Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 35

Zmrzlinu jsme dolízali a byli jsme na cestě zpět k našemu "stanovišti". Martin se opravdu blaženě usmíval a bylo vidět, že je moc šťastný. A já byla taky štastná, a to vlastně jen díky němu. Všechno bylo jako v dokonalé pohádce a mě vždycky, když jsme se na sebe usmáli, napadl fakt, že jsme možná až moc štastní. Znáte to, jednou to jde nahoru a když už si myslíte, že se nic špatného nemůže stát, nastane pád dolů. Toto všechno ale přestanu vnímat, protože proč se vlastně strachovat zbytečně. S Marťáskem je všechno špatné hned zase dobré. Nejdůležitější ale je, se občas zamyslet nad také důležitými věcmi, jako je smysl života aneb SILNÝ MLADÝ IGOR SOLIL LOSOSA. (Doufám že všichni chápete.)

Seděli jsme na ručníku a povídali si o naprostých kravinách. Ať už s Martinem navážete skoro jakékoli téma, stane se z toho naprosto nesmyslná blbost. Dostávala jsem hrozné křeče v břiše z toho, jak jsem se smála, a tak jsem raději vstala, chytla Martina za ruku a vběhli jsme do moře. Není nad to se po největším záchvatu smíchu na světě zchladit v moři. Vlastně je to hrozně příjemné. S Marťáskem jsme plavali dál od pláže a ani jsme si nevšimli, že už dávno nestačíme. Mohli jsme uplavat minimálně 200 metrů od místa, kde stačíme, takže jsme byli skoro půl kilometru od pláže. No jo, no, my hold hodně sledujeme, kam plaveme. Ani bych se nedivila, kdybychom doplavali bez povšimnutí do Česka. (A jo, vim že to nejde 😉.)

Vrátili jsme se na břeh a opalovali se. Bylo opravdu hodně teplo. Martin by řekl přibližně 100 000 °C. Tak ve 4 jsme vyrazili na chvilku k bazénu. Teda na chvilku na 3 hodiny. A pak Martin přišel s tím správným nápadem- Vyrazit večer na večeři a projít obchody, co tu jsou, a to že jich tu je fakt hodně. V našem apartmánu jsme se převlékli. Vzala jsem si černé šaty na ramínkách. Ještě jsme se doupravili a mohli jsme vyrazit.

Šli jsme ulicemi, kde to přímo žilo. V každé restauraci byla hlasitá hudba a byla tu opravdu nádherná atmosféra.

Pohled Martina:

U bazénu jsem dostal opravdu dobrý nápad, že si zajdeme na večeři a projdeme si zdejší obchody. Mají tu opravdu kvalitní věci z kůže. Určitě tu chci Markétce koupit nějakou kabelku nebo peněženku. Přece jenom, jednou si něčím  musíme připomínat tak nádherné chvilky jako je třeba tato.

Procházeli jsme ulicí a mně do oka padla opravdu hezká restaurace. Taková menší, luxusněji vybavená, tak akorát pro nás dva. Vešli jsme dovnitř a sedli si ke stolu pro dva. Hned k nám přišla obsluha a my si objednali nápoje. A pak přišlo to hlavní, co si mám dát k jídlu? Oba jsme pročítali jídelní lístky a vybírali si, co si dáme. A pak jsem si vybral. Pizza ❤️‍. Hlavou mi proběhla vzpomínka na fotku, co jsem asi před 7 lety dal na Instagram. (Hrozně ráda bych ji sem dala ale nejde mi to 😭.)

Čauky Bestinky, dnešní díl je tady. Myslím, že je to docela krátké, no, posuďte sami  (500 slov). Názory nebo výtky?  Budu ráda za votes a komments.

Vaše Pemesinka❤️‍