Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 6

V tom zaslechnu, jak nějaký kamínek dopadl na naše okno. Řeknu si hmm, ale pořád se věnuji jen mému rohlíku.
Na okno dopadne další kamínek, a tak vstanu ze židle a kouknu se co se děje.
Za oknem je kdo jiný než-li Martin.
Zamává na mě a ukazuje na branku, pak na prstech ukáže za 10 minut.

Hodím do sebe rychle rohlík a vezmu si přes sebe velmi "sexy" mikinu alá důchodce v Kauflandu.
Babičce jsem řekla, že se jdu projít.

Vylezu před barák a za brankou už čeká Martin.
Markéta (J),Martin (M)
J: Ahoj Marťásku 1234 :-)
M: Ahoj (řekl trochu naštvaně).
J: Tak co chystáš?
M: Tak takhle, nejdříve jsem Ti to chtěl říct, ale teď po tom, jak si mě pozdravila, nevím, nevím :-).
J: Prosím, prosím, pěkně prosím.
M: No dobře, napadlo mě, že s tebou natočím nějaké video.
J: No, nevím, asi ne.
M: Ale proč, co je na tom špatného?
J: Asi nechci aby si na mě všichni ukazovali a říkali: "Ha, to je ta, se kterou Martin natočil video, krá*a, bere si ho jen pro sebe!"
M: No, ale neříkej, že si se mnou nikdy nechtěla natočit video :-*. Vždyť jsi mě znala už před tím, než jsme se poprvé potkali.
J: Víš, máš sice pravdu, znala jsem Tě, ale moc jsem Tě nesledovala, a to, že bych s tebou natočila video, mě ani nenapadlo. (Samozřejmě, ani tenkrát nemohla, ale víte jak to myslím.)
M: Tak teď zas já, Prosím, prosím pěkně prosím, Markét, co za to po mně chceš?
J: No, to si musím rozmyslet.
M: Vše, co je v mých silách.
J: Tak mi něco navrhni, mě nic nepadá.
M: Co třeba obejmutí ♡? Nebo pusa?
J: To říkáš ty, nic s tebou točit nebudu.
Ale to obejmutí klidně přijmu.
M: Jistě, ale je tu takový malý háček, to by jsi se mnou musela natočit to video.
J: To s tebou ovšem točit nebudu. (Otočila jsem se směrem k brance a dala si ruce na prsa aby to vypadalo, že jsem se urazila. Udělala jsem 3 kroky, když mě zastavil.)
M: No tak, počkej Markét. Nechci Tě do toho nutit.

Potom, co to dořekl, mě zezadu obejmul. Cítila jsem že se usmívá, i když jsem na něj neviděla.
Otočila jsem se na něho a dala mu pusu na čelo.
Ani mu to nijak nevadilo.
Pak sem se k němu přitiskla a objali jsme se ještě silněji.
Pak jsme se pustili a bylo na něm vidět, jak si není jistý, jestli se nenechal unést. Pak se pohledem odtrhl někam vedle mě. Škoda.

Pohled Martina
Proč jsem se sakra odtrhl. Teď to vypadá, jako že ji nemám rád.
Jsem prostě blb.
Proč jsem to udělal?
Chudák Markét, teď se musí cítit ještě hůř než já.
Musím to nějak napravit.

Martin (J), Markéta (M)
J: Promiň.
M: Nevadí, ale spíš ty promiň.
J: Mně se nemáš za co omlouvat, Beruško moje.
M: Opravdu ti to neva?
J: Vždyť za to mohu já.
M: Ale nemůžeš.
J: To teda můžu.
M: Když myslíš Marťásku.

Pořád pohled Martina
Od Markéty mi oslovení Marťásek vůbec nevadí. Zní to opravdu roztomile. Jsem moc rád, že jsem ji poznal.

Pohled Markéty
Bože, Bože, Bože, ohh.
To bylo tak trapný.
Před mým jediným kamarádem, kterého za prázdniny uvidím, jsem se musela zachovat tak trapně. Proč?
Asi si to budu dlouho vyčítat.
Co když se se mnou přestane kamarádit? Ne, to se snad nestane. Nebo snad ano? Ne, nebudu na to myslet.

Markéta (J), Martin (M)
M: Markét?
J: Ano?
M: Nezlobíš se na mě, že jo???
J: Proč bych měla?
M: No chováš se jinak než před tím.

Místo odpovědi jsem se mu zadívala do očí a políbili jsme se. To jsem nečekala. Nevadilo mi to, má příjemné rty. Došla jsem k závěru, že ho moc miluju. A myslím si, že on mě taky.

Pustili jsme se, ale ne jako před tím, teď jsme oba věděli, že se navzájem milujeme.
Pak Martin promluvil: "Počkej tu a koukej se tamtím směrem!" a ukázal na druhou stranu než on "bydlí".
Odběhl někam.
Za chvilku mi zaťukal na rameno.
Otočila jsem se k němu a on měl v ruce kytici z nádherných kytek.
Žádná se tam neopakovala dvakrát.
Byla opravdu nádherná.

Pak z něj vyšla nejkrásnější věta, kterou jsem kdy slyšela.
A to tato: "Markétko, moc tě miluju a žádám tě proto o to, aby jsi se stala mou dívkou."
Nezmohla jsem se na delší odpověď než na "Jistě Marťásku".
"Učinila jsi mě nejšťastnějším klukem na světě." Odpověděl on.
Políbil mě a chytli jsme se za ruce.
Vydali jsne se neznámo kam. Po asi 20 minutách jsme zjistili, že jsme v lese.
Sedli jsme si na pokácený strom a povídali jsme si.
Najednou jsme zjistili, že už uběhly 2 hodiny. Zvedli jsme se a rychlou chůzí jsme šli k domovu.

Rozloučili jsme se a políbil mě na tvář.
Vešla jsem do domu a babička mi hned vlítla kolem krku.
To mi nesmíš dělat, Markétko, víš jak jsem se o tebe bála, kde jsi zase byla?
Už jsem chtěla volat mamce a tátovi.
Pověděla mi babička.
Na všechny její otázky jsem poslušně odpověďela. Řekla jsem jí i o Martinovi, ale představila jsem ho pouze jako kamaráda.
Babička: Jsem ráda, že jsi si tu našla nějakého kamaráda. A když jsi se seznámila zrovna s ním, jsem ihned v klidu. S jeho dědečkem jsem se kamarádila už od malička. Je o 3 dny starší než já. Chodili jsme spolu do školy a byli jsme nejlepší kamarádi.
Vždy jsme vše podnikali spolu.
Teď se sice tolik nevídáme, protože na tom nejsme ani jeden moc dobře, ale pořád se spolu bavíme. Jeho dcera se narodila o rok dříve než tvůj táta. Jako malí si spolu občas hráli, ale řekla bych, že už si na sebe navzájem nepamatují. To víš, ten rok na nich potom byl dost znát, ona začala chodit dříve do školy a později na něj neměla čas. Pak jsme se s dědou odsud odstěhovali do Prahy. No, a teď žiji zase tady.

Ahoj, dneska nejdelší díl. 1008 slov bez mých keců na konci ;-).
Děkuji vám všem za přečtení a za hvězdičky. Budu moc ráda za vaše hodnocení. Také mi prosím napište, jestli se vám tato fan fikce líbí, a jestli na ní nemám něco změnit.
Takže to shrnu: Moc mě potěší ☆ nebo sledování. Děkuji vám moc.
Vaše Pemesinka