Breaking free

7. Část

Další ráno jsem vstala brzy - velmi brzy. Abych byla přesná, vstala jsem v 5:30, i když nepotřebuji být vzhůru do 7:45.

děravé džíny a v pase úzkou kostkovanou košili. Nasadila jsem si své jezdecké boty a potichu se plížila dolů.

Beau mě nachytal a kňučel u mých nohou, chtíce jít se mnou.

,,Teď ne chlapče. Pustím tě ven, až budou všichni vzhůru." ujišťuji ho a sehnu se, abych mu dala pusu na hlavu.

Vyklouznu ven předním dveřmi, opatrně, abych byla tak tichá jak jen to jde.

Stáj je poměrně tichá, krom občasného zaržání nebo hrabání kopyta. Většina koní ještě spí, proto jsem se snažila je nevzbudit.

Dostanu se tak až ke stání Flame. Už od doby kdy jsem se vrátila z Maple Ridge Ranche. Získala jsem si její důvěru natolik, že mě nechá na ní jezdit. Její bývalá majitelka jí trénovala a dokonce s ní i závodila. Ale zemřela a nechala tak Flame - divoký ztracený případ, který si nikdo nechtěl vzít.

Vím, že všechno ohledně ježdění zná a opravdu věřím, že to v ní dokážu probudit. Ale ne dnes.

Chci jen jít na klidnou vyjížďku, kde si můžu utřídit své myšlenky. Vím, že doktor říkal, že bych měla počkat ještě dva týdny, ale já vím, že jsem naprosto v pořádku na to, abych mohla  jezdit.

Ještě si pohladím Appaloosinu hřívu, než se přesunu ke stání Smokeyho.

Carter mi ukázal jak bezproblémový kůň to je, když na něj posadil svého tříletého bratrance. Připnu mu vodítko na ohlávku a přivážu ho k vazáku. Pak pádím do sedlovny, kde popadnu jeho uzdečku a bareback pad (pro toto jsem nenašla žádný překlad - proto usuzuji, že se to používá v angličtině, pokud nevíte co to je zadejte si to do googlu).

Jakmile jsem to hodím na Smokeyho, vyhoupnu se na něj a navedu ho na stezku. Slunce ještě nevyšlo, ačkoli už můžu vidět náznak oranžové stoupajíce nad tmavý horizont.

Pobídnu Smokeyho do klusu a svedu ho z vyšlapané stezky na zkratku, která vede na pole, které jsem nedávno objevila na procházce s Beauem.

Jakmile jsme se propletli mezi stromy, pobídla jsem Smokeyho do cvalu a smála se nad tím, že jsem zpátky v sedle. Ještě chvíli jsem jezdila okolo, ale pak jsme slezla a přivázala Smokeyho otěže na strom, umožňujíce mu tak pást se.

Já jsme se posadila na trávu a pozorovala východ slunce a snažila se utřídit si myšlenky.

Co by přede mnou mohli skrývat o mých rodičích? Vlastně, co mi rodiče opomenuli říci, když byli živí? Co je tak velké, že mi to nemůžou říci, dokud mi nebude 18?

Zeptám se je na to, ale teď ještě ne. Nejdřív, musíme zvládnout můj nový život tady. Potřebuji se soustředit jak na školu, tak na koně. Moji rodiče jsou mrtví - tohle může počkat.

Vzdychnu si a stoupnu si na nohy. Smokey zvedne hlavu, aby se na mě podíval, ale pak se zase vrátí k pasení. Odvážu otěže a vyhoupnu se na něj.

,,Honem chlapče, vezmi mě domů," naléhám na něj a stisknu ho holeněmi.

Nechám ho cválat dlouhými skoky, dokud neuvidíme dům. Potom ho zpomalím do kroku, abychom nikoho nevzbudili.

Jakmile se dostaneme do stáje, seskočím z něj, sundám mu bareback pad  a uzdečku a uložím je do sedlovny. Když už jsem tu, vezmu si měkký kartáč. Vrátím se ke Smokeymu, vykartáčuji mu srst tak, aby nebylo poznat, že na sobě měl sedlo a dám ho do stáje, přičemž se ujistím, že má hodně vody.

Proplížím se zpět do domu a nahoru do mého pokoje. Smrdím potem a koňmi, takže popadnu osušku a zamířím ke sprše. Otočím kohoutkem na tak chladnou vodu, jak jen vydržím a nechám studenou vodu mě osvěžit.

Ovinu ručník kolem mého těla a druhý okolo vlasů. Pak se vkradu zpět do svého pokoje a obléknu si zpět na sebe své pyžamo.

Položím své jezdecké oblečení do špinavého prádla, spolu s ručníky. Teď je to jako bych nikdy na žádnou vyjížďku nejela.

Vklouznu zpět do své postele a čekám než přijde Carter a 'vzbudí mě' do školy.

Asi za 15 minut se mi v pokoji rozsvítí světla, a já ucítím další váhu na mé posteli.

,,Vstávej Taylor," směje se Carter a stáhne ze mě peřinu.

Předstírám ospalost a sednu si postel, mumlajíc nesouvislá sprostá slova.

,,Dobré ráno," povzdechnu si a předstírám, že se protahuji.

,,Spala jsi dobře?" 

Přikývnu a usměji se na něj. Vstane k odchodu, abych se mohla převléknout, ale předtím než odejde se otočí a podívá se na mě.

,,A užila jsi si svou vyjížďku?"

Moje tváře zrudnou jak ze svého mozku doluji vysvětlení, ale pak to prostě vzdám.

,,Uklidni se Taylor, nikomu to neřeknu," přemáhá smích a vyjde z pokoje.

Obléknu si kraťasy s vysokým pasem a tílko s barevnými vzory spolu s volným krémově zbarveným, tenkým svetrem.

Přes rameno si hodím svou tašku a seběhnu dolů po schodech.

Když mě Carter uvidí, tak povzdychne, ,,Nemyslíš, že jsou ty kraťasy nějak moc krátké?"

,,Možná, kdybych byla single. Ale věř mi, všichni ve škole vědí, že spolu chodíme, nemusíš si o tom dělat starosti Cartere," směju se. ,,Okay, tak pojďme."

Došli jsme k autu a já si sedla na místo spolujezdce. Dřív než jsme očekávala jsme dorazili ke škole. Naklonila jsem se ke Carterovi a dala mu rychlou pusu a pak jsem vyskočila z auta.

,,Uvidíme se odpoledne," zavolala jsem ještě za ním.

,,Budu tady," zasmál se ještě než odjel.

Rozhlédla jsem se po prostoru před školou a šla jsem naproti Joy.

Konečně další díl a půlka prázdnin za námi :). Užívejte léto dokud je!

P.S.: zapomněla jsem se u minulého dílu zeptat co říkáte na jméno nové kobylky? :D