Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 2

Táta ovšem rádio vypne...
T: Ještě jsem nedomluvil holčičko, ( neberte to prosím jako kdyby to řekl nějaký úchyl ) jestli se od babičky dozvím, že, jsi na ni byla nepříjemná nebo drzá, tak, tak,- nevěděl co říci - tak mě velice sklameš.
M: Neboj tati ;-)
Poté chvilku mlčel a pak s falešným úsměvem zapl rádio, to už ale písnička skoro dohrála :'-(

____________________________________________________________________
U babičky

Projíždíme kolem sousedních baráků a už jsme skoro u babičky, když si najednou všimnu, že u babiččiných sousedů je přibližně stejně starý kluk. Možná to byla jen má fantazie, ale měla jsem pocit, že jsem toho kluka už někde viděla.

Asi tak za minutu už nás vítá babička a brečí nad tím, že už jsem zase vyrostla. Vždy mě tato věta šíleně naštve.
Pak mi ukázala kde budu spát- jako kdybych tu nikdy nebyla! Co si o mně myslí???
Potom tátu nutí aby počkal do oběda, ale on už musí jet. Když otevírá dveře od auta a hodlá nastupovat, ještě jednou na něj hodím můj prozebný pohled ale on bezcitně uhne očima na babičku a já si přeju, aby tu se mnou mohla být Cindy. Samozřejmě mi to mamka s taťkou zakázali. Snad se o ní alespoň dobře postarají.....

O hodinu později...

Babička bude ještě chvíli vařit a tak se na chvilku půjdu projít do lesa. Mám chuť vzít s sebou Cindy a už už hledám v tašce vodítko, když v tom mi dojde že tu ani Cindy ale ani vodítko nemám.
Zavolám na babičku že odcházím a ona odvětví "Jasně Prdelko moje" -Ohh nenávidím když mi tak říká! Říká mi tak už od mala a myslím si, že v hloubi duše ví že to nenávidím, tak proč to sakra dělá?????

Jdu si takhle lesem k rybníku po cestě kterou jsem šla tak 1000000krát, když si všimnu že na rybník kouká ten kluk. Pořád si ještě nemohu vzpomenout odkud ho znám a tak ho pro jistotu pozdravím. Místo opětovného pozdravu se mě zeptá "My se známe?" V tu chvilku mi to dojde, už vím odkud ho znám, je to Martin, youtuber pod přezdívkou Jmenuju se Martin. Náhle se cítím dost trapně. Naštěstí si všimne že dlouho mlčím a začínám se červená jako rajče a odpoví mi "Ahoj, jmenuju se Martin, ale to už ti teď asi došlo" a usměje se na mě. "Omlouvám se ti" vyhrknu ze sebe rychle a zklopím oči do země. Naštěstí odpoví že se nic neděje a že se nemám za co omlouvat. Pak se mě zeptá proč nic neříkám a krásně se usměje :-* . Cítím se šíleně trapně, myslím si, ale omylem to řeknu nahlas. Místo toho, aby řešil tuto pro mě trapnou chvilku zeptá se mě proč tu jsem a co tu dělám.
Rodiče se zbláznili a proto tady musím celé prázdniny tvrdnout s babičkou. "A co ty?" zeptám se ho.
"No právě to vypadá, jako by jsi my přečetla to, proč tu jsem já, až na to, že jsem u dědy." Řekne Martin, za to ještě dodá "Mohu tě doprovodit k babičce?...