Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 10

Po rozhovoru s tátou:
Markéta (M), Babička (B)
M: Babi, musím s tebou mluvit o něčem hodně vážném.
B: Co se děje Markétko?
M: No, víš, ráno, když jsem se probudila, jsi seděla na gauči.
Byla jsi úplně mimo. Myslela jsi si, že jsem Filip. Vůbec jsi neměla ponětí,co se děje a tak.
B: Aha, to je mi líto, promiň.
M: Ale ty za to přeci nemůžeš.
B: Neomlouvám se přesně za to, ale za to, že jsem ti neřekla, byla mi identifikována Alzheimerova choroba.
M: A kdy, jak dlouho už o tom víš?
B: Vlastně asi od 2 dny předtím, než jsi přijela. Ale zatím to není v pokročilém stádiu a výpadky nebudou tak časté.
M: A ví o tom rodiče?
B: Ne, zatím ne. Myslela jsem, že to zatím zvládnu.
M: Proč jsi to sakra neřekla. Myslet znamená prd vědět. Víš, jak jsem se o tebe ráno bála!
B: Právě proto jsem se Ti omlouvala.
M: Jdu to okamžitě zavolat tátovi,
ne, víš co, řekneš mu to sama, jo?
B: Dobře, věděla jsem, že jednou to budu muset říct.

Pak jsem babičce vytočila tátovo číslo a ona mu všechno poslušně pověděla.
Ještě teď tu novou informaci vstřebávám.
Najím se a potom se vydám za Martinem. Doufám, že se před ním nerozbrečím.

Stojím před jejich dveřmi a zaklepu.

Pohled Martina:
Někdo zaklepal na dveře.
Jdu otevřít.
Za dveřmi stojí Markéta.
Chci ji pozdravit, ale než to stihnu udělat, skočí mi kolem krku.
Co se děje, Markét? Dostanu ze sebe.
Místo odpovědi cítím, že se asi brzy zhroutí.

Martin (J- já) Markéta (M)
J: No tak, Markét, haló, co se děje?
M: Babička, je nemocná.
J: A co je s ní?
M: Ona má Alzheimera.
J: Ježiš.
M: Já to s ní asi nezvládnu, nemám na to. Celé ráno mě oslovovala jako bráchu a vůbec nevěděla, co se děje a kde je.
J: Tak toho bych se u tebe nebál.
Jsi úžasná, zvládneš to určitě na 1.
M: No, to nevím. Mám hrozný strach, jak to bude dál?
J: Neboj, jsi silná a šikovná.
M: To právě nejsem.
J: Ale jsi. Jsi přeci ten nejskvělejší člověk na planetě Zemi.
Co říkám? V celém vesmíru.
M: Opravdu si to myslíš?
J: Opravdu.
M: Tak děkuju.
J: Chceš něco podniknout?
M: Radši ne, bojím se, co tam bude babička vyvádět.
J: Aha, tak se o ni dobře postarej.
M: A nechceš jít se mnou? Určitě bys u nás mohl být i na oběd.
J: Tak to bych rád, ale nebude to nějak vadit?
M: Vůbec ne. Neboj.
J: Tak já to řeknu dědovi a hned jsem zase tady.

Děda souhlasil a tak jsme se vydali směr "Markétky babička".

"Jsem tu a přivedla jsem návštěvu!" Zakřičela Markéta.
Její babička mě ihned začala vítat a objímat.

Pak jsme s Markétou šli k ní do pokoje a jelikož byla ještě pořád taková posmutnělá, začal jsem ji rozveselovat.
Občas mám fakt hodně divné vtipy.

Nakonec jsme si zahráli člověče nezlob se. Vyhrál jsem.
Pak jsme měli moc dobrý oběd, Markétina babička opravdu moc dobře vaří.

Asi ve 4 odpoledne jsem odešel "domů".

Ahoj, dnešní díl byl asi trochu nudnější, ale na druhou stranu, jinak byste to nechápali.
Doufám, že vás to baví číst a nestrácíte sympatie k tomu příběhu.
Pemesinka