Breaking free

11. Část

,,Taylor, nemůžeš už dál zameškávat školu," přemlouvá mě paní Stoneová, tahajíce mi za peřinu.

,,Ale-"

,,Žádná ale! Nechali jsme tě doma v pondělí a v úterý, ale dnes je středa a ty budeš muset jít do školy. Soudce to nařídil." potlačuje smích.

Má pravdu - soudce mi nařídil, že musím chodit do školy.

Zasténám a pomalu vylezu z postele. Paní Stoneová odejde a já dojdu k šatníku, abych si vybrala oblečení. Obléknu si černé legíny a mě velký světle šedý svetr s logem coca coly. své dlouhé vlasy si zapletu do copu na stranu - je to jeden z těch dnů, kdy je mi to jedno. Ani se neobtěžuji s make-upem - je to jen opatření, kdybych náhodou ve škole začala brečet. Na nohy si nasadím pár černých balerín a hodím si batoh přes rameno. Omylem tak shodím rámeček z mého stolu.

Skloním se, abych ho zvedla a zjistím, že je to fotka mě a mých rodičů na našich koních. Nepřemýšlela jsem o nich - nebo o tajemství, které je obklopuje - od Charcoalovi smrti. Charcoal - ten je na fotce taky. Předtím než stihnu cokoli udělat, abych je zastavila, mi slzy stékají dolů po tváři, padajíce stále rychleji, až dokud se nestanu lidským ekvivalentem Niagarských vodopádů.

,,Taylor, co s děje?" zeptá se Carter s hlavou ve dveřích. Zvednu rámeček s fotkou a padnu mu do otevřené náruče.

,,Je to kvůli tvým rodičích nebo Charcoalovi?"

,,Obojí," zašeptám a začnu si utírat slzy a získám zpět svůj klid.

,,Shhhh," konejší mě, obejme mě pevněji a bradu si položí na temeno mé hlavy. ,,Bez ohledu na to co se bude dít, budu vždy tu,"

Hádám, že to je jediná věc, kterou vymyslel, aby něco řekl, ale díky této větě se poprvé od chvíle kdy zemřel Charcoal, cítím být v pořádku.

---------------

,,Taylor," zavolá na mě Joy, jakmile mě spatří ve škole a běží mě obejmout. I všichni ostatní mě v podstatě zahrnují objetími - kromě Andrei. Mám takový pocit, že mě nemá moc ráda, ale nemám potřebu to dneska nějak řešit.

,,Děkuju vám všem," zamumlám, vděčná, že mi poskytují takovou podporu.

,,Žádný problém, Tay," odpoví Joy.

,,Jsme tu pro tebe," souhlasí Jake.

,,Okay, jsem strašně vděčná za všechny tahle objetí a tak, ale nemůžu dýchat," dostanu ze sebe.

Všichni se zasmějí a odtáhnou se, dávajíce mi tak prostor. Andrea mi věnuje pohled, který nepochopím, ale nelíbí se mi.

Nesoustředím se na to - musím se soustředit na to, abych přežila dnešek. To je vše co právě teď můžu zvládnout.

Vidím přes nádvoří Amélii, smějící se v její plastické póze i to jak na mě podezřívavě kouká. Odbytu to a zapojím se do konverzace, aby řeč nestála. Nemohu přemýšlet nad Amélií nebo Andreou, nebo nad čímkoliv jiným. Musím jen přežít dnešní den.

-------------

,,Nejdeš taky něco sníst?" zeptá se mě Jack, když sedíme u jídelního stolu. Koupila jsem si sýrový salát a  čokoládové sušenky, ale ničeho jsem se ani nedotkla, místo toho jsem se v tom jen nimrala vidličkou a šklebila se na jídlo.

,,Nemám hlad," odpovím a položím vidličku vedle talíře.

,,Tay, musíš jíst," tlačí Sky a ukáže vidličkou na moje jídlo.

,,Nemůžeš mě nutit," popíchnu jí a vypláznu na ní jazyk.

,,Samozřejmě, že ne," ozve se ostrý hlas z mými zády, ,, ačkoli si dělám obavy o tvou poruchu příjímání potravy Taylor. Ve skutečnosti nejsi až tak tlustá.

Stojí za mnou Amélie, její perfektně upravená ruka spočívá na jejím stehně. Její hlas je protkán předstíranými obavami a na tváři má úšklebek.

Normálně, bych jí ignorovala. Ale dnes, s ní nemám žádnou trpělivost. Stoupnu si a podívám se jí do tváře, dlaně zatnu v pěst. Zatínám nehty do dlaně tak, až mi zbělají klouby - to, abych si zabránila praštit Amélii do toho jejího dokonalého obličeje.

,,Drahá Amy - tohle budu říkat jen jednou, takže pozorně poslouchej. Nech mě na pokoji. Jen pro dnešek. Je mi jedno jestli mě budeš otravovat dokud neodmaturuji, ale dnes mě nech být. Pokud na mě ještě promluvíš. Tak ti zničím ten tvůj umělý obličej, na kterém tvůj plastický chirurg tak tvrdě pracoval." zasyčím.

,,Okay, okay. Jen jsem se chtěla zeptat proč jsi nebyla na té párty - všem jsi nám tam chyběla. Směje se krutě.

Protočím nad ní očima a chtěla jsem si zase sednou zpátky. Otočí se, aby se svými kamarády odešla, ale ne předtím, než jí uslyším šeptat k nim ,,Vsadím se, že zabila svého koně, jen proto aby se vyhnula té párty."

Hlava mi vystřelila nahoru a předtím, než jsem si uvědomila co dělám, jsem se vrhla na Amélii a srazila jí k zemi.

,,Neopovažuj se do toho tahat mého koně, ty plastická, egoistická, nafoukaná Barbie," řvu a vytrhnu pramen jejích vlasů. 

Začne křičet různé obscénosti že z ní odmítám slézt.

,,Pane bože, Taylor," vykřikne Joy, když mi jí Jake a Ethan páčí z rukou. V tomto bodě vidím rudě, neschopná jasně uvažovat.

Správce dojde k nám, čímž přeruší náš boj a já si vzdychnu, když si uvědomím jak velký problém budu mít.

Děti strkali své mobily a kamery zpátky do svých kapes, což dokazovalo, že to ještě dnes bude kolovat po internetu.

Tolik ke snaze přežít dnešní den.

Tak doufám, že teď když bude déle tma, tak budu mít čas přidávat častěji, i když mi je jasné, že toho také mám čím dál tím víc .. tak uvidíme :D Doufám, že jste si užili kapitolku.