35. Část

208 24 0
                                    

Ne.Ne.Ne.Ne.Ne.Ne.
To nemůže být Carter. Prostě nemůže.
,,Je-" šeptám, ačkoli se nemůžu přimět říct 'mrtvý'.
,,Ne, je v sanitce na cestě do nemocnice."
,,Jak moc špatné to je?" zeptám se.
,,Nebudu tu lhát - je na tom špatně. Opravdu hodně špatně. Kulka uvázla v jeho hrudníku a my si myslíme, že je nebezpečně blízko jeho srdci." odpoví.
,,Musím ho vidět- pokud má zemřít, musím ho vidět." dožaduju se naléhavě, snažíce se bojovat se slzami, které se mi nedaří zadržet.
,,Vystopovali jsme tvůj hovor a jdeme vás najít. Jen zůstaň tam kde jsi." Nařídí.

,,Dobře, ahoj," zašeptám, podám mobil zpět paní, která mi ho půjčila a zamumlám děkuju.

Odcházím z obchodu zatímco mi slzy tečou po tváři.

,,Co?" Zeptá se se starostí v hlase.

,,Střelili Cartera," Vzlyknu a sesunu se na zem. 

Ezhno se o mě otře a já svýma rukama obejmu jeho hlavu. On zůstává bez pohybu, nabízejíc mi tak bezeslovnou útěchu.

-------------------

"Promiňte - promiňte - promiňte!" mumlám nevinným kolemjdoucím, když běžím okolo nich. Zoufale se snažím dostat do čekárny.

,,Taylor počkej," volá na mě Ariel, která se ztratila v moři lidí. Trošku zpomalím, ale ne moc.

Mám silnou potřebu vidět Cartera - vím, že je na operaci a tak, ale nezajímá mě to. Musím mu být na blízku. A jsem si jistá, že jeho rodiče trpí.

Rozrazím dvojité dveře, které vedou do čekárny, což všechny donutí vyskočit.

První lidé, kterých si všimnu jsou pan a paní Stonevy - a potom uvidím Sky, Joy, Andreu, Ethana, Erica a Jakea. A podle výrazů na jejich tvářích, nevěděli, že jsem stále naživu.

Breaking freeKde žijí příběhy. Začni objevovat