Breaking free

17. Část

,,Tay, Cartere vstávejte. Musíme nakrmit koně." houkne na nás Serenity a roztáhne závěsy, aby nechala jasné sluneční světlo prosvětlilo místnost.

Ospale vylezu z postele a zakrátko mě následuje i Carter.

Následujeme Serenity do stájí, kde koně už netrpělivě čekají na svou ranní porci krmení.

Po hodině krmení, místování a vyvádění koní do výběhů, všichni zamíříme do domu, abychom si opatřili něco k snědku.

,,Takže Tay - znamená to, že jsme něco jako sestřenice?" zeptá se mě Serenity.

,,Předpokládám, že ano," potlačuju smích, popíjejíce ledový čaj.

,,A znamená to, že - vlastně nejsi sirotek,"zkonstatuje potichu.

Říká sice to, co už dávno vím, ale jde mi z toho hlava kolem. Vím, že, když budu chtít můžu si promluvit se strážníkem Petersem a během týdne nebo dvou je můžu najít. Ale nevím zda je opravdu chci vidět - je to tak dlouho, je to skoro jako by mými rodiči ani nebyli. Nemám jim zatím co říct.

,,To jo- ale stále se cítím jako kdybych byla. Opustili mě Serenity. Bylo mi jen 6 let a oni mě prostě - opustili," zašeptám, slzy se mi nahrnou do očí. Rychle je zatlačím zpět. Odmítám uronit pro rodiče byť jen ještě jednu slzu.

Carter vycítí mou úzkost, vezme mě za ruku a konejšivě jí zmáčkne.

,,Rozumím ti Taylor, to jen, že - dobře, podívej se na to takhle. Moji rodiče umřeli, když mi bylo 10 při autonehodě a jsem s nimi byla v autě. Viděla jsme je umřít přímo přede mnou, proto vím naprosto jistě, že jsou pryč. Ale kdyby nebyli? Kdybych zjistila, že jsou naživu a neřekli mi to? Nevadilo by mi, že mi lhali - byla bych ráda, že jsou naživu. Vím jak jsi na ně naštvaná Tay, ale prostě - prostě si neříkej, že je už nikdy nechceš vidět. Kdybych měla možnost ještě někdy vidět své rodiče, brala bych to všemi deseti." vysype ze sebe a usilovně se snaží zadržet slzy.

,,To jsme nevěděla Ser," zašeptám a dojdu k ní, abych jí utěšila.

,,Jsem v pohodě," řekne a uklidní se, ,,Ale slib mi, že alespoň zauvažuješ nad kontaktování jich."

,,Slibuji,"

,,Okey, co takhle si vyjet na vyjížďku?" navrhne nám a seskočí ze svého místa na barové židli.

,,To zní jako dobrý plán," souhlasí Carter.

Všichni si jdeme odchytit koně z výběhů - Serenity si bere Checkera, Carter si odchytil vysokého rezavého valacha Popcorna, a já si vyberu Clydesdaleskou klisnu jménem Frenchie.

Když jsme je čistili, uslyšeli jsme smějící se dívčí hlasy, přibližující se ke stáji.

,,To jsou nejspíš jen nějací majitelé," ujišťuje mě Serenity a popojde zpátky, aby zvedla Checkerovo kopyto.

,,a říkala jsem vám už kdo si předělal nos?" chichotá se povědomí hlas, který způsobí,  že se mi postaví chloupky na zátylku.

,,Bože já doufala, že nepřijde." zašeptám, začne se mi dělat mdle.

Jako na povel vyjde zpoza rohu Chloe s malou skupinkou jejích kamarádek. V ten moment, kdy se naše pohledy setkají, se zastaví. Carter se v jediném okamžiku objeví po mém boku, schovávajíce mě ochranářsky za sebou. Ucítím jak se jeho paže ovinou okolo mého pasu, zatímco nepřerušuji oční kontakt s Chloe.

,,Co se stalo Chloe? Ztratila jsi řeč," ušklíbne se na ní Serenity.

,,Ne, jen jsem, jen mě překvapilo, že vidím-" začne, ale já jí přeruším, ,,Pochopili jsme Chloe. Teď věřím, že psychopatická část stáje má něco na práci, takže pokračuj ve své cestě." pronesu zlostně, cítím, že Carterovo sevření zesílí tak moc, až mi skoro brání v dýchání.

Chvíli na mě překvapeně zírá, ale otočí se na patě. Jak odcházeli pryč, uslyšela jsem jednu z jejích kamarádek se šeptem ptát ,,Co jsou zač?"

Neposlouchala jsem a ani mě nezajímalo co na to Chloe odpověděla.

,,Pojďme sedlat,"