Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 49

Opravdu nevím, jak jinak bych měla pokračovat, tak jsem příběh posunula na přibližně týden před Vánoci.
Ps: přečtěte si mou řeč na konci.

Bylo pozdní odpoledne a já netrpělivě seděla v práci za mým stolem. Měla jsem už všechno hotové a vlastně jsem mohla jít domů. Vždyť venku už byla tma. Já ale čekala na Martínka. Byli jsme dohodnutí, že mě v 6 vyzvedne a půjdeme spolu na vánoční trhy. Bylo za 10 minut šest.
Rozhlédla jsem se po mé středně velké kanceláři. Na poličce u dveří byl malý, bohužel umělý vánoční stromeček, který jemně svítil. Jedna stěna této kanceláře, která byla skoro celá pokrytá skříněmi a skříňkami, byla nazdobena vánočním řetězem. Na lustru jsem měla jmelí, jen tak na ozdobu. Za oknem kanceláře byl zářící svícen. Na to, že Vánoce tu rozhodně trávit nebudu, jsem to tu měla hezky nazdobené.
Najednou mi zacinkal mobil. Byla to zpráva. Samozřejmě, že od Martina: Za minutku sraz před budovou ;).
Usmála jsem se a oblékla jsem si kabát. Na krk jsem si obmotala šálu a na hlavu nasadila čepici.
S mým, již viditelným bříškem jsem se pomaloučku vydala ven.
"Ahoj broučci." Přivítal mě, nebo spíš nás Martin a následně nás obejmul a nezapoměl to malé přes moje bříško pohladit. Bylo hrozně roztomilé ho pozorovat. Takový slaďoušek.

Stáli jsme před stánkem se svařeným vínem. Usmála jsem se na obsluhující paní a objednala dva svařáky. Martin mě ale vzápětí opravil větou :"Jedno svařené víno a jeden dětský punč."
Vyplázla jsem na něj jazyk a založila si ruce na hrudníku. Začala jsem argumentovat: "Vždyť v tom skoro žádný alkohol není. Většina se vyvaří."
Martin ale zakroutil hlavou a dodal: "Ale ne všechen. Takže žádnej svařák a ani nic jiného, v čem je alkohol." A aby tomu dodal na vážnosti, dal si ruce v bok a zatvářil se na mě jako když učitel kárá neposlušného žáka. To už nám ale paní od stánku podávala mojí objednávku, která byla ale upravená Martinem.
Radši jsem už Martinovi nijak neodmlouvala, protože jsem se zrovna dneska určitě nechtěla pohádat.
Obejmul mě okolo ramen a procházeli jsme náměstí. U některých stánků jsme se pozastavili a zboží v nich si pořádně prohlédli.
U stánku s oříšky jsme si koupili kornout mandlí v cukru a skořici. To naší procházce dodalo ještě lepší atmosféru.
Všechno bylo tak dokonalé.
Já+Martin+naše nenarozené děťátko+Vánoce.

Čauky Bestinky. Vaše Peťulka konečně vydala nový díl.
Hrozně doufám, že jsem navodila vánoční atmosféru. Neuvěřitelně mě bavilo, takový díl psát.

Teď ale k tomu důležitému. Asi jste nemohli nezpozorovat, že jsem dlouho nic nevydala. Opravdu to nestíhám. A tak chci dneškem zavést nový vydávací řád.
Díl bude vycházet minimálě 1x týdně a to buď v Po nebo v Út. Budu se také snažit něco vydat v Pá nebo So, ale to nebude pokaždé. Netuším, jak to budu do budoucnu stíhat, ale pokusím se to dělat tak, jak jsem napsala. Omluvte mě tedy, když to nestihnu.

A teď taková závěrečná otázečka: Baví Vás ještě můj příběh? Mám od Vás hrozně málo ohlasů. Ani nehvězdičkujete, ani nekomentujete. Takže nevím jak na tom jsem.

Toť vše. Vaše Pemesinka ♡♡♡