Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 57

Na začátek chci jen zmínit, že několik milých lidí mi pomohlo tento díl (a kus dalšího) vytvořit. Vaše nápady byly super. Snad jsem je použila tak, jak jste to mysleli. anca_mara Karigym ViktorieSkorov7

Pohled Martina:

"Zlato, zvoní Ti mobil." Zavolala na mě Markéta z obýváku. "A je to Kubův třídní." Dodala. "Hned jsem tam." Řekl jsem a vydal se pro můj mobil. Co asi zase provedl.
"Dobrý den. U telefonu Martin Carev." Představil jsem se a dal mobil nahlas, aby to slyšela i Markéta. "Dobrý den, tady Jiří Hájek. Volám ohledně Vašeho syna Kuby." Ozvalo se z telefonu. "Ano, co provedl?" Zeptal jsem se s očekáváním odpovědi. Kuba byl dříve takový slušný, ale už od minulého roku mívá nějaké průšvihy.
"Váš syn se včera v noci se svými kamarády opil v jejich pokoji." I když to asi nebylo vhodné, tak jsem se prostě musel zasmát. Doufal jsem však, že to učitel neslyšel. "Aha. A jaký z toho bude mít postih?" Zeptal jsem se. Bože, to se opravdu museli opít zrovna na školním zájezdu? Neříkám, že jsem v jeho věku nikdy alkohol nezkusil, ale opravdu by mě, ani mé kamarády nenapadlo se opít na školní akci. Ale asi je to tím, že jsme jiná generace. "No, to se právě řeší. Bude to minimálně 2 z chování." Oznámil nám učitel a Markét vedle mě se zhrozila. "Tak to si s ním pořádně vyřídíme." Řekl jsem, ale vlastně jsem vůbec nevěděl, jak na něco takového zareagovat. "To asi bude v tomto případu důležité. Oznámení o postihu Vám dojde poštou někdy v průběhu příštího týdne." Proč jenom něco takového museli provést? Opakoval jsem si v hlavě, když to učitel dořekl. "Děkuji moc za informování. Je to všechno?" Zeptal jsem se, protože už jsem viděl, jak se mnou Markét chce mluvit. "Ano, to je vše. Přeji Vám krásný zbytek dnešního dne. Nashledanou." Řekl učitel a po tom co jsem řekl také "Nashledanou." zavěsil.

"Takže tobě to opravdu přijde normální?" Řvala Markéta. "Tak, jako není to normální, ale každý předse někdy vyzkouší poprvé alkohol!" Řval jsem zase já. Myslím, že to přehání. "Bereš to moc lehce!" Pokračovala zase Markéta. "Ne, to ty to moc přeháníš!" To už bylo asi moc hlasitě, protože Markéta jen tiše řekla "Neřvi na mě." a opustila místnost. Chvilku na to práskly vchodové dveře. Už dlouho jsme se moc nepohádali, ale teď si myslím, že se jen tak neusmíříme. Já se rozhodně omlouvat nebudu, a jak ji znám, tak ona taky ne.

"Čau Karle, nezajdem na pivo?" Zavolal jsem Kovymu, když se ani po čtyřech hodinách Markéta neozvala. "Jasně, v kolik a kde?" Zeptal se. "Můžeš už teď?" Navrhl jsem, protože jsem neměl co dělat. "Jo, tak za 15 minut na rohu?" Zeptal se a já byl rád, že může. "Ok." Řekl jsem a típl to.
Hodil jsem na sebe mikinu a boty a vyrazil jsem. Mám to tam jen kousek. Vždycky se s Karlem scházíme před hospodou a jdeme tam na pivo.

"Takže se tam opravdu opili?" Zeptal se Kovy. "Jo." Řekl jsem a zakroutil hlavou nad jejich hloupostí. "A proto jste se teda pohádali?" Zeptal se aby to pochopil. Jen jsem na náznak, že jo, kývl hlavou. "Já ale asi Markétu chápu." Řekl opatrně Kovy. "Vždyť se o něj bojí." Dodával. "Ale já se o něj taky bojím. Jen bych to nebral tak vážně. Jsou to jen kluci co se snaží být 'hustí'." Řekl jsem a při slově hustí jsem rukama naznačil uvozovky.

"Tak zase někdy." Rozloučil jsem se s Karlem.

Přišel jsem domů a byl jsem dost překvapený, že tu Markéta není. Nikdy jsme se nepohádali tak, aby prostě jen tak odešla na tak dlouhou dobu.
Když nepřicházela ani po další hodině, snažil jsem se jí zavolat. Ale ona to nebrala. Začal jsem o ni mít strach...

Čauky Bestinky, prosím nezabíjejte mě. Já se opravdu snažila vydat díl dříve.....ale nějak se mi to nepovedlo.

Chtěla bych Vás poprosit, jestli by jste se nepodívali na mou short story: Let me love you. Najdete ji na mém profilu ;).

To je tedy vše.
Vaše Pemesinka ♡♥♡