Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 20

Ahoj, než si začnete číst další díl, chtěla bych vás poprosit o to, ať mi napíšete jestli vás příběh baví a jestli ho budete číst dál. Pořád přemýšlím, jestli zkončit u té 30. kapitoly anebo jestli pokračovat dál. Prosím moc o odpovědi, podle toho se totiž bude odvíjet příběh ;-).
A teď už pokračování.

Tak jo, rozhodla jsem se, že se půjdu projít na místo, kde jsem se poprvé setkala s Martinem. Na stůl jsem babičce napsala vzkaz, že jsem se šla projít.
Vzala jsem mobil a sluchátka a pustila si písničky.
Vypadalo to asi takhke: četla jsem si názvy písní a přepínala je.
Když už jsem byla přibližně u 10. písničky a pořád jsem na žádnou neměla náladu, tak jsem klikla na složku oblíbené a nechala prostě hrát, co tam bylo.
Došla jsem k rybníku a sedla si sem.
Nechala jsem volně proudit své myšlenky. Některé byly o Martinovi a jiné zase o babičce nebo kamarádech.
Čas ubíhal a najednou byl podvečer.
Postavila jsem se, zádívala jsem se na rybník. Tady se stala nejdůležitější část mého života- poznala jsem tu JEHO.
Rybník byl sice hrozně špinavý, ale měla jsem velkou chuť se tam vykoupat.
Žabinec tam není, tak co?
Vyhrnula jsem si kalhoty nad kolena a namočila jsem si nohy do vody.
Byla tak akorát, ale celá se tam koupat nepůjdu. Nemám ručník.
Vzpomněla jsem si na to, jak jsme byli s Martinem na koupáku.
To byla také krásná chvíle. Bohužel asi na vždy pominula. Milovala jsem ho a on mě nebo spíš miloval mě, protože já ho pořád miluju.
Proč mi to udělal, nechápu. A asi si to nechci nechat vysvětlit, chápu to moc dobře. Moc moc dobře. Prostě mě podvádí se svou sestřenkou.
Vylezla jsem z vody a vzala jsem si žabky (ty boty).
Vydala jsem se na cestu zpátky.
Domu jsem došla, když už se pomalu stmívalo.
Otevřu dveře a asi dostanu infarkt...

Já vím, trochu kratší část, ale potřebuji vědět kam příběh směrovat- jestli ke konci nebo ne.
Prosím vyjádřete se v komentářích.
Vaše Pemesinka :-*