Právě sedíme s Luckou a Nicol v docela luxusní restauraci. Vybíráme si z mnoha jídel v lístku a nemůžeme se rozhodnout, co si dáme. Všechno zní úžasně. Nakonec si asi po deseti minutách nemožného rozhodování objednávám špagety. S holkama jsme si objednaly flašku bílého, trošku dražšího vína. Povídáme si a čekáme, na naše jídlo, které asi po deseti minutách donese celkem hezký číšník. Při tom, když nám podává jídlo na mě mrkne. Hned jak se od nás otočí, vybuchneme s holkama smíchy. To snad nemyslí vážně. Ten teda při tom mrkání udělal opravdu divnou grimasu. Jestli jsem si před tím myslela, že je hezký, tak teď už si to doopravdy nemyslím. A stejně, nad takovými věcmi bych neměla uvažovat, mám přece Marťáska.
Dojedli jsme naše jídlo a Nicol se podívala na svoje hodinky. Následně pronesla: "Holky, já už bych asi měla jít." Jelikož jsem Martínka nechtěla nechávat samotného (To zní, jako kdyby byl nesvéprávný, ale co no 😃), tak jsem za nás zaplatila a každá jsme se vydaly k sobě domů.
Přišla jsem domů a zvolala jsem "Jsem tuůůů". Martin se ke mně přiřítil a vtáhl si mě do velkého objetí. Políbil mě do vlasů a spokojemě se usmíval. Choval se jako kdybychom se neviděli měsíc. Mně to ale vůbec nevadilo, naopak, bylo mi to opravdu příjemné. Cítila jsem se jako princezna, kterou jsem pro něj byla 👑. Trávili jsme spolu večer a nikdo by neřekl, že jsme spolu již 8 let. Byli jsme pořád stejně zamilovaní, jako tehdy. Jako tehdy, když nám bylo 17.
Ráno nás vzbudil nepříjemný zvulk našeho budíku. Převalila jsem se na druhý bok, ale zvuk budíku neustával. Koukla jsem se na Martina, který zrovna nevypadal na to, že ho hodlá jít vypnout. Zvedla jsem se a došla k budíku. Ten jsem následně vypla a odešla do koupelny. Svlékla jsem si noční košili a vlezla do sprchy. Zde jsem se osprchovala (Co jínýho 👅). Zabalila jsem se do ručníku a vyčistila si zuby. Přešla jsem do ložnice a vybírala si co na sebe. "Do prkený ohrady (Omlouvám se za tak divný výraz, ale nechci, aby to bylo sprostě napsané 😸), já nemám co na sebe." Jemně jsem kopla do skříně a potom jsem ji začala celou přehrabovat, kus po kousku, centimetr po centimetru. Nakonec jsem objevila můj milovaný chlupaťoučký svetr, který nosím vždy, když nevím co na sebe. Na ruku jsem si dala moje zlaté hodinky, které jsem dostala k dvacátým narozeninám od rodičů. Vlasi jsem si jemně natočila a nechala je volně přes má ramena. "No dokonalost sama.", řekla jsem si, když jsem se viděla v zrcadle. Samozřejmě jsem to myslela ironicky. Nemyslím si, že zrovna teď vypadám nějak nádherně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Martin mě doprovodil do práce a já usedla do mé kanceláře. Už jsem tady zas. Ne, že bych neměla svou práci ráda, ale nesnáším vstávání...
Čauky Bestinky, vaše šikovná Peťulka se dokopala k tomu, napsat další díl. Ve škole toho teď máme opravdu hodně. Naprosto nestíhám. V týdnu jsme psali 3 testy, z toho 2 čtvrtletky a zítra píšem test z češtiny a fyziky, musím podotknout, nesnáším fyziku. No a naše matikářka se asi zbláznila, dneska jsem dělala úkol skoro 2 hodiny. No, konec stěžování si 😃.
Doufám, že se vám díl líbil a budu ráda, když mi dáte votes 😘. Vaše, (doufám že) milovaná Pemesinka ❤️❤️❤️
