Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 58

Předem, něž začnete kapitolu číst:

Poslední kapitolu jsem publikovala 16. března, což je za 8 dní přesně 7 měsíců. To je fakt hrozný. Opravdu se omlouvám, neměla jsem v plánu tak dlouhou pauzu, ale stalo se. No každopádně, polovinu této kapitoly mám rozepsanou už od dubna, takže prosím omluvte případné nesrovnalosti. Ale nebudu to už zdržovat, jdeme na to.

Můj strach pořád neubýval. Naopak se zvětšoval a zvětšoval. Nevěděl jsem, co mám dělat. Markétu miluji nadevše i přes naši hádku. Markéta je pro mě vším.

"Ahoj Lucko, neruším?" Zeptala jsem se hned, jak to Lucka vzala. Napadlo mě, že by třeba mohla vědět, kde je její nejlepší kamarádka. "Ahoj Martine, vůbec nerušíš. Co potřebuješ?" Zeptala se mě zase ona. Mluvila na mě milým a uklidňujícím hlasem, takže jsem alespoň na chvilku našel útěchu a oporu. "No víš," Odmlčel jsem se na chvilku. "Dneska jsem se pohádal s Markétou a ona potom odešla z domova. No, teď už je to několik hodin a ona pořád nikde. Mam o ni strach, nevíš o ní něco?" Na druhé straně telefonu bylo najednou ticho. "Martine, vůbec nic o ní nevím, nevolala mi a ani u mě není. Zavolám ji. Třeba bude u rodičů." Řekla Lucka a mě pohltila ještě věčí vlna strachu. Nakonec jsem se zmohl jen na prosté "Děkuju." a telefon jsem položil. Sklopil jsem hlavu a chytil ji do rukou. "Bože, co jsem to zase zkazil. To je v p*deli." Opakoval jsem si pořád v hlavě.

Nevím, kolik času uplynulo, ale najednou mi zazvonil mobil. Zvedl jsem to, aniž bych se podíval, kdo mi volá. "Ano?" Zeptal jsem se do telefonu. "Martine? Tady Lucka. Markéta je u Nicol. Asi tam teď na nějakou dobu zůstane.  Minimálně do zítra. Nevím, o čem jste se pohádali, ale Markétu to dost vzalo. Tak se ji pak radši omluv, ano? Bojím se o ni. Ahoj." Než jsem se stačil nějak rozloučit, tak mi to Lucka položila. Alespoň, že už vím, kde Markéta je. Ale asi to teď bude dost složitý.

Po měsíci:

"Kubo, už zase?! Jak si to jako představješ!" Zakřičela Markéta na našeho syna. "Myslíš si, že když se každý večer zliješ se svými kamarády, tak že jsi hustý? Že dokážeš něco víc? Chyba chlapečku. Tak to nefunguje!" Přidal jsem se k ní. Kubovi to ale očividně nijak nevadilo a ani se nepozastavil nad tím, jak na něho oba řveme. To není normální. Věčinou řve buď Markéta, nebo já. Když řveme oba, tak už je to kvůli něčemu extrémnímu. Kuba protočil očima. "No jo, teď se nějak starejte o moji výchovu. Po 13 letech. Wau, to jste ze*rali. Oba. Ani jeden se celou dobu nestaráte, a když už je pozdě, tak začnete najednou oba. Tleskám, roli rodičů jste zvládli na 1." Dořekl a ironicky zatleskal. Následně protočil očima. Než jsme se s Markétou stačili vzpamatovat, prásk dveřma od svého pokoje. Jedno musím uznat, v tomhle je přesně po Markétě.

"Nedomluvil jsem." Zabouchal jsem na dveře jeho pokoje. "A to mě má zajímat?" Zeptal se Kuba z druhé strany dveří. "Mělo by. Dokud ti není 18 a žiješ s námi v jednom bytě, tak ano." Řekl jsem a doufal, že to vyznělo nadřazeně a že to bude respektovat. Zároveň jsem ale věděl, že mě má už nějakou dobu u jisté části těla.

"Jděte všichni do pr*ele. Nebudu dbát na vaše zku*vený názory." Zakřičel Kuba a já ztratil trpělivost.

Tak jo, to je pro dnešek všechno. Snad jste s tím alespoň trochu spokojeni. Celá část je věnována ta_nikolka

Diky ti moc za podporu. 😍😘😗

S láskou, Pemesinka