Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 3

"Mohu tě doprovodit k babičce?" Vydá ze sebe Martin

Markéta (J jako Já), Martin (M)
J: Kladně jsem kývla hlavou na znamení že ano.
M: Jsem rád že Ti to nevadí. A usmál se :-)

Celou cestu jsme si povídali a chovali se jako kdybychom byli čelí život velcí přátelé.

Když jsme došli k babičce bylo mi velmi líto že už jsme tady a jemu podle pohledu taky.

J: Tak zatím ☆ :-)
M: Ahoj, odpoledne???
J: Asi, ještě nevím co babička plánuje. Co jsem to zase řekla??
Je jasný že nic neplánuje. Ugh
M: Tak jo, čau!

Pohled Martina

Nejspíš na ni moc tlačím. Plácnul se do čela.
Zatím ji přece nemohu balit, co to zase dělám? Asi se ze sebe jednou zblázním.

"Ahoj dědo!", zavolám.
Sednu si na gauč a zeptám se "Dědo, jaké je heslo na wi-fi?"
Po asi hodině přemýšlení mi poví "Marťásek 1234"
Sice mi toto přijde dost divné heslo, ale proč ne?
Poslal bych Markétě žádost o přátelství, ale bohužel nevím jak se na facebooku jmenuje. Musím se jí zeptat.

Pohled Markéty

Babička už má oběd hotový, tak prostřu na stůl. Udělám nám vodu se šťávou a sednu si na mé místo. Vždy se s bráchou hádáme o tuhle židli a to je přitom stejná jako všechny ostatní.
Po jídle si babička pouští ČT24 a já umírá nudou. Jdu si sednout na zahradní houpačku u které rostou krásné květiny. Čtu si a najednou neslyším televizi, babička se ke mně přišourá a sedne si vedle mě, a dá mi pusu a prohlásí jak je ráda že jsem tu s ní.
"Zahrajeme si karty?" Navrhne babička
"Pod podmínkou že mi u toho neusneš :-)" odpovím jí.
Po asi 5ti kolech nás to nebaví a babička si jde na chvilku zdřímnout.

Sedím a čtu si když v tom si všimnul vlaštovky (papírové), která ke mně nedoletěla. Dojdu pro ni a rozložím ji a celkem hezkým písmem na ni je napsáno jestli se s Martinem nechci sejít. Nudím se a tak se rozhodnu že alespoň zjistím odkud to hodil. Vstanu a vyjdu k brance a všimnul si že někdo postavou vypadající jak Martin běží k lesu. Křiknu na něj a on se otočí. "Myslel sem že za mnou nakonec nejdeš." Vyjde z něj. Pak si všimnu že tak 50 metrů před ním stojí pejsek, domyslím si že je to Bestík. Proč on tu psa mít může a já ne?, proběhne mi rychle hlavou. "Kam jdeme?" zeptám se ho.