Breaking free

21. Část

,,Taylor jsi v pořádku? Taylor! Země volá Taylor," zatřese Joy mojí rukou.

,,Co," Odpovím potichu, napůl vnímajíce náš rozhovor. Moje mysl se toulá někde jinde - a když řeknu jinde, myslím na nadcházející datum, které se neúprosně blíží.

,,Ptala jsem se jestli jsi v pořádku,"

,,Jo, jsme v pohodě,"  zamumlám a pročísnu si rukou vlasy.

,,Jak myslíš - takže, chceš jít se mnou a Sky nakoupit šaty?" zeptá se.

,,Chtěla bych, ale musím pracovat s Flame. A navíc mám šaty vybrané už od července," řeknu upřímně. Co se mi nepodařilo říci je, že chci strávit každý moment, který mi zbývá s koňmi a Carterem.

,,Už máš šaty?"

,,Jo, jsou úžasné, pošlu ti fotku," ujistím jí. Doopravdy jsou to nádherné šaty. Jsou královsky modré. Šaty jsou přilehlé až do prostřed mých stehen, odkud volně splývají dolů. U kolenou se látka rozděluje, nechávajíce bílou ne místě, kde by měla být modrá. Říct, že jsou nádherné se ve skutečnosti zdá být jako slabé slovo.

,,Taylor ty na sobě můžeš mít pytel na brambory a budeš vypadat úchvatně." směje se po cestě ven na parkoviště, kde na mě jistě čeká Carter. Joy dnes přijela autem, takže dojede domů sama.

,,Nelichoť mi takhle," řeknu a začervenám se.

,,Zasloužíš si to. Myslím, že jsi jediná, kdo nevidí jak je krásný," vzdychne a zastrčí si vlasy za ucho.

,,Nech toho." rozpačitě se zahihňám a praštím jí lehce do ruky.

,,Myslím to vážně! Proč jinak si myslíš, že by se Carter rozešel s Amélií?" poukáže, předtím než si uvědomí co řekla a ztichla.

,,Co?" zalapu po dechu.

,,Nic," vypadne z ní.

,,Říkáš, že Carter chodil s Amélií, když jsme se poznali?" zeptám se, krev se mi začíná vařit v žilách.

,,Ne," popírá Joy.

,,To je - odporný," povzdychnu si. Začala bych s ním na toto téma hádat, kdyby tu nebyl onen fakt, že ho budu možná muset brzy navždy opustit. Ale pokud všechno dopadne v můj prospěch- Carter a já si o tomto budeme muset promluvit.

,,Ty nejsi naštvaná?"

,,Ne- život je krátký," Odpovím.  Život je krátký, ale víc než to, je to komplikované. Život se mi zdá být víc komplikovaný, když mi neustále hází pod nohy překážky. Už jsem unavená z překonávání životních překážek, které se přede mnou neustále objevují. Bojím se, že jednoho dne už nebudu schopná najít dost síly nějakou překonat a už nedokážu vstát.

---------------

Flame ladně klusala okolo jízdárny, pohodíce hlavou na stranu. Zasměji se a lehce prásknu bičem, abych jí otočila na druhou stranu.

,,Už budeš hotová?" zeptá se Carter a opře se o plot.

,,Spíš ne- ještě jí potřebuji trochu projet. Proč, co potřebuješ?"

,,Nic důležitého. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli si chceš zase zkusit řídit."

,,Potom co popracuji s Flame, to bude super," zadumaně odpovím a položím bič.

,,Dobře, budu doma až budeš připravená," řekne a zamíří do domu.

Flame se zastaví a přijde ke mě, takže jí můžu připnout vodítko. Jakmile se mi to povede, zavedu jí k vazákům a přicvaknu jí k jednomu. Rychle po ní přejedu hřbílkem a měkkým kartáčem a nastrojím anglickou výstrojí. Obyčejně používám westernovou, ale chci aby si zvykla na obě sedla. A navíc, jí mám za nadějnou skokanku. Doufám, že se to brzy ukáže.

Ó můj bože - kdybych se musela tohoto všeho vzdát, nemohla se pohybovat okolo koní. ježdění je moje terapie, můj život - nemůžu se toho jen tak vzdát.

,,Přestaň být tak pesimistická," zamumlám si pro sebe, vedouce Flame na jízdárnu. A mám pravdu - řekl, že k tomu možná ani nedojde. Doufejme, že ne.

Flame stále stála, zatímco jsem na ní nasedala a chovala se docela dobře, když jsem jí pobídla do kroku. Několikrát jsme jí obešla v kroku, než jsme jí naklusala.

Moc nevyváděla, přestože mi jednou vykopla. Bylo to ale jen malé vykopnutí, takže to na mě nemělo skoro žádný efekt.

,,Jsi připravená cválat?" Zeptám se jí, načež mi jako odpověď zařehtá. 

Posunula jsem levou nohu dozadu a zhoupla se v sedle, abych jí nacválala vpravo.

Snadno mi vyhoví a naskočí do měkkého a pohodlného cvalu. Jde to s ní už mnohem lépe - pracuji s ní každý den od naší první jízdy a teď je skoro dokonalá. Věděla jsem, že to má v sobě, jen jsem to musela odhalit.

S pocitem slušného sebevědomí jsem jí otočila na skok.

,,Zde nic nehrozí," řeknu si potichu, cválajíce směrem k celkem malému oxeru. Flame zrychlí, dokud se neocitneme před skokem, kde se zastaví. Dovolte mi říct, něco málo o fyzice - těleso pokračuje v pohybu, dokud ho v tom nějaká protichůdná síla nezastaví. Bohužel, tou silou pro mě byla zem.

Ano dámy a pánové, letěla jsem přes onu překážku - zcela bez koně mohu dodat - a přistála jsem poněkud násilně na zemi. Naštěstí se mi nic moc, až na pár pohmožděnin, nestalo. Ale je to pro mě dost, abych se rozhodla, že už je čas vzít dneska Flame zpět do boxu.

---------------

,,Ježiš Taylor, chceš nás zabít?" nadává Carter, natahujíce se po volantu, který držím já. Sešlápnu brzdu a opřu hlavu na volant.

,,Nemělo by to být tak zatraceně těžké," zakňučím a vzhlédnu ke Carterovi.

,,Nechápu jak je možné, že jezdíš na nejdivočejších koních, ale teď nemůžeš přijít na to, jak řídit auto. Taylor, když to dokáží 15-tileté děti, zvládneš to taky." zadržuje smích.

Zasténám a znova nastartuji auto. Několikrát se zhluboka nadechnu a lehce sešlápnu plyn. Překvapivě jsme zvládla docela dobře jet s Carterem na trochu klikaté špinavé cestě. Zatáčky se nezdají být tak obtížné - alespoň vypadají mnohem snazší než se zdály být před chvílí. Musím se učit nebo tak.

Když jsme se dostali, po mírně uvolňující hodině jízdy, domů, cítila jsem se jako bych zvládla řízení auta. Což je dobře.

Mám pocit, že pokud začnu nový život, budu se muset naučit řídit.

A už jsem zase negativní. Jen tak dál Taylor.

A/N

autorka příběhu pro nás má nějaké překvapení, ale ještě nám ho nechce prozradit, tak si na něj musíme počkat :D.