu taky nemá daleko.

Po dlouhé době jsem tu s dalším dílem, kterým začíná další napínavější část příběhu. Co první dny ve škole?