Breaking free

23. Část

,,Jsi si jistá, že ti nebude vadit, když půjdeme?" Ptá se mě paní Stoneová už asi potisícé.

,,To je v pohodě - máte toho hodně co oslavovat. Neměli byste trpět, jen kvůli tomu, že jsem nemocná." odpovím chraplavým hlasem z pod svých peřin.

Soucitně se na mě podívá ještě předtím než zavře dveře od mého pokoje a nechá mě tu v klidu 'trpět'.

Samozřejmě, že ve skutečnosti nejsem nemocná. Je to jen zástěrka. Jakmile je uslyším odjet, zavolám strážníku Petersovi, který čeká na můj pokyn, aby mohl jeho tým sestoupit a hledat otisky prstů, doufajíc, že možná objeví komplice Clinta Harrise.

Do několika minut přijedou dvě policejní auta na příjezdovou cestu a já je jdu pozdravit. Skoro jsem se cítila, jako bych byla profesionálněji oblečená - mám na sobě tepláky a svetr, vlasy stažené do rozcuchaného culíku.

,,Díky, že jste přijeli," Řeknu jakmile, strážník Peters vystoupí z auta.

,,Máš nějaká vodítka?"

,,Bohužel ne. Toto je jediná známka o Clintu Harrisovi od doby co jsem s tebou naposledy mluvil."

Povzdychnu si a sleduji malý tým, čtyř policistů, kteří se rozešli po stodole s kartáčky, štětečky a pytlíky na důkazy. Kvůli tajné povaze tohoto zločinu, museli pracovat rychle, než se Stoneovi vrátí domů.

,,Moji rodiče.." začnu a nechám slova doznít.

,,Byla jim oznámena tato situace - ale zatím ještě nevyvinuli žádnou snahu odpovědět."

,,Jste si jistí, že zprávu dostali?"Zeptala jsem se.

,,Bezpochyb,"

,,A vy jste?"

,,Strážník Jones," oznámí mi Peters, ,,Právě strážník Jones byl za to odpovědný. Prostě ještě neodpověděli." 

Překvapilo mě, že jsme se cítila zrazená. jedna moje část si myslela, že mi poběží na pomoc.

,,Jsi v pořádku?" Zeptá se mě strážník Peters, který zaregistroval můj smutný výraz.

,,Jen tomu nemohu uvěřit - možná bych to celé měla vzdát," zašeptala jsem a rozhlédla jsem se kolem stájí.

,,Pokud odejdu - jak zjistím, že budou v bezpečí?"

,,Máme stály policejní hlídku schovanou v lese u vašeho domu," odpoví.

,, Pokud tu jsou policisti - proč musím odejít?"

,,Pokud zůstaneš, nebudeme si muset dělat starosti jenom o rodinu Stoneových-museli bychom si dělat starosti o všechny tvé spolužáky ze školy a o každého dalšího občana Oakvillu. Clint Harris není jako většina lidí - nepřestane zabíjet, dokud nedostane to co chce, a to co chce teď jsi ty, včetně tvých rodičů."Strážník Jones se zatváří zasmušile a vrátí se zpět k vyšetřování místa činu.

Letmo pohlédnu na šéfa policistů Peterse, doufajíc, že mi řekne, že se strážník Jones mýlí a že neví o čem mluví - ale to neudělá. jen mi věnuje soucitný pohled a poklepe mi na rameno.

,,Vím, jak je to těžké - věř mi. Ale bude to to nejlepší."

,,Pokud musím odejít - mohli byste chytit Harrise," řeknu s nadějí, ačkoli o svých slovech pochybuji.

,,Taylor - nechci být příliš optimistický. Naše šance na chycení Clinta Harrise jsou malé, bez tvých rodičů a oni nevynaložili žádné úsilí se ukázat. Já být tebou - počítal bych každý moment."

-------------

,,Ahoj, jak se cítíš?"

Je asi něco kolo 9 hodiny a právě přišli zpátky domů z večeře. Perfektní přítel, kterým Carter je, šel přímo ke mě do pokoje, aby mě zkontroloval.

,,Cítím se lépe - vzala jsem si Tylenol, který mi jak se zdá pomohl," lžu.

,,Promiň, že jsme tě tu nechali. Musíš se tu strašně nudit, když můžeš jen ležet v posteli." soucítí se mnou Carter, sedíce přitom na kraji mé postele.

Kdyby jen věděl, že zatímco byli pryč, jsem tu měla pět policistů snažící se získat otisky prstů a hledající cokoli co by jim mohlo pomoci najít muže, který mě asi mohl zabít.

Nebo to, že pokud do soboty nenajdeme Clinta Harrise, skoro zmizím z povrchu zemského, a jeho nechám v domění, že jsem umřela.

Nebo to, že se mi srdce láme vždy, když byť jenom pomyslím na tu skutečnost, že ho možná budu muset opustit a už nikdy ho nespatřím.

Nebo to, že jsem zcela a naprosto vyděšená z toho, co se potom možná stane.

Ale to mu nemůžu říct, takže se jen usměji a řeknu, ,,Nebylo to tak špatné."
Opřu se o jeho rameno, on mě okolo nich obejme a přitáhne si mě blíž k sobě.
Povzdychnu si, má mysl je plná myšlenek, které s ním nemohu sdílet.
Najednou mi zazvoní můj mobil, oba okamžitě vyskočíme. Zaúpím a přijmu ten hovor.

,,Haló?" odpovím otrávená z náhlého přerušení.

,,Talor?" okamžitě poznám vyděšený hlas mluvící do telefonu.

,,Jakeu, co se děje?"

,,Proč ti volá?" ptá se mě Carter žarlivě a mračí se na mě. Ignoruju ho a napjatě poslouchám, čekajíce na odpověď.

,,Taylor- je to strašné," dostane ze sebe Jake, zní jako by zadržoval slzy.

,,Jen povídej?," řeknu ustaraně, krev mi tuhne v žilách.

,,To Sky- někdo se jí pokusil zabít," zašeptá. Ztuhnu, můj mozek odmítá přijmout tuto informaci.

,,Kde jsi?" zeptám se po dlouhém tichu už vzhůru a scházím schody dolů, Carter mě následuje, zmatený.
,,Oakvillská regionální nemocnice, na pohotovosti."
,,Budu tam do dvaceti minut," zamumlám a zavěsím.
,,Co se děje Taylor?" zeptá se mě Carter a chytne mě za zápěstí.
,,Někdo se pokusil zabít Sky."

Děkuju vám za ohromnou podporu, kterou mi při tomto příběhu poskytujete. Vůbec byste mi nevěřili jak jsme byla překvapená, že tento díl je již 100.! Stý díl této série knížek a zároveň stý díl mnou přeložený z angličtiny. Ani netušíte jak je to úžasný pocit a já vám moc děkuji za trpělivost, kterou se mnou máte. Takže jsem se rozhodla zveřejnit dvě kapitoly najednou..
Enjoy your reading,
Love Anna ❤